Jaké módní trendy frčely za ´totáče´?
I malí kluci chodili v upnutých košilích, ženy si na odpolední vycházky po městě oblékaly šaty, muži obleky s kravatou. Při hodinách tělocviku vévodily u chlapců červené trenýrky, u dívek zase modré. Když někdo přišel do školy v tričku s nápisem, všichni mu záviděli...
Všichni vypadali tak nějak příliš slušně a hlavně, nikdo se moc neodlišoval. Nabídka v obchodech s textilem byla za socialismu prach-bídná.
Ale možnosti přece jenom byly! Když se někomu podařilo přivézt barevné bavlněné tričko s obrázkem nebo "papírovou" bundu z Maďarska, stal se hned středem pozornosti. A když měla spolužačka za tatínka námořníka, který jí pravidelně dovážel hadříky ze Západu, to bylo ve třídě teprve pořádné vzrušení.
Štěstí měl samozřejmě i ten, kdo sehnal bony a vystál si frontu na texasky v Tuzexu. Jinak se hodně šilo u známých švadlen, kopírovaly se taky střihy z časopisu Burda. Také se hodně přešívalo. Kvalitní předválečné materiály byly nezničitelné. Sourozenci po sobě dědili úplně všechno.
K 50. létům patřily nabírané silonové sukně se spodničkou a vysokým pasem, největším hitem byla pánská košile z umělého vlákna, tzv. dederonka. Stály se na ni fronty a byla neskutečně drahá, stála 150 Kčs, tedy čtvrtinu platu. Co na tom, že se v neprodyšné košili muži potili jako koně, hlavně že se nemusela žehlit! K 60. létům zase neodmyslitelně patřily kaliopky a minisukně.
´Tato fotografie pochází ze 60. let. Tehdy jsme musely nosit vždy stejné šaty jako máma, a měli otec klobouk a brýle, ´vyfasovaly´ jsme je taky!´ vzpomíná Greta Valentová z Havířova.
Na nedělní vycházku Prahou tříletou Michalku její rodiče vyparádili. Psal se rok 1968. Punčocháče byly nezbytností, stejně jako slušivý šáteček na hlavě. V obchodech s dětským oblečením toho k vybrání moc nebylo, takže zbývalo jediné: koupit látku a kabátek nechat ušít u švadleny.
Když se rodičům v 80. letech podařilo sehnat pár kousků oblečení zahraničí provenience, děti byly šťastné. I Kamila (vlevo) a Johana Tomsovy byly ze svých parádních »zápaďáckých« triček a kabelek s obrázky Toma a Jerryho u vytržení. Jen tepláčky byly bohužel typickým produktem socialistického textilního průmyslu.
Slušné oblečení neodmyslitelně patřilo k pravidelným nedělním rodinným vycházkám. A to i v roce 1965. Kluci se oblékli do košil, kalhot a upnutých svetříků, stejně jako tehdy čtrnáctiletý František Jurečka.
Krátce před zápisem do první třídy se pětiletá Monička nechala v roce 1969 vyfotit s babičkou Růženou v nezbytné zástěře. Babička byla velmi milá a laskavá osoba, ale jako správná tchyně se na fotící snachu Marii prostě usmát nedokázala. Výraz tatínka odpovídal jeho znechucení po příchodu sovětských vojsk.
Kamarádky jí ho určitě záviděly. Teplý zimní kabát z materiálu, který by se dal laicky nazvat »počesané chlupy«, byl v druhé polovině 60. let módním hitem. Paní Iva z Prahy to vyřešila po svém - látku koupila v Tuzexu a o ušití požádala švadlenu. Její manžel Josef chodil v té době oblečený podobně jako drtivá většina mužů. V kabátě, tesilkách a košili s kravatou.
