25°C
I cvičené oko by na první pohled o Lucčiných cukrářských výtvorech řeklo, že se jedná o práci profesionála ošlehaného léty praxe, skutečného mistra v oboru. Tím Lucie, která žije a tvoří kousek od Českých Běudějovic, čas od času také v Davli, bezesporu je. Jenomže když zavedeme hned v úvodu řeč na to, co ji k cukrařině přivedlo, odpovědí překvapí záhy.
Cestou vlastního osudu
„Původně jsem vystudovala obor propagační výtvarnice, ale po škole jsem nemohla najít uplatnění. Nějakou dobu jsem pracovala v zoo s jedovatými hady a krokodýly, a paradoxně tehdy v televizi začaly dávat americké pořady o zdobených dortech,“ líčí příjemná cukrářka. „Pro sladké jsem měla vždycky slabost. Do cukráren jsem chodila na různé dortíky a věnečky, a tak mě napadlo, že bych mohla sama zkusit něco upéct.“
Se svými prvními výtvory byla spokojená, i reakce z okolí jí dělaly radost. Lucie konečně měla pocit, že se našla v tom, v čem je dobrá a co jí baví, kde by se mohla uplatnit. Jenomže „když jsem se po různých cukrárnách ucházela o místo, bylo mi vždy řečeno, že bez výučního listu nemám šanci,“ krčí rameny. Po formální stránce se profesionálem díky výučnímu listu stala ve 23 letech. Několik měsíců kolovala po hotelích a sbírala skutečnosti, pět let působila v modřanské cukrárně Anna Magdalena, a nyní už čtvrtým rokem působí pod vlastní vyhlášenou značkou Crazy Cakes.
Každý dort je originál, to zní „crazy“
Proč se Lucie vrhla do neprozkoumaných vod na vlastním voru, byla větší míra tvůrčí svobody. „Většinou to v cukrárnách probíhá tak, že přijde člověk, ukáže fotku, a té se při tvorbě musíte držet. Já jsem byla tvrdohlavá a chtěla jsem si dělat věci po svém, takže teď se s lidmi domluvím o nějakých rámcových představách, ale jinak je tvorba na mně podle toho, jaké má kdo záliby, k čemu má kdo blízko. Podle toho se odvíjí výsledek.“
Což vůbec není na škodu. Nad některými Lucčinými 3D dorty zůstává kolikrát i ta nejdivočejší fantazie stát s otevřenou pusou a pozdviženým obočím. Ať už se jedná o nejrůznější fantaskní motivy z pohádek, které vypadají jako vystřižené z filmu, dortové karikatury známých tváří nebo psy, na jejichž tvorbu by mohla mít patent.
Třeba dort ve tvaru psa, který právě ulovil bažanta, stačí narafičit někam do přírody a jistě by popletl nejednoho myslivce. Jiný dort psa by se mohl postavit na zahrádku, a ještě s cedulí „pozor pes“ by iluze toho, že se jedná o živého, byla absolutně dokonalá. Také její pohádkové bytosti vypadají jako by nebyly z pohádky ale skutečné.
„Klasické dorty mě tolik nebavily. Lákalo mě experimentování, zkoušení různých šíleností, na kterých jsem se mohla vyřádit,“ říká talentovaná cukrářka, která své řemeslo povznáší na umění. „Každý můj dort je originál. I když je stejné téma, vždy se jej snažím obměnit, ať nedělám to, co už jsem jednou dělala. Ale nemyslím si o sobě, že bych dělala něco extra,“ dodává k tomu.
Krásný dort = chutný dort? Není to pravidlem
Mimořádný talent, povedené dorty a hlavně úspěchy na mezinárodní scéně jí minimálně v tomhle nedávají za pravdu. Soutěží už Lucie absolvovala několik a odnesla si řadu ocenění. Několikrát opanovala tuzemskou soutěž Svatební dort roku, v roce 2016 si z Londýna do Čech odvezla zlatou medaili z prestižní soutěže Cake International, loni pro změnu byla medaile ze stříbra. U na pohled luxusních dortů, které se perou o cenu za nejlepší výtvor přitom překvapí, že vlastně dobře chutnat nemusí, že jde jen o pozlátko. Důležitá je estetika.
„Musí být z jedlého materiálu, ale hlavně musí vypadat hezky. Samy o sobě moc dobré ty dorty ze soutěžních přehlídek nejsou,“ kroutí Lucie hlavou. Jenomže s něčím takovým se u ní během její vlastní produkce nesetkáte, chtěli-li byste si objednat dort. „Snažím se to dělat na 200%. Nechci lidem na svatbu nebo k narozeninám udělat dort, který by se jim nelíbil, nebo by nechutnal dobře. Zatím si nikdo nestěžoval,“ culí se půvabná cukrářka, jejímž poznávacím znamením bývají chameleonsky nabarvené vlasy.
Není čas, mít chvilku čas
Výrobu jednoho dortu lze podle ní těžko spočítat na minuty, hodiny, natožpak dny. Vždy jich má rozdělaných několik, a na nich průběžně pracuje. Však také ročně pod jejíma rukama vyroste bezmála 300 dortů. „Nejprve peču korpusy a modeluji figurky ze saracina (speciální sladká modelovací hmota – pozn. redakce), což bývá nejtěžší. Pak jde o to, celý dort nějak zkompletovat, potáhnout fondánem, zabarvit například airbrushem a vyzdobit,“ líčí.
Dalším úskalím její práce je mít povědomí o aktuálních trendech. Jeden by si řekl, že to není nic tak složitého, ale zkuste s tím vyrukovat na někoho, kdo se od rána do večera nezastaví. „Tím, jak prakticky neustále něco dělám, nemám čas sledovat televizi, natož ty nejnovější pohádky a filmy. Co aktuálně frčí tak poznávám až podle toho, co si lidé začnou ve velkém objednávat,“ usmívá se Lucie například nad fenoménem Ledového království.
Chodí kovářova kobyla bosa?
K vysněnému zaměstnání Lucii přivedla vášeň pro sladké. Sama má kupodivu postavu jako lunt. „Ono se to nezdá, ale cukrařina je dobrá posilovna. Neustále někam běháte, hnětete hmoty, zvedáte břemena, takže nemáte šanci ztloustnout,“ směje se. I ten cukr už se jí po mnoha letech malinko zajídá. „Ochutnávat ale musím. Nemohu sázet na to, že se třeba nepovedla smetana,“ uzavírá s tím, že chtě nechtě, sladký život žít musí.
