14°C
Čím hlouběji do historie člověk zachází, tím méně „spolehlivých“ zpráv o tom, co se tehdy dělo, máme. Stejné je to i v případě Vratislava I., který byl snad druhorozeným synem Bořivoje I., jenž je historicky prvním doloženým českým knížetem.
Dětství v Praze?
„Narodil se krátce před Bořivojovou smrtí roku 888,“ zmiňuje historička Naďa Profantová v knize Kněžna Ludmila: Vládkyně a světice, zakladatelka rodu. Právě Ludmila, pobožná to žena, která byla později zavražděná a svatořečená, byla Vratislavovou maminkou.
Jelikož jsou historici vesměs zajedno v tom, že Pražský hrad založil právě Bořivoj I. v 80. letech 9. století, aby se zde svým rodem usadil, není vyloučeno, že se Vratislav narodil právě tam. Jde ale o domněnku. Těch je ovšem plný Vratislavův život. Z dětí, které se Bořivojovi a Ludmile narodily, totiž prameny zmiňují jmenovitě pouze Vratislava a jeho staršího bratra Spytihněva. Podle Profantové není vyloučeno, že dětí měl knížecí pár více.
Druhý v pořadí
Není pořádně zřejmé, co dělal Vratislav mezi roky 888, kdy skonal Bořivoj I., a 915, kdy zemřel jeho bratr Spytihněv. Je docela jisté, že v tomto mezidobí se stihl oženit s jistou Drahomírou, která do českých dějin vstoupila nadmíru nelichotivě, coby objednavatelka vraždy vlastní tchyně Ludmily.
„Kněžna Drahomíra pocházela podle shodných zpráv legendistů ze země Stodoranů při řece Havole,“ uvádí historička s tím, že česká knížata v té době ráda vyhledávala nevěsty v zahraničí. Ostatně Vratislavova maminka Ludmila pocházela s velikou pravděpodobností ze Srbska. O manželce Spytihněva I. se toho příliš neví. Pouze kusé informace.
Jelikož ale po smrti Spytihněva I., která nastala s největší pravděpodobností v roce 915 nastoupil na knížecí stolec Vratislav, je zřejmé, že jeho manželství bylo bezdětné. Totéž se s určitostí nedá říci o Vratislavovi, kterému se prvorozený Václav – později svatořečený patron českých zemí – narodil ještě předtím, než nastoupil na trůn.
Kníže zakladatel
Vratislavovi nebyla dopřána dlouhá doba vládnutí, přesto však byl během let, které mu byly vyměřeny osudem, údajně velmi schopným, agilním a cílevědomým knížetem. „Vratislavovi vděčí Pražský hrad za vybudování druhého křesťanského kostela na východní části protáhlého hřbetu skalního bradla, na němž pevnost stojí,“ uvádí historik Petr Charvát v knize Zrod českého státu 568–1055.
Řeč je o bazilice sv. Jiří, která je tak v určitém smyslu nejstarší stavbou, která se dochovala do dnešních dnů. Vratislavův otec Bořivoj sice na Hradě založil nejstarší kostel Panny Marie. Z něj se ovšem dochovaly pouze základy, kdežto bazilika sv. Jiří – pravda, že v průběhu staletí znamenitě přestavěná – přečkala dosud.
Stěžejní kostel stojící „stranou“
„Za povšimnutí stojí okolnost, že ani tento chrám neumístil jeho stavebník přímo uprostřed hradního návrší, tam, kde se nyní tyčí první křesťanská svatyně Čech,“ podivuje se Charvát nad tím, proč Vratislav pro místo vzniku baziliky nezvolil příhodnější místo – konkrétně to, na kterém se dnes tyčí chrám sv. Víta.
Tím spíše, že bazilika sv. Jiří dlouhá léta fungovala coby nejvýznamnější svatostánek českých zemí – než ji nahradila právě svatovítská rotunda, později rozkvetlá do podoby kostela a chrámu. Podle Charváta v tom sehrála roli určitá symbolika v rámci zasvěcení právě sv. Jiří.
Mimochodem není bez zajímavosti, že právě v rámci tohoto kostela vznikl v Čechách také první český klášter, o který se zasloužil Vratislavův vnuk Boleslav II. A ještě jednu věc se nehodí nezmínit – svatojiřská bazilika v prvních dekádách své existence platila za pohřebiště přemyslovských knížat.
Polské město podle českého knížete?
Na českém knížecím stolci se Vratislav „ohřál“ šest let. „Bohužel pramálo jistoty nabudeme ve věci zahraniční politiky Vratislavovy, podle jistých náznaků možná dosti významné,“ soudí Charvát. Ten ostatně dává Vratislava do souvislostí s pojmenováním významného polského města Wroclaw neboli Vratislav. Že nese jméno právě po českém knížeti, je jednou z možností, o níž historikové vedou spory. Podle Charváta ale pro toto tvrzení není ani dost „pro” ani „proti”.
Vražda za vraždou
Vratislavův osud se naplnil 13. února 921 – před 1100 lety. „Zemřel na Pražském hradě,“ zmiňuje Profantová. „Podle pozdní zprávy maďarského kronikáře z konce 13. století Šimona z Kézy byl zabit v boji s Maďary.“ Pohřben byl, a do dnešních dnů je, v bazilice sv. Jiří, kterou zakládal.
Co se dělo posléze, spadá do látky, kterou se učí děti už na základních školách. Jelikož Vratislavův syn Václav nebyl vzhledem ke svému nízkému věku způsobilý k vládě, převzala otěže nad českým knížectvím Vratislavova matka Ludmila, což se nelíbí její snaše Drahomíře. Ta najme dvojici vrahů – Tunnu a Gommona – a starou kněžnu zavraždí.
Knížetem se posléze stává Václav, údajně velmi zbožný a velmi schopný panovník, avšak přílišně servilní vůči Východofranské říši. Právě Václavovy ústupky bývají brány za počátek historického vměšování se Němců do českých dějin, což se nelíbilo neméně schopnému a ambicióznímu Boleslavu I., Václavovu mladšímu bratrovi. Ten jej měl nechat zavraždit, díky čemuž se pak sám stal knížetem.
