Historie plováren na Vltavě v Praze je pozoruhodná. Obyvatelé rádi chodili k řece odedávna. Během oblíbených nedělních pikniků se lidé začínali v řece osvěžovat. Málokdo však tehdy uměl plavat, a tak přibývalo utonulých. V 18. století proto vznikla městská vyhláška, která koupání pod širým nebem zakazovala. Toto přísné opatření se posléze zmírňovalo, bylo povoleno koupat se v místech s ohraničením pomocí kůlů. Tak začaly vznikat první plovárny.

Za rozšíření oblíbenosti tohoto rekreačního prvku vděčíme důstojníkovi pruské armády Ernestu von Pfuelovi, který coby plavecký nadšenec roku 1807 přišel do Prahy. Jeho zapříčiněním tak v našem hlavním městě jako první vznikla Vojenská plovárna. Na vysloužilé lodi u břehu na Františku založil pruský důstojník učiliště plaveckých adeptů, kam nejprve směli pouze muži. Plovárnu roku 1824 zničila povodeň. Následně se obnovila, aby ji za 10 let odnesla další velká voda.

Druhým podobným místem v Praze se stala Občanská plovárna u Kosárkova nábřeží, která vznikla v letech 1839 až 1840. V polovině 20. století však tento prostor poničilo několik povodní a jarní tání.

Zlatá éra plováren

Občanská plovárna spustila doslova „boom“ vzniku dalších obdobných míst. Tématu se věnuje také dobová publikace „Praha 1921“ Miroslava Honzíka. „Vltava byla tou dobou čistší a teplejší. Proto byla vyhledávaným koupalištěm Pražanů, kteří se nemuseli trmácet až na Sázavu nebo ještě dál, aby užili trochu slušného koupání. Koupat se bylo možno prakticky všude. Kdo chtěl užít i trochu komfortu a dostat se do společnosti, měl si z čeho vybírat,“ uvádí k tématu publikace.

Návštěvníci plovárny hrají šachy, rok 1947.
Návštěvníci plovárny hrají šachy, rok 1947.
Autor: ČTK

Mezi další oblíbená místa patřila plovárna na Žofíně. Lidová plovárna, která vznikla roku 1894 pod Vyšehradem, měla sloužit hlavně chudším lidem. Naopak pro bohaté vznikla takzvaná Florida pod Barrandovem. Roku 1938 se přestěhovala k Mánesu, o devět let později se podobně jako většina dalších plováren potopila. Obdobná místa byla v Praze v provozu u Karlova mostu, na Štvanici, na Slovanském ostrově, u přístaviště parníků na Smíchově nebo na Císařské louce.

Zánik jedné slavné éry rekreace v Praze přišel ve druhé polovině 20. století. Vltava začínala být čím dál znečištěnější, plovárny chátraly. V hlavním městě začala vznikat koupaliště nezávislá na řece, dokončila se Vltavská kaskáda a Pražané postupně na plovárny zapomněli. „Posledním mohykánem“ v tomto ohledu zůstávají Žluté lázně, které vznikly roku 1910 a po období opuštění dnes opět slouží veřejnosti.

Fotogalerie
12 fotografií