23°C
S rodinou žije nedaleko jihočeské metropole, kde koupil menší domek se zahrádkou. Tohle tiché a pohodové místo přesně vypovídá o povaze Františka Ptáčka. „Je to tu super. Nic nám tu nechybí,“ hlásí matador.
Dnes vás čeká velký zápas. Těšíte se?
„Jsem za to rád, ale doufám, že to ještě o dost navýším. Když jsem ale v lize začínal, nevěřil jsem, že takové číslo někdy někdo překoná.“
A vyšlo to vám…
„Já spíš vidím tu dřinu a odříkání, které za tím jsou . Hokejem jsem strávil hodně času , někdy i na úkor rodiny, ale ta má naštěstí pochopení.“
Máte tři děti. Když to spojíte s hokejem, asi je to pořádný zápřah, že?
„Bohužel s nimi nemůžu být o víkendech, ale to je můj úděl. Těším se na to, až jim to všem budu moct vynahradit. Ale na konec kariéry se vůbec netěším.“
Máte z toho strach?
„Je to moje velká obava. Vezmou mi nejoblíbenější hračku, pak si budu muset najít jinou. Hokeji bych se ale chtěl věnovat i nadále.“
Vzpomenete si na nějaké nepříjemné momenty, které vás v extralize potkaly?
„Když mi utrhli žebro, myslel jsem, že je konec. Hrozně to bolelo. Říkal jsem si, že je po mně.“
Jak je možné, že za tolik utkání jste dostal jen jeden trest na 10 minut?
„Je to asi rarita. Když jsem byl malej, tak mi táta říkal, že bych měl bejt na ledě větší grázl, jenže mně se to nikdy nedařilo. Tak asi proto.“
Jste na to hrdý?
„Na ledě ne. Jinak v životě jo. Asi i rodina je ráda, že jsem takovej hodnej kluk.“
Váš tchán je slávista, vy sparťan. Jste spolu na ostří nože?
„Už to není tak hrozný, jako když jsem hrál za Spartu.“
To se na vás ani nechodil dívat?
„Ale jo. On se třeba radoval, že jde sparťan ven, a ani nevěděl, že jsem to já. Tak do něho tchyně strkala a říkala: Taťko, vždyť je to Fanda.“
Je to několik let, co jste dělal řidičák na kamion. Jsou to pro vás zadní vrátka?
„Člověk nikdy neví, co ho potká. Já se snažím mít široký spektrum zájmů. Klidně bych do kamionu sedl. Kromě traktoru mám papíry na všechno.“
Jednou z vašich vášní jsou motorky, že?
„Jezdím na supermotu a hodně mě to baví. Říkám mu kolo, protože se na silnici skvěle ovládá a dá se s ním jet i do terénu.“
Měl jste i nějaký karambol?
„Samozřejmě že držkopády k tomu patří. Každou motorku, kterou jsem měl, jsem rozbil.“
Vidím na stole flétnu. Vy na ni hrajete?
„Je to tak, tady v Českých Budějovicích dokonce chodím na lekce. Ale můj sen je hrát na saxofon, na který pomalu přecházím.“
