Napsal knihu o Miladě Horákové: Publicista Anýž chválí plakáty „Zavražděna komunisty“
Právě před sedmdesátým výročím justiční vraždy Milady Horákové se podařilo publicistovi Danielu Anýžovi vydat knihu s názvem Jdu s hlavou vztyčenou o Miladě Horákové. Prostřednictvím vzpomínek její dcery Jany Kánské líčí osudy celé rodiny. Jak říká, sepsat je, ho donutily především některé výroky zaznívající z dnešní KSČM.
„Jedním z těch rozhodujících momentů pro mě bylo, když před těmi třemi, čtyřmi lety začali komunisté zpochybňovat odkaz Milady Horákové se slovy, že si to jako tak trošku zasloužila,“ vysvětluje Anýž, který se s Janou Kánskou zná od roku 2006. Tehdy pracoval jako zpravodaj ve Washingtonu.
Publicista hodnotí kladně současnou kampaň občanského sdružení Dekomunizace, v rámci které se umísťuje na budovy nejrůznějších institucí plakát s fotografií Milady Horákové a dvouslovným heslem „Zavražděna komunisty“. „Já v tomhle případě přímočaře říkám: Na hrubý pytel hrubá záplata. Komunisté se za to nikdy neomluvili. Považuji za paradox, že s jedním z nejmenších polistopadových volebních zisků mají reálný vliv na vládu. A kromě toho, že je to paradoxní, je to i nebezpečné,“ dodává.
Anýže zaujal celý příběh především z lidské stránky: „Byla to šťastná rodina. Manželé – každý výjimečná osobnost. Nejdříve doplatili na to, že se rozhodli postavit nacismu, a potom tragicky doplatili na to, že vzdorovali komunismu.“
Pro Kánskou byl rodičem číslo jedna otec Bohuslav právě z toho důvodu, že matka Milada byla hodně vytížená svou občanskou a politickou činností: „Ale rozhodně jí to nezazlívala. Brala to jako fakt. Spíš si to vyčítala právě Milada Horáková. Vycházely vzpomínky jejích spoluvězeňkyň z Terezína, kterým říkala, že pokud to přežije, bude se rodině věnovat mnohem víc. Hned po návratu z tábora šla ale organizovat pomoc přicházejícím vězňům. Takže Jana se přijela přivítat s mámou, a ta tam zase nebyla,“ popisuje.
Pročetl jsem si tady ty názory a musím konstatovat, že hodně lidí by rádo zapomnělo na ty zločiny komunistů. Horáková byla nejznámější, proto se o ní nejvíc píše. Jen mě ale se*e, že ty komunistický vrahouni jsou pořád u koryt a nejsou vedeni jako nacisti!!! Nikdy se ta strana vrahů ani neobtěžovala alespoň omluvit za ty své zločiny. Ten, kdo kdy podepsal jejich přihlášku, s těmi vraždami a zločiny souhlasil, proto by neměli v demokratické společnosti existovat.