Ten případ před lety otřásl nejen Libušínem na Kladensku. Lidé se tehdy prý nestyděli plakat na ulici, když si vybavili ani ne desetiletou Haničku Topinkovou. Znala ji celá obec, jak by také ne. Všichni se tam znali a věděli o sobě možná všechno. Haniččina vražda zasáhla bez výjimky kdekoho. "Andílek malý, děvčátko naše. Kdo a proč ti to udělal?" říkali si tehdy. A také - smrt, obnovte trest smrti! Ta bestie nemá právo na život! Pachatel ale žije a je na svobodě. Vraždu děvčátka z 30. března 1999 se zatím objasnit nepodařilo. I když.... Hanku musel mít každý rád. Bezprostřední, chytrá a důvtipná, na svůj věk možná až příliš otevřená. Vůči všem. Zásady, které jí vštípili rodiče, ale dodržovala. Mezi nimi bylo - ze školy v Kladně okamžitě autobusem domů. Když to nepůjde, telefonovat a pak se uvidí. 30. března to Hanka poprvé nedodržela, nepřijela, neozvala se. Když se rodiče vrátili z Rakovníka, kde cosi obchodně projednávali, zalarmovali kdekoho z Hančiných kamarádů. Nikdo nic nevěděl a tak zmizení své dcery ohlásili po osmé hodině večer na policii. Než se pátrání stačilo pořádně rozběhnout, ozvala se 1. dubna paní Dajčová z Třebichovic. Její syn s dalšími dětmi si hrál v bývalé cihelně na okraji vsi a tam, pod odpadky, našli dívčí tělíčko. Policejní hlídka místo uzavřela, odklonila i dopravu, a až do rána prostor střežila. S prvním denním světlem nastoupily do akce skupiny specialistů. Nebyla to běžná rutina. "Smrt dítěte, natož tak hrůzná, musí vybudit každého," řekl policejní vyšetřovatel, major, který měl případ od počátku na starosti, ale který nechtěl být jmenován. "Většina z nás jsme taky tátové a tu bestii, která vraždila, jsme chtěli dostat za každou cenu." Policie už tehdy věděla, že Hanku naposledy viděli lidé onoho 30. března krátce po půl třetí odpoledne. Na kladenském náměstí Svobody ji dokonce zachytila průmyslová kamera. Do autobusu směr Libušín ale nenastoupila a dál o ní nikdo nic neví. Kromě vraha! Vedle stop, zajištěných na místě činu, byla nejdůležitější zpráva z patologie. Pitvu dělali o den později dva z nejzkušenějších českých odborníků, prof. Ivan Bouška CSc. a doc. Přemysl Klír CSc. Zjistili, že dívčí tělíčko nese stopy po pěti bodných ranách, hlavně v bederní krajině. Vrah ji také střelil. Zezadu, když bezmocně ležela, perkusní pistolí do vazu. Patologové vyňali z tkáně holčičky kulku 9 milimetrů a její ucpávku.Okolí vstřelu bylo značně a typicky očazené černým střelným prachem. Nejvážnější se ale zdá konstatování obou odborníků, obsažené v pitevní zprávě: "U poškozené se v době posledních minut před smrtelným zraněním a zároveň alespoň dvacet sekund před smrtí nerozvinula silná stresová reakce, která by vznikla z obavy o vlastní život." Všechna poranění vznikla zaživa, měla známky vitální reakce. Co to může znamenat? S velkou pravděpodobností to, že dívenka nic netušila, nebála se, že asi věřila tomu, kdo s ní byl. Možná ho i dobře znala... Policisté obrátili celý kraj doslova vzhůru nohama, pátrači byli v terénu nepočítané hodiny. Laboratoře Kriminalistického ústavu zpracovávaly analýzy a rozbory jak na běžícím pásu. Zkoumalo se prádlo holčičky, její ošacení i boty, vzorky za nehty, vlasy a spousta dalšího. Nakonec došlo k tomu, čemu policisté říkají "vytipování osoby". V Libušíně žil jistý Karel T. V domku zahrádkářské kolonie přebýval celý rok, živil se sběrem a příležitostnými kšeftíky. Haraší mu v hlavě, říkali místní. V jedné takové chvíli před lety zneužil svoji dceru a pak i její kamarádku. Měl psychopatické sklony, léčil se v ústavu v Horních Beřkovicích. Pro jeho manželku Ivetu (nar. 1972) byl život s ním natolik těžký a zřejmě i nesnesitelný, že se 5. dubna 1994 oběsila. Karel T. neměl dobrou pověst, lidé se ho většinou báli. 17. dubna ho Okresní soud v Kladně vzal do vazby. Na jeho šatech byly prokázány "...povýstřelové zplodiny, shodné s týmiž na bundě Hany Topinkové" říká policejní zpráva. Kromě toho se prokázalo, že na pětibarevném froté ručníku, který Karel T. v těch dnech dal své matce k vyprání, jsou vlákna, druhově shodná s vlákny trička zavražděné dívenky. Tyto dva nepřímé důkazy vazbu a podezření víc než ospravedlňovaly. Při výslechu ale Karel T. úspěšně vystupoval jako skutečný blázen. "S tím, že jste mi dali advokáta souhlasím, v tomhle státě rozumím všemu, hlavně že jsme v NATO. Ale byl bych raději, kdyby mě obhajoval pan prezident," řekl do protokolu. Na nic si nepamatoval, o ničem nevěděl. Perkusní zbraň přiznal, i to, že si "kulky podsypával černým prachem, aby to mělo větší ráži," ale to prý bylo před dvěma lety a zbraň pak komusi dal. I při dalších výsleších "perlil" podobně. "Ano, mám patologické změny v těle. Hlasivky jsou tak spojeny s přirozením, že mívám takovou tu nevyváženost," prohlásil jindy. Již zmíněný vyšetřovatel případu je dodnes přesvědčen, že Karel T. je nejen kdysi usvědčený pedofil (zneužil svou dceru i její kamarádku) ale i schopný herec, simulant a vrah. Bohužel, řetěz důkazů proti němu byl slabý - perkusní pistoli se najít nepodařilo, ani dýku. Vše, co se mu prokázalo, byly tzv. druhovky, nepřímé důkazy a to k prokázání viny nestačí. Proto státní zástupce stíhání Karla T. 5. listopadu 1999 zastavil. K jeho rozhodnutí přispěl i posudek znalců z oboru psychiatrie a sexuologie - podezřelý trpí rozvíjející se paranoidní psychózou. Byl předán do léčebny v Horních Beřkovicích a po několika měsících propuštěn. Nechal si změnit jméno a nyní žije v jedné malé vesničce na Rakovnicku. Rodina malé Haničky se s její ztrátou dodnes nevypořádala. "Nechci o tom mluvit, promiňte, ale my pořád ještě nejsme ve stavu, abychom o té tragédii hovořili," řekla paní Hana Topinková, matka. Její holčička je pohřbena na hřbitově v kladenském Rozdělově. Z fotografie na náhrobním kameni se dívá milá a krásná dívenčina tvář. Zemřela ještě předtím, než mohla začít žít. Její vrah pořád chodí mezi námi. Jedinou nadějí, která by mohla vést k jeho usvědčení, je svědectví lidí, kteří dodnes z některých příčin mlčí. Ozve se někdo?