Poté, co se jeho rodiče rozvedli, chystal se společně s matkou emigrovat do Kanady. Podle plánu se cestou zastavili v Paříži pro rodinou příbuznou a ve městě pod Eiffelovkou nakonec zůstali celých třicet let.
Slabý si od čtrnácti let přivydělával jako příležitostný pěvec a herec po kabaretech. Domů se i kvůli svému strýci vrátit nemohl, ve dvaceti proto narukoval na vojnu. Během základní služby dostal nabídku pracovat pro vojenské tajné služby se zaměřením na Sovětský svaz a Československo. Po skončení angažmá ve francouzské vojenské rozvědce se věnoval opeře, angažmá měl například i ve slavné monacké opeře.
Po skončení angažmá ve francouzské rozvědce se věnoval opeře, angažmá měl například i ve slavné monacké opeře.
Koncem 80. let se konečně vrátil na pár dní do Československa, zjistil ale, že operní zpěv ve zdejších poměrech nebude to pravé k zajištění slušného živobytí. „Dvacet let jsem do této země vůbec nesměl, i proto, že jsem byl synovcem Pavla Landovského. Bylo mi 35, objevil jsem se tady v prosinci 1989, a v tu chvíli jsem si uvědomil, že mě tahle země ohromně zajímá a chtěl bych tady zůstat.
"Jedna z prvních věcí, co mě napadla, když jsem viděl všechny ty nápisy jako „Se Sovětským svazem na věčné časy“ nebo „Proletáři všech zemí, spojte se", byla, že by bylo fantastické, kdyby se místo nich objevily velké značky, co jsem viděl po Paříži,“ vzpomíná syn slavného herce na dobu, kdy u nás založil pobočku největší francouzské firmy na venkovní reklamu Avenir. Ta se sice v roce 1998 stala součástí nadnárodní společnosti JCDecaux, on ale v Česku zůstal v jejím čele.
Herectví se však tento podnikatel s uměleckými kořeny nikdy nadobro nevzdal. „Je to pro mě skvělá psychoterapie! Vždycky na chvíli vypadnu ven z byznysu, a když se pak vrátím, jsem naprosto vyrovnaný a v pohodě,“ vysvětluje.
Doposud si zahrál už v osmnácti filmech po boku takových hvězd, jakými jsou Juliette Binoch, Pierre Richard, Sophie Marceau nebo Daniel Day-Lewis.
