7°C
„Vybavím si každou vteřinu.“ Architekt Jiří zažil teror 11. září, zmínil šok i pomoc hasičům
Video se připravuje ...
Dnes je to přesně 20 let od chvíle, kdy New York zažil teroristický útok na věže světového obchodního centra. Při ničivé události zemřelo skoro 3000 lidí, dalších 6000 jich bylo zraněno. Odklízení trosek trvalo několik dlouhých let a účastnil se ho i český architekt a spisovatel Jiří Boudník. Když do věží narazila letadla, byl v sousední čtvrti. Dodnes si podle svých slov pamatuje každou vteřinu tohoto osudného dne. I proto, že nezahálel a rychle vytvořil úplně první model zřícené stavby, kterým pomohl s orientací záchranářům. O svých vzpomínkách na 11. září 2001 hovořil Boudník v pořadu Epicentrum na Blesk.cz.
Ačkoliv se dnes již rodák z Plzně vrátil do své domoviny, v době útoku navrhoval Boudník novou budovu Federálního soudu u Brooklynského mostu v New Yorku. Zastával pozici projekčního inženýra a se zbytkem týmu zrovna procházel detaily celého projektu.
„Klasický den, seděli jsme u velkého stolu, v podstatě to byla nuda. A najednou všem začaly zvonit telefony. Mně zavolala známá a říká ‚Jirko, něco se stalo, do jedné z věží naletěl někdo letadlem',“ vzpomíná architekt a spisovatel, jak se o zprávě dozvěděl.
Skupina v první moment zůstala zaražená, nevěděla, jak má reagovat. „Pak se rozlétly dveře a Mike, který byl hlavní stavbyvedoucí, mariňák, tak byl v absolutním šoku a říkal ‚všichni ven, toto je federální budova. Já jsem viděl jedno letadlo, druhé letělo do druhé věže, jo jsme pod nějakým útokem, takže se musíme evakuovat',“ popisuje Boudník, co následovalo.
Šok rychle pohltil úplně všechny, i jeho. Začal obvolávat známé, o několika osobách pracujících ve věžích světového obchodního centra totiž věděl. Díky své profesi a zkušenostem navíc tušil, že stavba bude padat. Nedovolal se ovšem nikomu, a tak rovnou na místo zkázy vyrazil, ačkoliv ani to se nezdařilo. „Všude byl prach, nic nebylo vidět (…) policisté nikoho nepouštěli,“ vzpomínal architekt.
Záchranářům modeloval situace
O něco úspěšnější byl až druhý den. Muže zákona poprosil, ať jej vpustí, pomohlo také, že vlastnil univerzální kartičku pro vstup do federálních budov, se kterou jej pustili až do epicentra. „Pořád nebylo vidět na metr, pořád byl všude ten prach,“ říká Boudník.
Hned se ale pustil do práce – celý prostor s dalšími pomocníky nafotil a kromě pomoci při záchraně lidí vytvořil první model místa tragédie. Dodnes nechápe, proč zrovna on byl první. „Nedokážu na to odpovědět. Ale asi je to souhra náhod. Tím, že jsem pracoval na budově federálního soudu a jako architekt jsem pracoval pro stavební firmu,“ přemítá plzeňský architekt. Právě angažmá ve stavební firmě mu podle jeho slov dalo představu o tom, jak se budovy konstruují a co se s nimi může stát.
Modely věnoval záchranným složkám, které je skutečně začaly využívat. Pomohly jim tím, že věděly, který prostor už je příliš nebezpečný. Existovaly navíc i v počítačové podobě, což byla výhoda. „My jsme pro ně modelovali situace, které se můžou stát,“ uvádí Boudník. Nakonec jeho modely zaujaly natolik, že byl přizván také pro tvorbu simulace pádu budov.
Už nikdy nepůjde zapomenout
V momentě, když ke katastrofě dochází, dokáže člověk podle Boudníka zatnout zuby a vykonávat, co je třeba. Lidé to vydrží, jsou silní. Problém nastává při návratu do běžného života. Sám přiznává, že zažíval něco jako posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), která se objevila až několik měsíců po útoku. „Každou vteřinu z toho dne si dokážu vybavit,“ říká i po 20 letech k 11. září 2001.
Jako osobní terapii nakonec zvolil psaní. Jeho první dílo o tragické události vyšlo před deseti lety. „Ta kniha pomohla (…) jsem se z toho vypsal,“ popisuje Boudník s tím, že letos vyšlo její aktualizované vydání.
Témata:
Související
a proč ten pán nedostal nějaké vysoké vyznamenání ???????