Psycholožka Čírtková o predátorech a definici znásilnění. Proč oběti často mlčí?
Ročně v Česku dojde ke 12 000 případům znásilnění, přičemž na policii je nahlášeno jen okolo 600 případů. Tedy pouhých 5 procent. Podle dat organizace Konsent 5–8 procent Čechů někoho znásilnilo. Ovšem každý druhý pachatel odchází v Česku od soudu s podmínkou. Čtyřicet procent obyvatel ČR si navíc stále myslí, že oběť může být za znásilnění spoluzodpovědná. To jsou alarmující čísla, která ve zkratce ukazují na to, jak zkresleně je u nás na znásilnění nahlíženo. Proč? Odpovídala v pořadu Epicentrum forenzní psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Čírtková.
„Dosavadní právní praxe a zákony jsou šity na míru tzv. přepadového znásilnění. Někdy dokonce hovoříme o mýtu pravého znásilnění. Podle něj se tvrdí, že znásilnění se stane tehdy, když si neznámý muž zpravidla na odlehlém místě vyčíhá osamělou ženu, kterou brutálně napadne,“ popisuje problém se všeobecně zažitou definicí znásilnění Čírtková.
Dalším poměrně častým přístupem ve společnosti je obviňování samotné oběti. To má podle psycholožky velmi jednoduchý důvod: „My máme tendenci očerňovat oběť, protože ten názor, že si za to může sama, chovala se neopatrně, nám umožňuje zachovat si svoji iluzi spravedlivého světa. Tedy, že jde o svět, ve kterém panuje řád, a když se chovám rozumně, tak se mi nic zlého stát nemůže. Tuhle iluzi spravedlivého světa všichni potřebujeme, “ vysvětluje.
„Poté existuje častá chyba, které říkáme chyba zpětného úsudku. To znamená, že chování oběti hodnotíme už se znalostí konce. My víme, že došlo ke znásilnění, a tak říkáme, že oběť to na začátku měla přece vidět také,“ přidává soudní znalkyně další zásadní problém, se kterým se oběti po traumatizujícím zážitku setkávají. „A to je jeden z hlavních důvodů, proč oběti znásilnění neoznamují – obava ze sekundární viktimizace. Vlastně poté, co oběť byla znásilněna, bychom laicky předpokládali, že to nejhorší má za sebou. Ale pravý opak je pravdou, protože oběť pak čeká docela strastiplná cesta, jak se vzpamatovat z toho zážitku, který si nikdy nepřála, a k tomu divné pohledy a připisování viny, “ doplňuje psycholožka.
