Rodinná firma Perníčkovi sídlící v pražské Písnici má jen pár zaměstnanců, na starosti jí má Helena Nováková (50), která ve firmě zastává hned několik rolí. Dcery jí potom pomáhají se zdobením a manžel zase s rozvozem a zásobováním. „Je nás tak od pěti do patnácti, záleží na tom, jaká sezóna aktuálně probíhá, teď před Vánocemi jsou v záloze také pomocníci, kteří chodí pomáhat po své vlastní práci,“ říká Helena Nováková.

Na vánoční sezónu se připravují už od léta a začátkem podzimu nabírají poslední objednávky. Jak napovídá samotný název, zaměřují se především na perníčky, kromě hotových a nazdobených, nabízejí také neozdobené nebo také samotné syrové těsto pro ty, kdo si práci s cukrovím chtějí ulehčit, ale zároveň se o ni nechtějí zcela připravit.

Tuny mouky a těsta

Kolik perníčků vyrobíme za jeden den přímo nevím, ale například za listopad jsme spotřebovali více než tunu mouky a jen samotného těsta jsme za listopad a prosinec prodali přes dvě tuny. Odebírají od nás už i kavárny a farmářské obchody. A nám dělá obrovskou radost, že se lidi vracejí, že se jim pečení povedlo a že jim můžeme náročnou práci s těstem ulehčit,“ vysvětluje Helena.

Listopad a prosinec se nese pouze v duchu pečení, pracuje se od rána do večera a soukromý život jde stranou. Nad pečením tráví Helena se svým týmem klidně i 12-16 hodin denně. Na otázku, zda pak mají doma vůbec ještě na cukroví chuť, odpovídá upřímně: „Popravdě ani moc ne, občas dětem chybí ta vůně a atmosféra, takže jim třeba dodám trochu těsta, aby si zavzpomínali na dětská léta, a oni si pak to své nejoblíbenější upečou.“

I přes vánoční nápor je ale ve výrobě pořád skvělá nálada a atmosféra:  „Jsme skvělá parta, hrozně se u toho nasmějeme, zejména v těch večerních hodinách, kdy už jsme všichni unavení, tak je tu největší legrace. Samozřejmě není všechno jen zalité sluncem, občas něco nejde, ale to je jako všude. Všichni táhneme za jeden provaz a máme k tomu hluboký vztah.“

Více než peníze, je pro celou firmu hnacím motorem hlavně dobrá zpětná vazba od zákazníků. „Když nám lidé píšou pochvaly a krásné recenze, je to úplně to nejvíc, co může být“, doplňuje Helena. Jejich vlajkovou lodí jsou takzvané „svačinky“, jedná se o perníčky slepené náplněmi s různými polevami. Kromě těch se také pyšní perníkovým závinem podle staročeské receptury, kterou Helena získala od rodinných známých, ještě dříve než firma vznikla.

Jedna z vlajkových lodí Perníčkových, takzvaná svačinka
Autor: Blesk

„Musí se to dělat srdcem“

Výrobě perníkového těsta se Helena začala věnovat už před dvaceti lety, kdy jí toto řemeslo zaujalo při návštěvě vánočních trhů na hradě Křivoklát, když tehdy viděla tradiční postupy pečení a zdobení, okamžitě to přilákalo její pozornost. V tu dobu začínala s pečením sama pouze ve volném čase pro radost.

Postupně si začala uvědomovat, že jí pečení naplňuje mnohem více než její bývalá kancelářská práce a v roce 2014 se pečení začala věnovat naplno. „Bohužel, jak to tak někdy bývá, když se podniká v rodině, napoprvé to úplně nedopadlo. Takže v roce 2018 jsme založili firmu novou, kterou už zaštiťuji já. Pochopila jsem, že taková práce se musí dělat srdcem a nejde to dělat pro peníze, je skvělé, že nás to uživí, protože můžeme dělat to, co máme rádi, ale kvůli výdělku to nikdo z nás nedělá,“ vysvětluje Helena.

Ve výrobně u Perníčkových se pohybuje zhruba deset lidí, jeden má na starosti výrobu těsta, další pak jeho válení, vykrajování a pečení. Tři až čtyři další se věnují zdobení a balení a připravování objednávek vyžaduje úsilí také minimálně jednoho člověka. Jelikož je součástí výroby také útulná kavárnička a prodejna, i ta vyžaduje jednoho dalšího za kasou. Sama Helena pak podle svých slov sedí hned na několika židlích, při výrobě pomáhá, kde se dá a kde je zrovna potřeba. Do toho neustále musí mít přehled o všech objednávkách, zajišťuje zásobování stánků a po večerech vyřizuje korespondenci a papírování.

Někdy i šestnáctihodinové sezení nad zdobením perníčků může být také pěkně náročné, Helena a její kolegyně připouští, že si náročná práce vybírá svou daň a občas dojde i na ortézy a jiné pomůcky na bolavá zápěstí, či záda. Když ale vánoční zápřah pomine, dostaví se zvláštní pocit: „My tomu říkáme, že v lednu už sem jezdíme jen na otočku, to znamená jen na 8 hodin. Nám to pak přijde, že oproti období před Vánoci jsme v práci jen chvíli a vždy to hrozně uteče,“ říká Helena.

Když náročná vánoční sezóna odezní, v lednu si pak vždy alespoň na týden všichni vezmou volno a jen odpočívají, aby nabrali sílu a od všeho zdobení a pečení si konečně odpočali a měli čas také na sebe. Ačkoliv je podle Heleny téma Perníčků v rodině na pořadu dne téměř pořád, jsou velmi rádi, že mohou lidem dělat radost tím, co dělá radost jim.

Fotogalerie
21 fotografií