Ještě před vznikem plováren byly okolo Vltavy hojně rozesety lázně, které sloužily především dělníkům a méně majetným Pražanům místo koupelen, ty většina z nich doma totiž neměla, a tak se řeka využívala především k očistě. Většina lidí však neuměla v té době vůbec plavat, a tak se listy černých kronik často plnily zprávami o utonulých.
První plovárna v Rakousko-Uhersku
To se rozhodl změnit setník (vojenská hodnost, pozn. red.) Arnošt z Pfuolu, který v roce 1809 založil v místech dnešní Strakovy akademie, tedy sídla vlády České republiky, úplně první plovárnu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Primárně byla určena pro vojáky, kteří se zde v rámci výcviku měli naučit plavat, přístupná byla ale i veřejnosti. Soužití vojáků a civilistů nebylo příliš růžové a často docházelo k potyčkám, proto se Pražané rozhodli v roce 1840 jen pár metrů proti proudu vystavět si plovárnu vlastní, která dostala jméno Občanská.
Místo bylo takřka ideální. Mírně svažitý břeh sliboval pohodlný přístup k vodě. Navíc se zde vybudovalo 120 metrů dlouhé molo, ve kterém bylo vyříznutých několik bazénků, ten největší měl 25 metrů, speciální bazén měly i ženy. Ten byl o něco mělčí a také oddělen plentami a nechybělo ani dětské brouzdaliště. Na občanské plovárně se scházeli Pražané všech společenských vrstev, nebylo tedy neobvyklé potkat tu například Adinu Mandlovou nebo Franze Kafku.
„Během záchvatů vysokých teplot vzpomínám, jak jsme před mnoha lety pravidelně s otcem společně popíjeli pivo, když mě otec brával na Občanskou plovárnu“, napsal v červnu 1924, pouhý den před svou smrtí, rodičům Franz Kafka, který na Občanskou plovárnu jako malý chlapec chodil často s otcem, později zde jako dospělý trávil prakticky veškerý volný čas.
Legenda Ferdinand Platil
Zhruba v době, kdy Občanskou plovárnu navštěvoval Franz Kafka, zde už působil Ferdinand Platil. Vysloužilý námořní důstojník z první světové války zde dělal plavčíka a ne ledajakého. Ve své funkci vydržel neuvěřitelných 60 let a naučil plavat celé generace nejen dětí, ale i dospělých. Kolik lidí vlastně Ferdinand Platil naučil plavat?
„Přesné číslo nevěděl, ale vždycky říkal, že to byla tři pokolení: babičky, matky a dcery. A všechny na bidle. Kurt – šňůra a hup! Výcvik končil skokem z třímetrové věže. Stačilo po nohou. Táta měl takového adepta pro jistotu uvázaného na šňůře a stál nahoře za ním. Když se bál, tak do něj trochu šťouchnul. Musel také uplavat vzdálenost podél plovárny. To bylo nějakých sto dvacet metrů, ale proti proudu, a táta samozřejmě jel na loďce, kdyby se něco stalo. Pak teprve dostal adept vysvědčení, že je prověřený plavec,“ vypráví v knize Pražské příběhy od Dana Hrubého syn plavčíka Ferdinand Platil junior.
Ferdinand Platil starší byl výrazná osobnost, která na plovárně nešla přehlédnout, Svým vzezřením spíše připomínal amerického gangstera než plavčíka od Vltavy. To ostatně potvrzuje i jeho syn ve vyprávění. „Táta měl respekt. Byl akurátní a měl rád pořádek. Když se podíváte na jeho fotku z profilu, to mu bylo nějakých třicet let, tak vypadá jako gangster z Chicaga. Ostře řezané rysy, k tomu tetování. Kormidlo na břiše, plachetnici a námořníka na prsou. Samé námořní motivy. Uměl si zjednat autoritu,“ vzpomíná.
Tato jedinečná osobnost fungovala na Občanské plovárně až do 80. let, Ferdinand Platil zemřel v roce 1993. Těsně před jeho smrtí s ním ještě stihl Miloš Forman natočit rozhovor. Odehrálo se to přímo na lodi na Vltavě. Ferdinand Platil vesloval a rozmlouval u toho s Formanem, který byl před svou emigrací také velmi častým hostem Občanské plovárny.
