Eliška dává šanci starým, nemocným a handicapovaným psům. Díky ní dožívají jako v ráji
Dům plný psích důchodců má Eliška Vafková, která už 8 let provozuje v Bukovince na Blanensku psí hospic Dejte nám šanci. V současné době v něm pečuje o 42 starých, nemocných, handicapovaných a často i týraných psů, z nichž většina u ní i dožije. Do adopce takových zvířat se totiž nikdo nehrne.
Paní Eliška hospic založila proto, že nabyla dojmu, že péče o staré, nemocné a handicapované psy není v českých útulcích dostatečná. „Ne, že by se útulky nechtěly starat, spíše nemají peníze a často ani kapacity na speciální péči o taková zvířata,“ řekla s tím, že průměrný věk psů, o které nyní pečuje, je třináct let.
Na plný úvazek
Péči o ně zvládá zatím za pomoci rodiny sama, jen s jednou dobrovolnicí, která jí občas vypomáhá. „Dělám to už na plný úvazek. Celý den jen koupu, mažu, utírám loužičky a zadky, venčím a vozím psy na výlety,“ popsala s úsměvem.
Desetitisíce měsíčně
Náročné je i financování útulku. „Jen za veterinu dáváme padesát až sedmdesát tisíc každý měsíc, k tomu je potřeba přičíst krmení, čisticí prostředky, benzín, energie, protože musíme nemocným psům přitápět,“ vypočítala. „Máme ale hodně podporovatelů, lidí, kteří nám fandí a kterým to, co děláme, připadá smysluplné, a ti nám posílají pravidelné příspěvky, což nám hodně pomáhá,“ dodala.
Snaží se sami
I tak stále shání sponzory a stálé podporovatele. Nechtějí ale stát jen s nataženou dlaní, peníze se proto snaží získat i sami. Pořádají bleší trhy, aukce, každoročně vydávají kalendáře a na různých akcích prodávají ve svém stánku drobné předměty, trička, hrnečky apod. „Nemáme žádné dotace, přesto se nám zatím daří všechno ufinancovat,“ řekla Eliška.
Třetina do adopce
I když, jak sama říká, provozuje psí hospic, eldéenku či domov důchodců, je většina jejích svěřenců k adopci. „Ne všichni ale nový domov najdou. Poptávka po psech sice je, nikoli ale po starých a nemocných. Přesto zhruba třetina psů od nás do adopce odchází,“ uvedla Eliška. Dodala, že má kolem sebe spřízněné duše, které si od ní cíleně berou staré psy a dochovávají je. „Je jich ale málo,“ dodala.
Tíhne k outsiderům
Hospic se pro stal pro Elišku Vafkovou životním posláním. „Vždycky jsem měla psy, vždycky to byli takoví chudáci posbíraní, outsideři, k těm jsem tíhla. Postupně jsem si je brala, až jsem jich měla deset. Tehdy jsem zjistila, že mě péče o ně naplňuje, že dávat tyhle psy dohromady a pak je posílat dál do adopcí, je to, co bych chtěla dělat,“ popsala. „Koupili jsme proto s manželem dům tady v Bukovince a začali provozovat hospic. Jsem ráda, že to funguje a dává to smysl,“ dodala.
