14°C
Na svět přišla v poměrně hektické době jako poslední dcera Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky Johany z Rožmitálu 16. října 1456. V té době byl Jiří ještě zemským správcem, jenž měl plné ruce práce s umravněním Čech, ve kterých ještě doutnaly zbytky požárů husitské revoluce. Turbulentní změnu v jeho životě přinesl až podzim následujícího roku, během kterého zemřel král Ladislav Pohrobek, na základě čehož byl Jiří zvolen v roce 1458 českým králem.
Královská partie
Zprávy o dětství a mládí české princezny jsou nadmíru kusé. „Ludmila se jako dcera Jiřího a Johany narodila 16. října 1456 na neznámém místě,“ uvádí historik Radek Fukala v knize Poděbradové: Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Jelikož byl Jiří tou dobou zemským správcem, není vyloučeno, že se narodila v Praze – jistota však schází.
Co však zůstává neoddiskutovatelné, že se dva roky po svém narození stala českou princeznou. Díky tomuto privilegiu mohla vyrůstat v Králově dvoře – sídle českých králů, které se nacházelo v místech dnešního Obecního domu. Zde sídlili mnozí monarchové v meziščasí, kdy byl Pražský hrad „neobyvatelný”.
Architekt Pleskot o změnách na Hradě: Jak se otevře lidem? A zátarasy jako „absolutní šlápnutí vedle“ Markéta Volfová, Lukáš Červený
Zároveň pro Ludmilu titul české princezny nesl i jisté životní břímě. „Jakmile byl Jiří zvolen králem, stala se objektem jeho četných sňatkových spekulací,“ podotýká Josef Frais v knize Jiří z Poděbrad: Král dvojího lidu.
Jiří je známý tím, že jako jediný český král neupřednostnil zájmy vlastní dynastie před zájmy státnickými. Ačkoliv měl čtyři syny, žádný z nich se králem nestal. „Naprosto se nehodil za budoucího krále nejstarší syn Boček, který byl mdlého ducha a zůstával stále ve stínu královského dvora. Ani druhorozený Viktorin se nemohl pochlubit vlastnostmi, jež otec považoval za znamení královského ducha. Byl příliš zbrklý a divoký,“ líčí historik Josef Macek v knize Jiří z Poděbrad. Svého nejmladšího syna Jindřicha, jenž měl k hodnotám ideálního panovníka nejblíže, nehodlal upřednostnit před staršími bratry.
Přesto v počátečních úvahách Jiřího skutečně existovaly plány na založení panovnického rodu. „Když nebylo reálné zachovat korunu synovi, chtěl Jiří zajistit pokračování svého rodu jako královské dynastie alespoň v ženské linii. Příští českou královnou měla být jeho dcera Ludmila,“ uvádí historik Martin Šandera v knize Poděbradové.
Jiřího favoritem na zetě byl tehdy Vladislav Jagellonský, který se později českým králem skutečně stal. Ne však manželem Ludmily. Jiřího úmysl „narážel na nepřekonatelný odpor ze strany Vladislavovy matky Alžběty Habsburské.“ Nezbývalo tak, než se Ludmile poohlédnout po jiném choti, čímž vzaly její možné naděje na to, že bude jednou českou královnou panovati z Pražského hradu, za své.
Z Prahy do Slezska
Manželských aspirantů měla Ludmila několik. Už v jejích čtyřech letech „bylo jednáno o jejím sňatku s knížetem Jiřím Bavorským (…) z wittelsbašského rodu,“ upozorňuje Fukala. Z námluv sešlo, a tak se Jiří zaměřil na možnou vazbu s uherským magnátem Vavřincem Újlakim, avšak ani tento sňatek nebyl realizován. „Nakonec se s Ludmilou oženil 5. září 1474 v Lehnici slezský kníže Fridrich I. Lehnický, který byl původně zasnouben s její sestrou Zdenou.“
Tou dobou byl již král Jiří tři roky po smrti a otázky nástupnictví na český trůn pro Ludmilu už nepřicházely v úvahu. Tou dobou na něm už seděl zvolený a uznaný Vladislav Jagellonský, který již byl ženat.
Poznamenané město
„Matku měst“ Ludmila vesměs „nadobro“ opustila ve svých 18 letech. Opouštěla město poznamenané husitskými rozbroji, které zdánlivě připomínalo slávu středověké metropole, jakou Praha byla za nedávné vlády Lucemburků. „Počet pražských far klesl z 44 na 32,“ líčí v knize Malé dějiny Prahy historik Josef Janáček. „Pomalé tempo hospodářského rozvoje bylo nejlépe patrno na obnově Malé Strany. Zástavba zpustošeného města pokračovala velmi pozvolna.“
Nicméně jako bájný fénix i Praha pomalu povstávala z popela. „Jiří z Poděbrad si byl jako král vědom, jak silnou podporu mohou Pražané a ostatní města jeho vládě poskytnout, a věnoval proto rozvoji Prahy mimořádné velkou pozornost,“ uvádí Janáček. Za doby jeho panování se například začalo s dostavbou Týnského kostela, přístavbou Staroměstské radnice nebo stavbou Malostranské mostecké věže. Podle odhadů tehdy v Praze žilo okolo 30 tisíc obyvatel.
Matkou „skorokrále”?
To Lehnice, která byla sídlem lehnických knížat, byla o poznání menší, přesto stále důstojné město pro českou princeznu, která se sňatkem s Fridrichem Lehnickým stala lehnickou kněžnou. Jaká vlastně Ludmila byla? „Soudobý pozorovatel hodnotil kněžnu jako zbožnou a ctnostnou. Byla katoličkou, přesto však u lehnického dvora hájila stoupence reformace,“ podotýká Fukala.
Ze sňatku Ludmily a Fridricha, který byl příslušníkem polského rodu Piastovců, konkrétně jedné z jeho slezských větví, vzešly celkem čtyři děti. A kupodivu i ty byly jednu dobu zvažováni jako možní aspiranti na český trůn, jelikož jagellonská dynastie vymřela po meči v roce 1526.
Aspirantem na český trůn měl být nejstarší Ludmilin syn Fridrich II., který ovšem „nebyl jediným z Jiříkových vnuků, o němž se v této souvislosti mluvilo,“ podotýká historik Petr Čornej v knize Osudy českých králů a královen. Od dob základoškolské docházky nicméně víme, že s rokem 1526 nastupuje na český trůn dynastie Habsburků, která tam s kratičkými přestávkami setrvala až do roku 1918, tudíž se tyto snahy ukázaly být liché.
Poslední léta
Ludmila svého manžela přežila o plných 15 let. „V letech 1488 – 1498 spravovala sama jako vdova knížectví lehnické za své nezletilé potomky,“ sděluje Fukala. Žila v Gröditzburgu, výstavním knížecím sídle, který prošel za jejího života řadou změn a přestaveb.
Do českých záležitostí nijak nepromlouvala, avšak v rámci rodinných pout uměla být připravena podat pomocnou ruku, kdy se například starala o osiřelé dcery svého nevlastního bratra Viktorína. „Kněžna zemřela v pátek 20. ledna 1503 v Lehnici a byla pohřbena 22. ledna téhož roku v klášteře kartuziánů u Lehnice,“ uzavírá Radek Fukala. V době úmrtí jí bylo 46 let.
Poslední česká princezna?
Jelikož byla Ludmila nejmladší z dcer Jiřího z Poděbrad, není nemístné říci o ní, že byla vůbec poslední českou princeznou. Jak je to možné, když Jiří nebyl posledním českým králem?
Bereme-li v potaz to, že po něm nastoupili vládu polští Jagellonci a posléze rakouští Habsburkové, samozřejmě s kratičkými výjimkami v podobě vlád Fridricha Falckého a Karla Bavorského, byl Jiří z Poděbrad posledním králem, jenž se mohl chlubit českým původem, který měli i jeho potomci. Byť zůstává pravdou, že spletitými dynastickými vazbami kolovala část přemyslovské krve i v žilách příslušníků habsburské dynastie.
