Kdy jste zjistila, že jste nemocná?
„Od roku 2005 mám deprese. Měla jsem půlroční období, kdy jsem byla tak strašně unavená, že jsem dokázala fungovat a vnímat jen dvě hodiny přes den. O duševních nemocích jsem v té době věděla opravdu hodně, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být ono.“
Co jste si myslela?
„Že jsem špatná, že je to moje vina. Až pak jsem si uvědomila, že mám nějaké příznaky duševní nemoci, a šla jsem k lékaři. A pak jsem se teprve začala léčit. To mi bylo 27 let.“
Říkala jste, že jste už předtím věděla něco o duševních nemocech…
„Studovala jsem psychologii, takže jsem měla za sebou předmět, kde se o nich učí. Ale ve skutečnosti jsem si podle odborných popisů nedovedla představit, jaké to je. Je těžké odhalit sám na sobě, že s mým chápáním vlastní situace se něco děje, když převáží pesimismus. Když jsem se učila o depresi, tak jsem si říkala, že je to nemoc, kterou bych nikdy nemohla dostat. Vůbec jsem nechápala, jak ti lidé v tomhle stavu mohou být. Nechápala jsem to, že to tak z ničeho nic může přijít… A o pár let později se mi to stalo.“
Co na to rodiče?
„Ti nejdříve nechápali, co se se mnou děje. Nemluvila jsem o tom. Potom se dozvěděli, že jde o nemoc. Řekla bych, že se jim ulevilo, když ví, že se to dá léčit.“
A po návštěvě lékaře se váš stav zlepšil?
„Dostala jsem léky a pomalu se to zlepšovalo. Léky však zabírají pomalu, takže to bylo postupné.“
Jak ta nemoc začala? Vzpomínáte si?
„Bylo to tak, že jsem měla za sebou zkoušku z němčiny, která pro mne byla poměrně obtížná, a já jsem na ni použila všechny síly. Učila jsem se v náporu, i v noci, jak to studenti občas dělávají. Pak jsem ji udělala a během dvou dnů jsem najednou byla hrozně unavená. Přišlo to opravdu naráz.“
Jak dlouho únava trvala?
„Bylo to dlouhé. Třeba dva měsíce… A já se z toho pořád nemohla dostat. A nepomáhalo nic, ani odpočinek, ani jsem neměla vůli se přinutit něco dělat. Byla to taková nehnutelnost.“
Vy jste v tu dobu studovala psychologii na vysoké škole. Zvládla jste to dodělat?
„Šlo o poslední ročník. Díky lékům jsem to nakonec dostudovala. Ale dostala jsem se do stavu, kdy jsem to povolání nemohla dělat.“
A co prognóza od lékařů?
„To je velká otázka. Je mi jasné, že je to na celý život. Bude se to zlepšovat, ale i zhoršovat. Já můžu jen dělat maximum pro to, aby se to zlepšovalo.“
Vy se snažíte pomáhat druhým. Mluvíte o své nemoci?
„Jsem zapojena do projektu »Blázníš? No a!«. Chodím tedy do škol a snažím se studentům přibližovat duševní nemoci. Bavím se s nimi o tom, jak oni vnímají duševně nemocné a jak se o své duševní zdraví starat. Chci taky lidem přiblížit, jaké to je, aby to dokázali sami na sobě poznat a věděli, co mají dělat, kdyby se jim dělo něco podobného, nebo kdyby se s duševními problémy potýkal někdo z jejich okolí.“
Jak těžké je mluvit s cizími lidmi o své nemoci?
„Je to těžké, protože člověk musí nějak vyjádřit to, co je pro něj těžko vyjádřitelné. A znamená to, že se s tím člověk musí taky nějak sám smířit a přijmout to. Beru to tak, že to má smysl, že jsem to celé takhle prožila a že já mám teď šanci to předat lidem dál, aby jim to pomohlo a případně se třeba mohli vyvarovat té chyby, kterou jsem udělala já na začátku. Tedy že jsem si hned nezašla k lékaři, takže se nemoc rozjela a hůř se léčí. Lidé se také ale často stále bojí jít k odborníkovi, aby nebyli okolím odsuzováni, což celou situaci ještě víc komplikuje.“
Jak jste se dostala k Tamtamy?
„Hledala jsem práci a věděla, že moje pracovní schopnost je omezena únavou. Narazila jsem na inzerát, kde hledali grafika.“
Vy ale nejste vystudovaný grafik…
„Maminka je výtvarnice a táta bývalý programátor. Takže jsem k tomu měla blízko a hodně jsem se naučila sama praxí. Přišla jsem na pohovor, ukázala svoje práce a vybrali si mě. Nastoupila jsem v zimě 2013.“
Co vše máte na starosti?
„Starám se o web, Facebook, pomáhám dělat výroční zprávy či novoročenky. Baví mě technická stránka věci. Práci se věnuji každý den. V průběhu dne si dělám pauzy, protože se nedokážu dlouhou dobu soustředit."
Tamtamy
Organizace Tamtamy funguje od roku 2011. Jejím cílem je zaměstnávat osoby se zrakovým postižením, neslyšící, lidi s psychickými problémy, s onkologickou diagnózou, po transplantacích, s pohybovým hendikepem a mnoho dalších. Jedná se například o úklid domácností, bytových domů, kanceláří, hotelů či ordinací. Objednat si můžete i umytí oken, hlídání dětí či žehlení. Služby poskytuje pouze v Praze.
Zapojte se a pomáhejte i vy!
Vzal vás příběh v novinách za srdce? Chcete pomoci konkrétnímu člověku, rodině nebo konkrétní neziskové organizaci? Můžete poslat dar převodem z účtu na dárcovské konto 0002160016/5800 projektu Blesk Srdce pro vás (je vedené pod Nadačním fondem J&T).
Teď to hlavní! Váš dar poputuje VŽDY té organizaci a těm konkrétním lidem v příbězích, které Blesk zveřejní. Pošlete dárcovskou SMS ve tvaru: DMS SRDCEPROVAS na číslo 87 777. Cena DMS je 30 Kč. Více na www.darcovskasms.cz
