Psalo se 25. září 2008. Den, který Šárce převrátil život naruby. Pracovala tehdy jako barmanka v jedné z hloubětínských heren. Časně zrána toho dne do podniku přišli muž se ženou, kteří by na přístrojích prohráli i vlastní kalhoty, kdyby se automatů daly nastříhat a naházet. Svou zlost si pak vybili na bezmocné barmance, kterou ztloukli do bezvědomí údery, kopanci i ranami lahví. Následně hernu i vykradli.
Šárku si okamžitě po příjezdu policie do péče převzali záchranáři. Strastiplné chvíle, které si prožila, ji do všech detailů straší ve vzpomínkách doteď. „Záchranáři si mě převzali mezi 7 a 7:30 ráno. Položili mě do sanitky a já je nejprve poprosila, jestli můžeme 15 až 20 minut zůstat na místě. Ukradli mi totiž i telefon a já jsem potřebovala počkat na kolegyni, která mě měla střídat. Bylo pro mě důležité zavolat mojí mámě dřív, než to udělá policie, aby neměla strach,“ popsala dříve Blesku Šárka.
Zotavené tělo, churavějící duše
Utrpěla tři krvácející zranění na hlavě, také v obličeji. Zatímco brutální pachatele policisté dopadli záhy, rány ji v nemocnici sešily a časem se Šárka uzdravila. Alespoň fyzicky. Psychické hoře ji kvůli posttraumatické stresové poruše pronásledovalo řadu let. „Prakticky dva roky jsem nebyla schopna vyjít z bytu a žít normální život. Vše mi bylo jedno,“ vrací se do minulosti, kterou poznamenaly deprese, sebepoškozování, spánkové paralýzy i úmysly vzít si život. „Připadala jsem si jako nejosamělejší člověk na světě. Myslela jsem si, že jsem sama, že mě nikdo nemá rad a nikdo o mě neví.“
„Po dvou letech jsem se díky psychické podpoře přátel a terapií mohla vrátit zpět do života. Našla jsem si práci, abych mohla normálně žít, a splácet dluhy, které se za období mého psychického nefungování nakupily,“ sdělila Šárka Blesku. S jejich splácením má problémy doteď. Nyní však nekomplikují život jen jí, ale i její roztomilé dcerušce Viktorce, kterou si Šárka doslova vymodlila vzdor všem ranám dalších osudů. Bohužel i těch fyzických.
Nejbližší nepřítel
Šárka si našla přítele, se kterým v roce 2018 otěhotněla. Verdikt gynekologa pro ní byl malý velký zázrak. „Lékaři mi již dříve řekli, že nemohu otěhotnět,“ uvádí. Zatímco ona se den co den radovala z nového života, který ji rostl pod srdcem, její přítel viděl jinak. „Tři měsíce mě denně přemlouval, vyhrožoval a manipuloval, ať si miminko nechám vzít. Vyvrcholilo to ve čtvrtém měsíci těhotenství, kdy mě fyzicky napadl, protože na potrat už bylo pozdě, a vyhodil mě z bytu.“
Od té doby se ke kadeřavé růžolící dcerce nezná, ani její mamince nechtěl být oporou v těch nejtěžších chvílích. „Ke stresu s ex partnerem se přidala těhotenská cukrovka a preeklampsie.“ I když tatínek Viktorky alespoň zpětně zpytoval svědomí, do dnešních dnů Šárka svou holčičku vychovává sama ještě za pomoci vlastní maminky, u které teď bydlí. „V mém případě je to to nejúčinnější antidepresivum na celém světě, smysl proč tu být,“ nezastírá, co pro ni holčička znamená.
Rána po ráně…
Šárka už několik let pracuje v obchodě s kosmetikou. Do Prahy denně dojíždí v časných ranních hodinách z Černošic, aby se během pozdního odpoledne až večera vrátila domů k dcerce, kterou mezitím hlídá její babička. Z Viktorky vyrůstala spokojená holčička, před kterou se s příchodem jejích 4 let rýsovala vidina školky a nových kamarádů a kamarádek. Jelikož ale měla problémy mluvit, rozhodla se Šárka, že vyhledá pomoc logopedky. U ní se dozvěděla netušené: Vaše dcera trpí vývojovou dysfázií!
„Absolutně jsem nechápala, co to znamená, co to způsobuje a hlavně jak s tím pracovat,“ popisuje. Vývojová dysfázie spočívá v narušeném vývoji řeči a porozumění, což s sebou pochopitelně nese i zvýšené riziko zpomaleného osobnostního a intelektuálního vývoje. Děti, které touto poruchou trpí, mají problém nejen vyjádřit verbálně své potřeby a emoce, ale i porozumět svému okolí. Což si Šárka zpětně uvědomuje.
Viktorka totiž mívala neutěšitelné výkyvy nálad, výbuchy vzteku. A na slova byla skoupá. Když už, naučila se některá anglicky. „Když u ní takový výbuch propukl, jediné co zabralo, byly vybrané barevné pohádky v angličtině. Ta jí asi zní jednoduše a zvučněji,“ vysvětluje si to maminka samoživitelka. Domněnky, že by ji pobyt ve školce a nové kamarádky a kamarádi rozmluvili, se ale také brzy rozplynuly jako sněhová vločka v louži.
„Letos v září po třech dnech musela skončit. Paní ředitelka mi oznámila, že je podle ní Viktorka retardovaná, a že na to nejsou vybaveni.“ Aby všem neblahým překvapením a šokům nebyl konec, další vyšetření specialistů u holčičky odhalila novou diagnózu. Nejen, že se přišlo na to, že Viktorka trpí těžkou formou smíšené vývojové dysfázie, ale odmala ji trápí i silné ADHD neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou, která se projevuje vnitřním neklidem, úzkostmi a vůbec těžko překonatelnými problémy, udržet si soustředění.
»Mami, láska«
Součet toho všeho představuje pro Šárku i její dceru horu olbřímí výšky, kterou jsou ale odhodlané zdolat. Vzdor všem překážkám. „Projevuje se to různě. I máme třeba problémy s oblékáním, česáním nebo čistěním zubů,“ uvádí s tím, že holčička má kvůli ztíženému soustředění problémy i s těmi nejzákladnějšími činnostmi, které se děti v raném věku učí. „Ještě k tomu má slabou čelist, a proto jí převážně jen měkké věci, a ani při té mluvě jí to zrovna dvakrát nepomáhá.“
Co by oproti tomu mohlo pomoci, je léčba. Jenomže na tu Šárka nemá finanční prostředky. Proto skrze dárcovskou platformu Donio hledá jakoukoliv pomoc, která by maličké Viki pomohla začít normálně mluvit, ale hlavně porozumět. „Jsou to malé krůčky, ale věta »mami láska« je pro nás po letech velký skok,“ říká s dojetím. Peníze, které štědří lidé Šárce darují, poputují především na ergoterapie a nejrůznější logopedické a edukativní pomůcky a zároveň na náklady pro speciální školku, do které snad v blízké budoucnosti Viktorie nastoupí. „Za jakoukoliv pomoc jsme z celého srdce vděčné!”
Každý den je štědrý
A jak neúplná rodinka tráví nadcházející vánoční svátky? „Viktorka ví, že je venku sníh a zima, ale že se to opakuje každý rok, to asi ještě nevnímá. Pomáhala mi s těstem na cukroví, i jindy v kuchyni. Bavilo ji s námi ozdobit stromeček, ale asi úplně nechápe, proč jej zdobíme, co představuje, nebo že pod ním nalezne dárky. Takže Štědrý večer nijak neprožívá, to naopak já považuji každý den za štědrý, protože ji mám,“ uzavírá Šárka.
