Operace Anthropoid byla možná hlavně díky pomoci mnoha statečných Pražanů. Josef Gabčík a Jan Kubiš stanovili základnu v Biskupcově ulici. Štáb měli v bytě u Jana Zelenky a bydleli hned naproti v čp. 1745/7 u odbojářské rodiny Moravcovy. Oba českoslovenští parašutisté vymýšleli několik měsíců plán, chodili tančit, na hokej a našli si dokonce milenky. Dne 27. května se nakonec atentát povedl, Heydrich následně umírá na infekci v ráně. Nacisté však spustí ohromné vyšetřování. Parašutista z jiné skupiny Čurda nevydrží tlak a prozradí kontaktní adresy v Praze.
Rodina hrdinů
Alois Moravec pracoval jako inspektor státních drah, jeho manželka Marie, dobrovolná sestra Červeného kříže, patřila k nejobětavějším pomocníkům Jana Kubiše, Jozefa Gabčíka a dalších parašutistů vyslaných z Anglie do protektorátu.
Starší syn Miroslav Moravec v roce 1939 odešel do exilu a bojoval v řadách 310. československé stíhací perutě ve Velké Británii. O pět let později zahynul při havárii letadla startujícího k operačnímu letu. Mladší syn Vlastimil „Aťa“ Moravec, čerstvý absolvent obchodní akademie, se zapojil do sítě odbojářů pomáhajících parašutistům.
Nacistům udal, koho mohl. Vlastní mámu přivedl do „blázince“. Po válce čekala Augustina Přeučila (†32) oprátka
Poté, co pražské gestapo ukončilo a vyhodnotilo výslech parašutisty Karla Čurdy, který zradil atentátníky na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, vydalo se zatýkací komando na jednu z jím uvedených adres - do žižkovského bytu rodiny Moravcovy. Čurda právě toto místo označil jako jeden z hlavních opěrných bodů parašutistů během jejich pražské operace.
Krvavé probuzení
Dne 17. června 1942 po čtvrté hodině ráno vtrhli příslušníci gestapa vedení Oskarem Fleischerem do bytu v Biskupcově ulici č. 7. Našli v něm Marii Moravcovou a jejího manžela Aloise. „Teta“ Marie byla na tuto situaci připravena. Ukryla se na toaletě a spolkla kapsli s jedem. Gestapáci běsnili, protože Marie Moravcová jim už nic neřekla.
Otec vydržel šílené mučení a úkryt neprozradil. Vyslýchající se tak zaměřili na devatenáctiletého syna Vlastimila. Ten dlouho odolával, ale nelidský výslech nakonec nevydržel poté, co mu ukázali uřízlou hlavu maminky naloženou v akváriu. Prozradil, že nejhledanější vojáci v protektorátu se ukrývají v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Alois a syn Vlastimil byli popraveni 24. října téhož roku v Mauthausenu. Tam skonali i Mariina sestra Karolína Králová s manželem Františkem a Vlastimilova snoubenka Věra Löblová, její bratr Miroslav a matka Irena.
Co je motivovalo?
„V případě Moravcových byla asi jedním z motivů účast syna Miroslava v zahraničním odboji,“ sděluje Blesku Prokop Tomek, ředitel odboru výzkumu a vzdělávání Ústavu totalitních režimů. Paní Moravcová oslovovala i další pomocnice ze Svazu dobrovolných sester čs. Červeného kříže, jehož byla členem. Značná část pomocníků pocházela z řad Sokolů či bývalých příslušníků československých legií. „Nezbytná byla vysoká národní uvědomělost a nenávist k okupantům,” pokračuje ředitel.
Pokud šlo o útok na Heydricha, tak od října 1942 do ledna 1943 bylo zastřeleno za pomoc parašutistům 288 českých vlastenců, většina patrně z Prahy. Mnoho pomocníků ale prý podle Tomka nebylo prozrazeno a válku přežilo. Pokud by se situace opakovala dnes, jistě by se prý do odboje a pomoci odboji zapojila řada skupin i jednotlivců. „Samozřejmě by šlo, tak jako vždy, o menšinu z celku obyvatelstva. Nejde jen o dostatek odvahy. Především je pozice neozbrojeného obyvatelstva proti násilné moci značně nevýhodná,“ doplňuje ředitel.
Zeman k 80 letům od atentátu na Heydricha: Stálo to za to ČTK