K takovému zjištění došel Potravinový Sherlock, který nechal v laboratoři otestovat 11 značek listových těst zakoupených v běžných obchodech. Jaké rozdíly mezi nimi byly? A která značka po upečení nabyla nejvíce na objemu? Nejen to se dočtete v pátečním spotřebitelském testu v deníku Blesk a v sobotu také na webu Blesk.cz.
Co se dozvíte:
V čem se značky mezi sebou lišily?
Které listové těsto bylo nejlepší?
A jaký výrobek byl propadák?
Křupavý omyl
Jak už to tak u některých dobrot bývá, listové těsto bylo vynalezeno omylem, a sice ve Francii v 17. století. Tehdejší cukrářský učeň (později malíř) Claude Gelée (zvaný také jako Claude Lorrain) se pokoušel upéct speciální pečivo pro svého nemocného otce. Smíchal vodu s mouku a do vzniklého těsta zabalil máslo. Poté ho rozválel, znovu přeskládal a znovu rozválel, až vytvořil těsto s mnoha tenkými vrstvami. Poté svůj výtvor upekl a listové pečivo bylo na světě.
Aby to klaplo
Základem je samozřejmě mít kvalitní listové těsto, nicméně dost záleží i na teplotě. Mělo by se zpracovávat co nejstudenější, aby tuk v něm obsažený nezměkl a nevpil se do těsta. Tím totiž charakteristické tenké vrstvy zaniknou a z trouby vyndáme jen hutnou mastnou placku.
Naopak trouba by měla být co nejvíce rozpálená, obvykle na 200 °C až 220 °C. Tento teplotní šok totiž rychle vytvoří z vody obsažené v těstě páru a ta pak vytvoří nadýchané pečivo, a to ještě dřív, než se stihne tuk vpít do těsta.
