Kutilo se ostošest
Zhruba do poloviny 60. let byly všechny soboty pracovní, později každá druhá. I tak ale měli lidé dost volného času, z práce totiž odcházeli většinou mnohem dřív, než je zvykem dnes. Jenže část tohoto volna zase padla na shánění všemožných věcí, kvůli socialistickému plánování totiž nešlo jen tak koupit třeba záchodovou mísu nebo pytel cementu.
Pracovní soboty byly zrušeny v roce 1968. Od 70. let se 'šikovným' lidem blýsklo na lepší časy. Když potřebovali půlden třeba na shánění dlaždiček, mohli si ho napracovat. To se mnohdy realizovalo tak, že vrátný dostal kafíčko a dotyčnému na docházkové kartě přesčas 'odpíchl'.
Díky nadbytku zaměstnanců, hlavně v kancelářských profesích, si leckdo mohl i v pracovní době zařídit osobní záležitosti. Dámy zaběhly ke kadeřníkovi, do 'sámošky' či k řezníkovi pro maso, muži sháněli v Mototechně ramínka ke stěračům či brzdné destičky.
Šéfové pak museli pravidelně v pátek odpoledne 'na poradu k řediteli ', a tak i jejich podřízení mizeli z práce na chaty či chalupy. Víkend na chatě či chalupě ale většinou znamenal opět práci. Sehnat řemeslníka byl totiž kumšt. A tak byli Češi národem kutilů. Natírali plot či okna, vyráběli poličky, ženy vařily, pekly a zavařovaly.
Víkend doma byl paradoxně větším svátkem. Klasikou, která přetrvala, byly rodinné návštěvy zoo, chodilo se do kina, vyráželo se na kole po okolí nebo plavat, v zimě na lyže.