18°C
Po vystudování teologie na Univerzitě Karlově se dal Matěj Hájek na dráhu kazatele. Dlouhých 10 let působil ve sborech Církve bratrské. „Kazatelství jsem bral jako osobní růst. Také jsem si chtěl zkusit, jak to funguje a jestli mě další kněží neutáhli na vařené nudli,“ říká. Po období manželské krize a rozvodu cítil, že by svou práci nevykonával naplno a s kazatelstvím skončil.
Nyní pracuje jako nemocniční kaplan v rámci paliativního týmu a v Ústavu hematologie a krevní transfuze. „Nikdo si s námi neví moc rady. Naše povolání je založeno na důvěře s ostatními zaměstnanci i pacienty. Nosím bílý plášť, samozřejmě si mě někdy spletli s lékařem. To mi polichotilo," usmívá se Matěj Hájek.
„Určitě to není one man show, moje role není výlučná,“ upozorňuje kaplan. Záleží, v jaké fázi se na nemocničního kaplana člověk obrátí. V případě, že se pacient dozví, že trpí nemocí krve, která končí z 50 procent smrtí, poskytne mu kaplan prostor pro ventilaci pocitů. „Nabídneme takový bezpečný polštář, do kterého se mohou vypovídat,“ popisuje Matěj Hájek.
Náplň práce
Pracovní den začíná několika rozhovory. „Poté máme schůzku s kolegy, kde si rozdělíme pacienty,“ popisuje Matěj. V nemocnici pomáhá všem - pacientům i zaměstnancům. Někdy si u kávy neformálně poklábosí například se sestřičkami. Nabídka formálně ohraničené pomoci však v nemocnici nefunguje. Lékaři ani sestry si totiž prý o pomoc přímo neříkají. Bojí se, že by se o nich na pracovišti vědělo, že je něco trápí.
Kaplan nemá zakázáno plakat, neměl by to však přehánět. „Snažím se být co nejautentičtější. Někdy je ku prospěchu, když ze své role kaplana vystoupím,“ dodává.
Odchod na onen svět
Paradoxně prý člověk, který se zarputile chce na světě udržet, přežije kratší dobu než člověk smířený se svou smrtí. Urputnost způsobuje smutek, staženost a nervy - emoce, které život zkracují. „Na druhou stranu jsem také zažil zázraky. Ve svém okolí mám 10 lidí, kteří podle lékařů měli zemřít. Jsou však s námi doteď," vypráví nemocniční kaplan.
Část práce strávil Matěj Hájek v mobilním hospici. „Ošetřující lékař, jezdící za nemocným člověkem domů, někdy zařídil, že jsem mohl přijet i já jakožto kaplan,“ vzpomíná.
Stále se mu vrací příběh jedné dámy, kterou v poslední etapě jejího života dlouhodobě provázel. „Strávili jsme spolu několik vzácných chvilek,“ říká Matěj. Paní měla rakovinu plic v posledním stadiu. „Kouřila však jednu cigaretu za druhou. Byl to pro ni takový osvobozující pocit, že se již nemusela v kouření hlídat.”
Ukřižovanou dívku vhodili do rybníka: Pověst vypráví, jak vznikla rotunda Nalezení sv. Kříže v Praze
Poslední štace v životě
Odcházení dává lidem šanci, aby si srovnali všechny věci v životě. Mohou si naposledy splnit přání. U dospělých se prý věci točí kolem vztahů. „Nemají to srovnané. Nejčastěji jsou s někým rozhádaní. Já jim říkám, ať napíší dopis. Ať to zkusí. Nedají za to nic,“ sděluje kaplan Matěj Hájek.
Podle kaplana prý psychologovi neřekne člověk to stejné jako kaplanovi. Nejen ateisté cítí nedůvěru. Buď se obávají, že se pokusí obrátit je na víru, nebo si myslí, že příchod kaplana znamená brzkou smrt. „Pamatuji si, že se přede mnou začala jedna paní křižovat a vyhodila mě. Nemohl jsem jí vysvětlit, že jí nejdu dát poslední pomazání,“ usmívá se kaplan.
Koronavirus: mutace Omikron Videohub
