Co nabízíte pěstounům?
Každá pěstounská rodina musí mít ze zákona doprovázející organizaci, jednou z nich je Rozum a Cit, aktuálně pomáháme 240 rodinám.
Jak?
Rodina od nás dostane sociálního pracovníka, který jí poskytuje odborné poradenství ohledně výchovy dítěte a vlastně čehokoliv, co potřebuje. Zakládáme si na individuální péči, neboť každá rodina je jiná. Poskytujeme i vzdělávání nebo hlídání dětí, takzvané odlehčení.
Pěstouni často mají své malé nebo odrostlé děti, čemu se musejí učit?
Ze zákona se musí vzdělat v oblasti náhradní rodinné péče, a tedy absolvovat minimálně 24 hodin školení ročně.
Často se rovnou nesprávně diagnostikuje ADHD. Poskytujete také terapie. O co jde?
Děti si často nesou z raného dětství nějaké trauma. S tím se pak musí vyrovnat celá rodina.
Jak se může rána na duši projevovat?
Může to například vypadat, že dítě zlobí nebo je hyperaktivní. Často se mu rovnou nesprávně diagnostikuje ADHD. Ke každému je potřeba přistupovat specificky jak ve škole, tak v rodině. Právě tohle se snažíme zprostředkovat.
Jaké jsou druhy pěstounství?
V základě se dělí na nezprostředkovanou péči, kdy se o děti musí postarat někdo, koho dítě zná, třeba prarodič. Například z důvodu úmrtí rodičů, nebo když jde rodič do výkonu trestu, případně může být i drogově závislý. Často se starají babičky. O něco méně časté je zprostředkované pěstounství, kdy se někdo rozhodne stát pěstounem a žádá o dítě. Péče se pak ještě dělí na dlouhodobou a přechodnou dobu. Mezi skupinami pěstounů jsou velké rozdíly.
Vědí děti, že je nevychovávají biologičtí rodiče?
Dítě má vědět, že je v pěstounské péči, má vědět, z jaké rodiny pochází, znát historii. Zároveň má právo na kontakt s biologickou rodinou.
Tady cítím problém.
Někdy je to v pěstounských rodinách hodně bolavé téma. Děti z toho mohou mít velké problémy, které se často vyhrotí v pubertě. Tady se často ukáže, že pokud rodina nechtěla už dříve pracovat terapeuticky, problém se jen zvětšil a zkomplikoval. Vždy je lepší začít včas.
Jak dobře se učí prarodiče být znovu rodičem?
Řekla bych, že rádi chodí na terapeutické skupiny a sdílí to, co je pro ně specifické, a to jim pomáhá. Ještě před covidem jsem zažila skupinu, kde byly babičky dětí neuvěřitelně počítačově gramotné. Měly v mobilech aplikace a perfektně se orientovaly. Lidé se díky pěstounství naučí věci, na které by dávno rezignovali. Kvůli dětem jsou schopni si zvyšovat kompetence. Místo důchodu jedou novou výchovu.
Vzpomenete si na konkrétní příběh?
Máme tady paní, která má mentálně znevýhodněnou dceru a k tomu se ještě stará o její dceru čili vnučku. Je velmi vitální. Tuhle paní jsme podporovali například při jednání s úřady, kde není komunikace leckdy jednoduchá.
Jak zásadní je rozdíl při práci s pěstouny se zprostředkovanou a nezprostředkovanou péčí?
Zprostředkovaní pěstouni jsou lidé, kteří se tak rozhodnou a rok se na svoji roli připravují. Nezprostředkovaná péče se většinou řeší ze dne na den, když se něco nečekaného a špatného stane.
Mají naději vrátit se do rodiny? Jak je to s adopcí, je dalším krokem pěstounství?
V pěstounské péči by mělo být dítě, u kterého je nějaká pravděpodobnost, že se vrátí do původní rodiny a pracuje se na tom. Do adopce by měly jít děti, u kterých se návrat do původní rodiny nepředpokládá.
Praxe je u nás však jiná. Například do přechodné pěstounské péče, která je maximálně na rok, jsou umisťovány novorozené děti od rodičů, kteří mají často několik starších dětí také v pěstounských rodinách a je velmi nepravděpodobné, že se o toto své dítě do budoucna postarají. Zde by byla, domnívám se, adopce po narození nejlepším řešením, děti by definitivně získaly dlouhodobé zázemí a kotvu a jejich noví rodiče jistotu.
Co by se muselo změnit?
Musel by se změnit zákon či metodika. Současné nastavení není ve prospěch dětí.
Jakou mají motivaci nepříbuzní pěstouni?
Často chtějí pomoci, když jim odrostly vlastní děti. Nebo mají dvě děti a chtěli by svoji rodinu rozšířit a zároveň pomoci, nabídnout domov. Část pěstounů nemůže mít vlastní děti, takže se rozhodne tímto způsobem pomáhat potřebným dětem.
Čemu se věnují?
Doprovázení rodin
Poradenství pro pěstouny
Terapii podle potřeb rodin
Kontaktu s biologickou rodinou
Vzdělávání pěstounů
Odlehčovacím službám
Testují inovativní metody
Pomoci můžete i vy
Aby organizace mohla spolehlivě pomáhat, potřebuje na každý rok 17 milionů korun. Část peněz získá z dotací a grantů, spoléhat se musí ale i na individuální a firemní dárce. Pomoci může každý. Možnosti pomoci najdete na webových stránkách: www.pestouni-rac.cz
Kontakt: Rozum a Cit, z. s.
Adresa: Čestmírova 363/1, 140 00 Praha 4
IČ: 708 281 81
Web: www.pestouni-rac.cz
E-mail: rozumacit@pestouni-rac.cz
Telefon: 730 157 063
