29°C
Blesk: Připomněla jste si výročí atentátu?
Dagmar Raupachová: „Tím, že jsem s Janem Kubišem pokrevně spřízněná, tak události a vše, co s nimi souvisí, prožívám intenzivněji a emotivněji. Navíc Jan Kubiš má 24. června narozeniny a zároveň má v ten samý den i svátek. A Jan je v naší rodině tradiční a opakované jméno. Prostě on v rodině žije dál. Vzpomínky na něj jsou u mě hodně časté, a to v různých souvislostech.“
V jakých?
„Někdy v konkrétních, jindy se mi do hlavy dostane myšlenka na něj a ani nevím proč. Až následně si například uvědomím, že jsem se setkala s nespravedlností nebo něčím špatným, a kladu si otázku, zda jsem se zachovala dostatečně správně. Ono vědomí, že jsem příbuzná Jana Kubiše, a s tou skutečností i vyrůstáte, tak to zavazuje. Nechci však, aby to vyznělo nějak pateticky.“
Mluvíte zřejmě o hodnotách.
„Ano, ani Jan Kubiš, jak ho znám z vyprávění babičky, nebyl svatý. O to víc je mi sympatický. Podstata právě tkví v tom, jak máte nastavené životní hodnoty. A on je měl nastavené příkladně. Ať už vědomě, nebo podvědomě. Jako malému klukovi mu zemřela maminka a krátce nato jejich domácnost obsadila paní Dusíková, která si tam přivedla svoje čtyři děti, a on musel odejít k babičce. Možná i z toho pramenila jeho touha po spravedlnosti.“
Je atentát dostatečně připomínán?
„Je přirozené, že jak se jakákoliv událost na časové ose vzdaluje a pamětníci umírají, tak intenzita už není taková. Domnívám se ale, že atentát na Heydricha je tak důležitým milníkem v historii a uznávaný ve světě, že si naši úctu zaslouží.“
Mnoha lidem přinesl i utrpení.
„I celá rodina mojí maminky byla zatčena a odvlečena do koncentračního tábora. Bohužel cena svobody, cti a hrdosti národa je někdy velmi vysoká a mnohdy i nejvyšší. Ale přesto bychom neměli důležitost těchto hodnot vypustit z našeho zorného pole.“
Setkala jste se také s německým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem, který vzdal parašutistům poctu přímo v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde zemřeli...
„Ano máte pravdu. Jako první německý politik se přišel poklonit jejich památce do Resslovy ulice. Šlo o významné symbolické gesto. Měla jsem sama možnost s prezidentem Steinmeierem hovořit. Během našeho rozhovoru v jeden moment přivolal i svou manželku, která byla na pietní akci také přítomná. Bylo to velmi spontánní. Nakonec - samozřejmě kromě jiného - také zaznělo, že jsme všichni tři právníci. To je život, to je ta přirozenost. A to k uctívání odkazu Jana Kubiše rovněž patří.
Premiéra Anthropoidu: Přišla i neteř Kubiše! Je to známá právnička! Tereza Kühnelová, Jan Jedlička
To, že se německý prezident poklonil památce parašutistů, rezonovalo silně i v Německu, a nejenom tam. Z rozhovoru mezi německým prezidentem a mnou citovala média po celé Evropě. Měla jsem z toho pochopitelně radost, protože informace o hrdinství našich parašutistů se šířit mají. A pokud k tomu mohu přispět, ráda to udělám.“
Vidíte souvislost atentátu se současnou situací například na Ukrajině?
„Srovnávání té či oné historické události s konkrétní současnou situací ve světě je velmi ošemetné a neobjektivní. Můžeme srovnávat historické paralely v boji o konkrétní hodnoty. S čím nemohu souhlasit, je srovnávání atentátu se situací na Ukrajině. Domnívám se, že odvaha a rozhodnutí Jana Kubiše, Jozefa Gabčíka a dalších mladých mužů odejít do zahraničí jen proto, aby mohli bojovat za vlast a nasadit své životy, je příkladná. Srovnávat to se situací na Ukrajině mi nepřipadá ani vhodné, ani správné. Nezpochybnitelné ale samozřejmě je, že žádný stát by neměl bezdůvodně napadnout a okupovat jiný. To platí a mělo by platit vždy.“
