Historik: Komunisté tady ukradli vše a zbídačili miliony lidí! Jakeše a spol. vynesly k moci ruské tanky

V přesvědčení o správnosti svého jednání setrvala řada komunistických papalášů i po roce 1989. „Pokud někdo hovoří o rozkrádání státu a ožebračování lidu, tak mi to z úst vrcholného představitele Komunistické strany zní jako výsměch,“ připomněl Kudrna jeden z výroků Jakeše. Podobné výroky jsou dle jeho slov mimo veškerou slušnost.

Nulová sebereflexe, žádná soudnost

„Komunisté typu Miloše Jakeše nikdy nepřiznali sebemenší pochybení, neproběhla u nich sebemenší sebereflexe. Komunisté ukradli vše, znárodnili majetek, zbídačili miliony lidí. Provedli největší genocidu půdy a duše, to znamená násilnou kolektivizaci,“ pustil se do odkazu minulého režimu Kudrna.

Komunisté podle něj neměli daleko k absolutistickému způsobu vládnutí Ludvíka XIV. a při správě Československa jednali po vzoru jeho známého rčení – „Stát, to jsem já“. „Stát vlastnil všechno, byl hlavní zaměstnavatel,“ dodal.

10 rudých papalášů! Historik pro Blesk o tom, jak komunisté škodili lidem a naší zemi

Většina kariérních komunistů, kteří svým jednáním nejvíce poznamenali podobu Československa, se do popředí dostala díky normalizaci. „Do sedla je vynesly sovětské tanky,“ míní Kudrna.

Mezi největší prohřešky normalizačních komunistů podle něj patří zejména zkostnatělý přístup k vedení státu.

„Ten byl v rámci východního bloku ojedinělý. Domnívám se, že Rumunsko, částečně Bulharsko a svým způsobem Východní Německo byly svým způsobem relikty, země toho neostalinismu ve východním bloku,“ přiblížil země s podobným politickým vedením, které na něj doplatily obdobným způsobem.

Barva normalizace byla šedomodrá

„Pokud by ten režim chtěli nějakým způsobem soudruzi jako Jakeš, Husák, Fojtík a další změnit či reformovat, tak by museli popřít sebe sama. Oni nemohli říct, že okupace byla špatná,“ přiblížil nechuť tehdejšího režimu k potřebným změnám. Vedení Československa podle jeho slov toužilo po nehybnosti, jelikož jakýkoliv společenský pohyb by hrozil vyvoláním neklidu. Stát tak dlouhodobě stagnoval.

„Někdy se ten režim označuje jako režim, který nebyl, respektive doba, která nebyla. Nic se nedělo,“ zdůraznil normalizační stagnaci. „Šlo o stojaté rybníky. Někdo popsal, že barva normalizace je šedomodrá.“ O podobné monotónnosti se nám dnes může snad jen zdát, pro osoby, které toto období prožily, šlo však o každodenní fádní realitu života.

Éra donašečů StB, cenzura a kolaborace s okupanty. Filmy přibližují školákům bezpráví normalizace

Mezi nejvýraznější osobnosti normalizačního období bezpochyby patřil někdejší generální tajemník KSČ a následně i prezident Gustav Husák. Zejména jeho působení jako tajemníka Kudrna vyzdvihl.

„Daleko důležitější, nežli funkce prezidenta, která byla spíše deklarativní, nominální, tak oproti tomu funkce generálního tajemníka strany, to bylo to nejdůležitější. Husák byl první muž ve státě, první muž strany a rozhodoval o směřování tehdejšího Československa. Tedy, spíše než by rozhodoval, tak na slovo poslouchal rozkazy, které přicházely z Moskvy,“ připomněl historik naprostou provázanost čelních komunistických představitelů se Sovětským svazem.