Ladislav Heryán prožil za komunismu divoká léta. Nejprve vychodil stavební průmyslovou školu v Ostravě. Následně navázal studiem stavební fakulty VUT v Brně, ale šlo jen o krycí manévr. Od 17 let se totiž účastnil tajného teologického studia.
„Stavárnu jsem tehdy studoval už jako tajný řeholník, abych se oficiálně stal inženýrem, ale můj skutečný život byl tajný kněz,“ popisuje Ladislav Heryán Blesku. Technický obor si vybral z důvodu, že se něčím potřeboval živit.
Běžný život za mřížemi nekončí
Dnes pracuje jako vězeňský kaplan. Vnímá rozdíly mezi lidmi ve vazbě a trestanci. „Ve vazbě dělá člověk vězňům spíše takovou vrbu,“ svěřuje se Ladislav Heryán. V trestu se prý jedná spíše o programy, které si sám vymyslí a pomáhají vězňům. Navíc se jinak pracuje s muži a jinak se ženami. Post kaplana Ladislava naplňuje, přijde mu, že při něm více dostává, než dává. Jediné obtíže zažívá, když není vězni přijatý a neotevřou se mu.
Vražda, vězení, znovu nalezený Bůh
„Člověk, který nemá s vězením žádnou zkušenost, si může myslet, že v něm žijí zločinci, kteří pykají za své skutky,“ říká Ladislav Heryán. Ve skutečnosti trpí lidé ve vězení nějakým zlým traumatem, například domácím násilím. Vězni přitom žijí úplně stejně tak, jako kdokoliv jiný. Ladislav Heryán vzpomíná na jednoho člověka za mřížemi, který vyrůstal v normální rodině a navštěvoval uměleckou školu. Jenže jeho maminka měla moc ráda pivo, a proto v osmé třídě se vším praštil a utekl z domova.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
