K dobrému nápadu občas stačí popíchnutí náhody. Je jedno, jestli doma v kuchyni, v dílně nebo na cestách v Norsku, jako se to stalo Petrovi. „Nemám rád stereotyp,“ vysvětluje s tím, že touha po dobrodružství a objevování nového u něho převážila nad paragrafy. Petr je totiž studovaným právníkem. Byť se po škole živil všelijak.
Souhrnem rok Petr strávil v Norsku. Tamní kulturu a společnosti si proto nemůže vynachválit, zejména norský optimismus. „Jsou o něco méně nabručení a snad si i méně závidí než Češi. Na sklenici se dívají spíše na poloplnou než na poloprázdnou. Na druhou stranu s nimi o něco déle trvá navázat pravé přátelství,“ myslí si. Také proto pro něj v roce 2014, kdy se v Norsku žil coby kuchař, bylo snazší, že tam žil s kamarádem z Čech.
Ekzémem k nápadu
„Volný čas jsme se snažili vyplňovat cestováním a treky po norských horách,“ vzpomíná. „Během jednoho z následujících pracovních týdnů ale kamarád chytl do nohou nějaký svědivý ekzém a pobyt v běžných botách byl pro něj velmi nekomfortní, začal tak chodit po ulicích norského Kristiansandu jen v ponožkách.“ Bylo nabíledni, že mu z nich brzy nezbude nic než rozedraný cár látky.
Oscar za hybrid
Tenisky, botasky, lodičky, kopačky, sandály… druhů obuvi je nespočet, přitom Petrovi se podařilo je ještě o jeden rozšířit. „Je to vlastně hybrid mezi ponožkou a botou,“ přibližuje. Na první pohled se totiž skutečně jedná o ponožku, akorát s podrážkou tlustou tři milimetry, která plní stejné normy, jako u běžné obuvi. „Design mi v hlavě vyskočil rychle,“ říká o vzhledu, který Petrovi v roce 2017 vynesl ocenění Red Dot, který je považovaný za jakéhosi designérského Oscara.
„Nezapomněla jste si boty?“
Přitom cesta k němu nebyla tak přímočará a po rovince, jak by se mohlo zdát. Petr a jeho přítelkyně Michaela Matějková (32), která mu od začátku pomáhala, naráželi zpočátku předsudky i vlastní nejistotu. Reakcí veřejnosti se báli.
„Pravda je ale taková, že se lidé na nohy druhým až tak často nedívají. A když už si jich někdo u mě všimnul, úplně nejčastější komentář byl: Slečno, zapomněla jste si boty?“ směje se dnes. Problémy, že by je někam nepustili kvůli tomu, že byli obutí jen do zdánlivých ponožek, neměli. „Spíše naopak. Už nám přišla třeba zpráva, že na letišti mohli s ponožkobotami projít bezpečnostní kontrolou bez nutnosti zouvat si obuv,“ doplňuje Petr.
Kde leží Nevis?
Prosadit se na českém trhu pod značkou Skinners“Petrovi a Michaele nakonec pomohla crowdfungingová kampaň. „Nevěděli jsme moc, jak prezentaci uchopit a chvíli jsme měli strach, jestli ponožkoboty nejsou příliš inovativní,“ svěřila se Michaela. Nebyly. Zájem o ně byl celkem neočekávaně velký.
Do jisté míry tomu mohl napomoci trend posledních let, kdy lidé nejen v přírodě nebo v parcích na trávě, ale i třeba v Praze po ulicích či po dlažbě, chodí naboso. „Troufám si tvrdit, že chůze v ponožkobotách se benefitům chůze naboso ze všech typu obuvi přibližuje opravdu nejvíce,“ uvádí Petr. Také z toho důvodu už tuto obuv rozeslali do více než 120 zemí.
„Některé exotické destinace jako např. Svatý Kryštof a Nevis jsem si dokonce musel na mapě dohledávat,“ směje se Petr nad tím, než malé ostrůvky našel v Karibském moři. Na trénincích ponožkoboty využívá třeba baseballový tým Boston Red Sox či kuvajtští fotbalisté.
Nadto Petr ví i o lidech, kteří v nich absolvovali slavný maraton v Bostonu či v nich dokonce přešli Nový Zéland, což je přece jen lán cesty z tvůrčího lůna, ze kterého vzešly – tedy konkrétně z České republiky. Dnes je u nás vyrábí zhruba 40 lidí ve čtyřech výrobních podnicích rozesetých po celé republice, přičemž do tvůrčího procesu jsou zapojeni i pracovníci a odborníci z Prahy. Oproti skromným počátkům, kdy byl pod výrobou podepsaný pouze Petr s Michaelou, je to rozdíl jako hrom.
Celá města
Tomu ostatně odpovídá i poptávka. Podle Michaely se ponožkobot od roku 2016, kdy byly oficiálně představeny, podařilo prodat více než 400 tisíc párů. Jen pro představu – to je zhruba jako kdyby se všichni obyvatelé Liberce, Olomouce, Pardubic či Ústí nad Labem rozhodli najednou vyměnit konvenční obuv za tu, která napohled vypadá jako ponožka.
Koronavirus
Nebylo odvětví, které by nezasáhla virová pandemie covid-19. Ani textilnímu průmyslu, módě či obuvnictví se virus a jeho dopady nevyhnuly. Těžkosti dopadly i na Petra s Michaelou. „Měli jsme celá oddělení nemocná nebo naopak došel materiál. Nestíhali jsme proto vyrábět,“ míní ona. Na druhou stranu, patrně tím, jak lidé sedávali více doma a brouzdali internetem, navýšil se počet objednávek. „Doslova nám mizí ze skladu před očima,“ dodává s tím, že rok 2020 byl pro ně vlastně nejúspěšnější za dobu existence značky.
Ponožky s podpatkem?
Ty se jedna od druhé v zásadě liší pouze ve velikostech a v barevném provedení. Zvažuje Petr na nějaké obohacení vlastní produkce? Po chvilce přemýšlení odpoví: „Z legrace bychom k nim mohli přitlouct podpatek. Sice bychom tím asi zabili celý koncept snahy vrátit lidem pocit co nejpřirozenější chůze, ale na druhou stranu bychom touto extravagancí mohli zaujmout ve světě vysoké módy.“
Opět v intencích slov, která lze brát spíše v žertovném tónu zmiňuje i možnost „ponožkoholínek“. Co z pomyslných variant však připadá úvahu nejen v legraci, ale doopravdy? „Kdybych měl řešit to, o co by byl největší zájem, myslím, že by to byly asi balerínkové verze,“ uzavírá.
