18°C
Politický um podělil Gregor od svého otce, který byl starostou Svratky. Tam se také Čeněk 17. srpna 1847 narodil. Osud mu však nepředepsal život na venkově, nýbrž ve velkoměstě, kam se v dospělosti stěhoval kvůli vysokoškolským studiím.
Hlávkův přítel
„V Praze absolvoval Vysokou školu technickou a nastoupil praxi u arch. Josefa Hlávky (†77) ve Vídni,“ uvádí historička Táňa Jelínková ve své studii Pražští primátoři (1784-1993), zveřejněné v Pražském sborníku historickém XXVI.
„Byl jedním z jeho posledních žáků a posledním jeho stavbyvedoucím,“ říká k osobě uznávaného architekta a mecenáše Hlávky, jehož jméno nese v Praze notoricky známý most, který přes Štvanici spojuje Holešovice s Karlínem a Novým Městem. S Hlávkou Gregora pojilo patrně vřelé přátelství, byť byl Hlávka skoro o generaci starší. Pro Gregora toto přátelství představovalo výrazný krok k úspěšné kariéře.
Porodnice i divadlo
Zkraje 60. let 19. století bylo například rozhodnuto o zbudování nové porodnice v Praze. Jde o dodnes věhlasnou Zemskou porodnici U Apolináře, která spadá pod Všeobecnou fakultní nemocnici. Ta je signifikantní právě svým neotřelým architektonickým vzezřením, které navrhoval právě Hlávka. A onen „svěřil stavební dozor právě Č. Gregorovi. Ten se pak v Praze usadil, oženil a založil vlastní projekční a stavební firmu,“ dozvíme se z webových stránek pražského magistrátu.
Nešlo o jedinou známou budovu, v níž měl Gregor, jak se říká, „prsty“. Když v roce 1881 vyhořelo čerstvě otevřené Národní divadlo, podílel se Gregor coby stavitel na jeho opravě. Taktéž „dozoroval“ výstavbu neorenesančního kostela sv. Václava na Smíchově, v pozdějších letech i výstavbu secesního domu Hlahol podle návrhu architekta Josefa Fanty (†97).
Bolestná ztráta
Za manželku pojal architekt jistou Marii Pokornou, s níž bydlel v domě ve Štěpánské ulici nedaleko Karlova náměstí. „V manželství se narodili dva synové a tři dcery, z nichž jedna zemřela osmiletá,“ zmiňuje bolestnou ztrátu, která rodinu Gregorů zasáhla.
V čele Prahy
Roku 1878 bylo Gregorovi 31 let. Tehdy se začal aktivně zajímat, vyjma stavebnictví, také o pražskou politiku. Nejprve zasedal ve sboru obecních starších, aby byl následně v roce 1893 zvolen téměř jednomyslně pražským starostou poté, co z úřadu odstoupil Jindřich Šolc (†75). „Jako starosta mohl uplatnit své bohaté národohospodářské a technické zkušenosti při uvážlivém řízení obce.“
Kanalizace
Byť byl v čele hlavního města, které tehdy sestávalo ze Starého a Nového Města pražského, Malé Strany, Hradčan, Josefova, Vyšehradu a od roku 1894 také Holešovic a Bubnů, „krátké“ tři roky, přesto stihl mnohé uskutečnit. „V květnu 1894 starosta prosadil schválení projektu Ing. W. H. Lindleye na vybudování moderní kanalizace v Praze a ve vnitřních předměstích,“ uvádí web magistrátu.
Britský inženýr William Herleein Lindley (†64) je považován za tvůrce pražské kanalizační sítě, která funguje dodnes. „Podle něj byla roku 1896 zahájena stavba hlavního sběrače, shybky pod Vltavou, a tunelu pod Letnou k čisticí stanici v Troji. Základní část jedinečného technického díla, dokončená roku 1907, měla devadesát kilometrů stok.“
Tma jako v pytli, zatuchlý odér, roztodivné houbičky rašící na zdech a prudká strouha na úrovni vltavského dna. Tak vypadá nejstarší kmenová stoka vedoucí pod Letenskou plání. David Zima
Velký podíl na rozvoji pražské kanalizace měl ale i Gregor – a to nejen z pozice starosty. „Jako architekt projektoval Českou dětskou nemocnici na Karlově a pražskou kanalizaci na základě splachovací soustavy. Byl rovněž spolutvůrcem káranského vodovodu,“ dodává Jelínková. Jak známo, do Prahy míří pitná voda především ze dvou zdrojů. Zatímco západní břeh Vltavy „zásobuje“ pitná voda z Želivky, východní břeh Prahy a sever zásobuje právě voda z obce Káraný.
Staré pražské „supermarkety“
V posledních letech prochází obrovskou proměnou Pražská tržnice v Holešovicích. Areál, který byl v 90. letech minulého století spojován s levnými nákupy produktů nevalné kvality, které tehdy prodávali především vietnamští trhovci, vznikal v 90. letech 19. století jako Ústřední jatka a dobytčí trh. Areál, který nechali komunisté přebudovat na tržnici v roce 1983, byl otevřen za úřadování Čenka Gregora v roce 1895.
„O rok později byla dokončena Staroměstská tržnice v Rytířské ulici a novým obecním tržním řádem byly do jejích hygienických prostor přeneseny trhy z Rytířské a Havelské ulice i z Ovocného a Uhelného trhu,“ uvádí magistrátní web. Také Staroměstská tržnice byla v uplynulých letech a měsících hojně skloňována, a to především kvůli své plánované rekonstrukci.
Počátky elektrické MHD
Ačkoliv bývá 19. století nazýváno stoletím páry, konal se tehdy také doslova divý rozvoj využití elektřiny. V Praze si toho byli dobře vědomi. František Křižík (†93) už roku 1888 zbudoval první pražskou elektrárnu na Žižkově. Z ní se pak napájelo nejen pouliční osvětlení, které se postupem let rozšiřovalo po Praze. Za Gregorova úřadování bylo „provedeno elektrické osvětlení Václavského náměstí,“ uvádí Jelínková.
Brzy však elektřina sehrála prim v jiné oblasti – v dopravě. Když se roku 1891 konala v Praze Jubilejní výstava, nechal v rámci jejího konání zbudovat František Křižík první tramvajovou trať na Letné. Byla sice jen krátká, ale dokonale poukázala na potenciál budoucího využití. Gregor proto s ostatními politiky rozhodl o výstavbě „prvních tramvajových tras z Florence přes Karlín do Libně, od hlavního nádraží přes Žižkov k Olšanským hřbitovům a ze Spálené ulice na vinohradské Purkyňovo náměstí (dnes nám. Míru),“ uvádí magistrátní web.
Dráha z Florence do Libně a následně do Vysočan, na které se podílel i průmyslník Emil Kolben (†80), byla slavnostně zprovozněna v roce 1896. K roku 1910 uvádí historik Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy bilanční statistiku: V Praze bylo tehdy položeno 83 kilometrů kolejí, a městskou dopravu využívalo ročně 49 452 769 osob. Jak je tomu dnes? Výroční zpráva Dopravního podniku hl. m. Prahy z roku 2020 hovoří o 557 kilometrech tramvajových tratí. Mějme přitom na paměti, že je v brzké budoucnosti naplánováno hned několik dalších nových tramvajových tras – do Slivence, na Nové Dvory či na Dědinu.
Pražská „S“ na začátku cesty
„Od osmdesátých let stoupal i v Praze zájem o tělovýchovu a sport,“ uvádí Janáček. Od roku 1895 se například konaly všesokolské slety na Letenské pláni. V tu dobu došlo také na vznik dvou nejslavnějších pražských klubů. „V roce 1892 byl založen Sportovní klub Slavia, roku 1893 vznikl A. C. Královské Vinohrady, přeměněný v roce 1894 na A. C. Spartu.“
Vzájemná rivalita pražských „S“ započala roku 1896, kdy došlo na první vzájemné fotbalové klání. Derby se od té doby hrálo už více než 300, přičemž od roku 2013 udílí vítězi utkání pražský primátor symbolický Klíč primátora hl. m. Prahy.
Do ústraní
Zmíněné tři roky Gregorova působení lze chápat jako prospěšné. V Praze se stihla uskutečnit řada projektů. O to více i s odstupem staletí překvapí, že konec Gregora ve funkci starosty nenadešel kvůli tomu, že by nebyl znovu zvolen. „Pro další období již volbu starostou nepřijal a věnoval se svému povolání,“ uvádí Jelínková.
Politické kolbiště však neopustil. „Až do své smrti 5. listopadu 1917 zůstal členem sboru obecních starších, věnoval se však především vlastní firmě a stavebnímu podnikání,“ zmiňuje magistrátní web. Poslední roky a měsíce dožil ve svém bytě ve Štěpánské ulici. Když zemřel, „byl mu vypraven pohřeb z kostela sv. Štěpána na Olšany,“ uzavírá Jelínková. Na tamních hřbitovech se v rodinné hrobce nalézá i poslední místo odpočinku architekta, stavitele a pražského starosty, kterému jeho rodná Svratka udělila krátce před smrtí i čestné občanství.
