Kdo by neznal Boženu Němcovou? O její Babičce se dodnes učí děti ve školních škamnech. Když roku 2005 pořádala Česká televize anketu o Největšího Čecha, byla jedinou ženou, která se na základě hlasování veřejnosti umístila v první desítce. Její desáté místo předčilo třeba sv. Anežku Českou (†71), prezidenta Edvarda Beneše (†64), Krále komiků Vlastu Buriana (†70) nebo Karla Gotta (†80). Na růžích ovšem v životě ustláno neměla. Což nejlépe ilustrují právě její poslední dny.

Význam Boženy Němcové je znázorněn na bankovce. Spolu s Emou Destinnovou jde o jediné dvě ženy, které se vyskytují na českých platidlech.
Autor: profimedia.cz, ČTK

Nešťastné manželství

Ty prožila v Praze, kde střídavě žila bezmála 12 let. V manželství s Josefem Němcem (†74), které se nezdálo úplně harmonické. „Každodenní soužití manželů v Praze ztrpčované bídou, policejním sledováním, nemocí a neduhy (...), to byly faktory omezující životní prostor v ideálním i zcela materiálním slova smyslu,“ míní Magdaléna Pokorná v knize Božena Němcová: život, dílo, doba.

Ač spolu měli celkem čtyři děti, jejich soužití se na hony vzdalovalo idyle. Dílem kvůli Josefovi, jenž měl potíže uživit rodinu, dílem i kvůli Boženě. Ta v jednom dopise vyznala: „Mně by se každý muž zprotivil, kdyby ustavičně byl okolo mě. To je, co aristokracii neb boháčům závidím, tu příležitost, že si mohou být vždy vzácní,“ cituje Pokorná z dopisu Němcové.

Přesto spolu manželé sdíleli zlé i to dobré, jak Pokorná podotýká. Oba byli vlastenci, oba byli obdivovateli díla Karla Havlíčka Borovského (†34). Zatímco Josef Boženu údajně bil, ona mu „oplácela“ četnými nevěrami. „Božena i Josef dokázali projevit cit pro spravedlnost, spojovalo je to, že nebyli lhostejní k životu kolem sebe. Byli přímí, otevření, v mnohém nekonvenční. Oba byli neústupní a měli svou hlavu, a tou naráželi – jak do sebe navzájem – tak v okolí,“ soudí Pokorná. Byl to nicméně právě Josef, který se o svou manželku v jejích posledních dnech postaral.

Poslední cesta do Prahy

Už v roce 1861 na tom byla Němcová po zdravotní stránce velice špatně. Podepsala se na ní léta strádání v bídě a hladu, poněvadž příjmy jejího manžela byly kvůli pronásledování státní moci nevalné. Dokládá to i fakt, že když manželům Němcovým zemřel v roce 1853 nejstarší syn Hynek (†15), neměli finance na to, uspořádat pohřeb. Ten zajistila „česká vyšší reálka“, která se „21. října 1853 postarala o důstojný pohřeb svého žáka“. „Zúčastnil se ho celý profesorský sbor, všechny třídy a byla uspořádána sbírka,“ píše v knize Někdejší Betty literární historik Jiří Morava.

Tíživá situace Němcovou v roce 1861 přivábila do Litomyšle, kde se snažila pracovat pro knihtiskárnu a nakladatelství coby korektorka, ve volném čase se snažila psát. V té době žila s Josefem Němcem v odloučení. V úvahu připadal i rozvod, o němž prý hovořili jeden jako druhý. Pravdou ovšem je, že když postupující zdravotní obtíže Němcové znemožnily pracovat, do toho se přidaly deprese a melancholie, přičemž jí hrozilo, že v Litomyšli skončí na ulici, vypravil se Josef za ní, aby ji zachránil.

Manžel Boženy Němcové finanční komisař Josef Němec.
Autor: Zbyněk Schnapka, Muzeum Chodska

„24. listopadu 1861 se v jejím pokojíku v hostinci U modré hvězdy objevil Němec,“ líčí Morava. „Kdo jej upozornil na to, co se v Litomyšli odehrává, není známo. 28. listopadu zaplatil celý účet, a odvezl Němcovou, jež sotva stála na nohou, do Prahy. Byla na umření, ale když ji vyhublou, přepadlou, prošedivělou a zestárlou obklopily v bytě U tří lip v ulici Na příkopě s pláčem děti, těšila je, že se mezi nimi zotaví. Ve velkém pokoji ji uložili do postele, ze které už sotva vstala.“

Připravená zemřít

Zdravotní nesnáze, které Němcovou sužovaly, se rozhodně nedaly brát na lehkou váhu. V Praze ji okamžitě navštívil lékař Josef Podlipský (†50), manžel další známé spisovatelky Sofie Podlipské (†64). „Soudil, že stav Němcové je kritický, a dr. Josef Hamerník, kterého si přizval ke konzultaci, se vyjádřil, že všechna lékařská pomoc je již marná,“ uvádí Morava.

Co přesně Němcovou tížilo? Existuje několik hypotéz. Oficiální lékařská zpráva po její smrti, jíž sepsal právě Podlipský, hovoří o všeobecné vodnatelnosti. Historička Marie Michlová zmiňuje v knize Smrt a pohřby slavných tuberkulózu, na niž zesnul její syn Hynek, a rakovinu dělohy. „Poslední dny prožila v polospánku, připravená zemřít a unavená životem,“ konstatuje Michlová.

Na psychické pohodě se negativně podepsalo také chystané druhé vydání Babičky, jejíž sešity se k jejím rukám dostaly den před smrtí. „Rozplakala se nad nimi, neboť měly hrubou obálku a byly tištěny se spoustou chyb na tom nejlacinějším papíře,“ uvádí Morava. „S velkými potížemi napsala věnování Theodoře (dceři – pozn. redakce) a sestře Franty Šumavského,“ dodává. Údajně se mělo jednat o poslední tahy učiněné její rukou.

Fotka Boženy Němcové z roku 1859, kdy jí bylo 39 let.
Autor: Zbyněk Schnapka, Muzeum Chodska

Ještě téhož dne usnula těžkým hlubokým spánkem. „Když se Theodoře zdálo, že zemřela, křičela a ošetřovatelce se ji podařilo vodou vzkřísit,“ líčí literární historik. „Otevřela oči jako z hlubokého snu a měla říci: Proč jste mne budily? Měly jste mě nechat umřít, bylo mi tak dobře.“ 21. ledna 1862 už se Němcovou probudit nepodařilo. Zemřela tiše ve spánku v 6 hodin ráno.

Poslední stěhování

Kromě bídy a neutuchajícího spisovatelského nadání byl život Němcové protkán neustálým stěhováním se z místa na místo. Dělo se tak z její vůle, nezřídka však také kvůli manželovi, jenž byl státním úředníkem u finanční stráže. Životní „leitmotiv“ neustálého putování ji paradoxně neopustil ani po smrti.

„Pohřeb se konal 24. ledna 1862 a třeskutému mrazu navzdory vyrazil pohřební průvod o půl čtvrté z jejího domu a směřoval na Vyšehradský hřbitov, kde byla pochována vedle spisovatele Václava Hanky (†69),“ zmiňuje Michlová jméno národního buditele, který nejvíce proslul coby padělatel staročeských rukopisů.

Na Vyšehradě ostatky Němcové spočívají dodnes. Leč na jiném místě, než tomu bylo původně. „Později byly její ostatky přeneseny na jiné místo téhož hřbitova, aby tak vzniklo místo pro Hankovu manželku,“ konstatuje Michlová. Ta zemřela v roce 1869, kdy Božena Němcová konečně nalezla místo věčného odpočinku. Tentýž rok jí byl také „odhalen nákladný pomník, který byl pořízen za částku, která by podle Jana Nerudy (†57) vystačila Němcové na tak dlouho, by mohla napsat ještě jednu Babičku,“ uzavírá Michlová.

Video
Video se připravuje ...

Blesk Podcast: „Neměla jsem odvahu se na sérii Božena podívat,“ říká odbornice Pokorná. Blesk

Fotogalerie
31 fotografií