16°C
Ač Humprecht Jan nebyl rodákem z Prahy, narodil se 14. února 1628 v jihočeském Radeníně na zámku, k Praze měl blízký vztah prakticky odmala. „Na Radeníně ještě dostalo se Humprechtu Janovi počátečního vzdělání,“ líčí v knize Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic význačný historik Zdeněk Kalista. „Někdy roku 1637 dostal se Humprecht Jan na studie do Prahy.“ To mu bylo 9 let.
Předčasně dospělý
V syna z prominentního rodu, kterému se později přezdívalo „barokní kavalír“, se vkládaly velké naděje, zároveň i velké nároky na jeho vzdělání. Jeho dědeček Humprecht III. byl císařským komorníkem, jeho prastrýcem byl hrabě Heřman Černín z Chudenic, který zbohatl na skupování zkonfiskovaného majetku po bitvě na Bílé hoře, a který vykonával post nejvyššího dvorského sudího i komorníka království.
Odmala bylo znát, že Humprecht Jan podědil geny, které jej vyzdvihovaly nad vrstevníky. „Cosi těžkého – řekl bych – nedětského utkvělo na Humprechtu Janovi už z jeho nejranějšího mládí,“ soudí Kalista. „Čtete-li jeho dopisy z doby, kdy bylo mu dvanáct až čtrnáct let, zdá se vám, jako by promlouvalo tu dítě poněkud předčasně dospělé: hlavně obsah připomíná tu zralého člověka: V době, kdy jiní jeho souvěkovci nedovedli ve svých listech vyjádřiti víc než naivní pozdravy a reference – píše tento hoch již o hospodářství v hostivařském dvoře.“
Právě v Hostivaři, kde měli Černínové jedno ze svých panství, Humprecht Jan přebýval. Na studia se ale vypravoval do města. „Studoval u jezuitů, v druhé pražské koleji Tovaryšstva, u sv. Ignáce na Novém Městě,“ zmiňuje Kalista kostel, jenž stojí na Karlově náměstí.
Praha ve válce
Humprecht Jan se údajně velmi těsně sžil s pražským prostředím. Za hranice, a občas také i v Čechách tou dobou zuřila třicetiletá válka, která se na životě hlavního města království podepsala. Třeba násilná rekatolizace „měla za následek emigraci mnoha měšťanských rodin do ciziny,“ uvádí historik Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy. „Hlavní odliv emigrace nastal až roku 1627.“
Podle Janáčka bylo v Praze tou dobou zhruba 3 300 domů, z nichž 400 jich bylo zkonfiskováno a dalších 175 prodáno měšťany, kteří raději zvolili útěk za hranice. „Podíl emigrace se odhaduje asi na 2 500 až 3 000 osob,což byla asi dvacetina počtu pražských obyvatel roku 1618,“ míní Janáček. Do toho Praha utrpěla i bitvou na Bílé hoře, kdy ji katolická vojska, mírně řečeno, zplundrovala.
„V průběhu třiceti válečných let se vnější vzhled města mnoho nezměnil, (…) k rozsáhlejším stavebním podnikům nebyly vzhledem k válce příhodné podmínky,“ uvádí Janáček. Výjimkou byl malostranský Valdštejnský palác, který si Albrecht z Valdštejna nechal vystavět v letech 1624 až 1630 „na ohromném areálu, kde dříve stávalo dvacet tři domů, cihelna a tři zahrady.“ O 30 let později jej napodobí i Humprecht Jan, který svůj Černínský palác vystaví na Loretánském náměstí coby „monumentální protějšek k samotnému Hradu.“
Na cestách
Válka nekomplikovala život jen Pražanům a Čechům, vstupovala do obav o život Humprechta Jana, který byl od roku 1642 polovičním sirotkem, neboť přišel o otce. „Starostlivé matce šlo o to, aby uchránila syna před nebezpečími nové vojenské kampaně, hrozící tentokrát zasáhnouti i sám střed země, kde hoch dotud v poměrném bezpečí byl trávil svoje studijní léta,“ zmiňuje Kalista.
Z toho důvodu podnikl tzv. kavalírskou cestu do západní Evropy. Procestoval Německo, Itálii, Francii, Rakousko a jeden čas žil i v Bruselu, než se vrátil zpět do Prahy ve svých 18 letech roku 1648. Našel město „sklíčené vyčerpávajícím očekáváním konce událostí válečných,“ uvádí Kalista. I později trávil dlouhé časové úseky, jelikož byl císařským diplomatem.
Univerzální dědic a zakladatel
V roce 1651 umírá jeho prastrýc Heřman Černín z Chudenic a Humprecht Jan se stává jeho univerzálním dědicem. A dědí věru ve velkém! Petrohrad, Kosmonosy, Kost, Mělník, hrad v Mladé Boleslavi a mnohé další statky a panství připadly mladému Černínovi do rukou. S tím se vázaly i nejrůznější pocty, kterých za svého života později dosáhl – císařský komoří, místodržící Českého království či Řád zlatého rouna.
Postupem let se z něj stal vášnivý sběratel umění, jehož sbírka neměla v Evropě mnoho sobě rovných. Údajně nasbíral hned několik set obrazů. Na základě svého jmění si mohl dovolit vystavět skvostný palác, o němž jsme se již zmiňovali, a taktéž si na Jičínsku nechal vystavět lovecký zámeček Humprecht, jako letní sídlo. Humprecht Jan se mimo jiné podílel i na vzniku Staroboleslavské Svaté cesty, která vede z Prahy do Staré Boleslavi a je značená formou poutních kapliček, z nichž ty původní jsou dodnes k vidění třeba v Letňanech, ve Kbelích nebo ve Vinoři, a pak dále za Prahou. Ta, jíž nechal vztyčit konkrétně Černín, se nachází u Dřevčic, jen pár kilometrů před kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, kde poutní cesta končí.
Odpočinek na výsostech
Když 3. března 1682 na svém zámku v Kosmonosích říšský hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic umíral, umíral jako jeden z nejzámožnějších šlechticů v zemi. Jeho významu také odpovídá poslední místo odpočinku. Humprecht Jan byl pohřben v Černínské kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, kde jeho ostatky spočívají vedle ostatků sv. Zikmunda.
