7°C
Roku 988 došlo k vpravdě bizarní situaci. Tehdejší pražský biskup, později svatořečený Vojtěch, se jednoho dne sebral a opustil hranice jak Prahy, tak i celé země. Vadilo mu mnohé, s odkazem na křesťanskou víru, kterou se snažil v Čechách co nejvíce prosazovat. Mimo jiné to byl prodej otroků. „Ne ovšem otroků jakýchkoliv,“ upozorňuje profesor historie Petr Charvát.
„Biskup tvrdě kritizoval prodej křesťanských otroků lidokupcům jiné víry. Týkalo se to především otrokářů judaistických a muslimských,“ dočteme se v Charvátově knize Boleslav II. Sjednotitel státu. Oč hůře toto dění musel Vojtěch snášet, když mu probíhalo bez přehánění doslova pod okny.
Semeniště otrokářů a otroků
V 10. století byla Praha mladým, nicméně podle dochovaných zkazek už celkem věhlasným a prosperujícím městem „z kamene a vápna.“ Velký rozmach zaznamenala v době panování Boleslava I. (935–972), nechvalně proslulého „vraha“ sv. Václava. „Proslulost Prahy a jejího tržiště, bohatství, z kterého to vše vyrůstalo – všechno se točilo kolem obchodu. A dlužno říci, že šlo o o obchod z nejšpinavějších,“ nebere si v knize Bratrovrah a tvůrce státu: Život a doba knížete Boleslava I. Historik Michal Lutovský servítky.
V té době největší pražské tržiště, kde se s otroky obchodovalo skutečně ve velkém, se nacházelo přímo v podhradí, v místech dnešního Malostranského náměstí a Mostecké ulice. Nejčastěji se zde prodávali zajatci „ukořistění“ na nejrůznějších válečných výpravách. Ve své době se nejednalo o nic výjimečného, a to ani v případech zemí, kde zavládlo křesťanství. „Otroci tvořili nejvýznamnější vývozní artikl slovanských zemí, směřující především na arabské trhy,“ podotýká Lutovský.
Ve světě obchodních stezek byla Praha na mapě důležitým bodem na „transevropské magistrále.“ Proudili tudy otroci směřující z Pyrenejí na východ do Asie či do severní Afriky, přičemž podle Lutovského se na poli obchodu s lidmi nadmíru činili především židovští obchodníci. Ostatně podle historika Josefa Janáčka se zrovna na Malé Straně měla nacházet původní židovská osada, jak poukazuje v knize Malé dějiny Prahy.
Vojtěch „nekáral prodej otroků jako takový. Jeho kritika mířila na prodej křesťanských otroků nekřesťanům,“ říká Charvát. Konkrétně mu vadilo, že takto prodáváni byli i zajatí křesťané. „Něco takového bylo ovšem skutečně proti dobrým mravům – v raně středověké Evropě se to už prostě nedělalo.“ Je to hořký paradox, že za historickým dospívámím „matky měst“ k velikosti tak stálo kupčení s lidmi – kterému se mimochodem dle legend nebránil ani patron Českých zemí, sv. Václav.
Jak to probíhalo?
Údajně mělo pražským tržištěm projít až několik desítek tisíc otroků. Nejvíce na dračku šli „mladí kastráti a mladé ženy, dále pak mladí muži vhodní k práci i k boji,“ líčí Lutovský. „Při běžné ceně otroka 300 denárů dosáhl zdejší finanční obrat milionů denárů.“ Nejčastěji byli převáženi po dvojicích, a aby nemohli utéct, na rukou měli železná pouta.
Korále, kůže i zbraně
K jakkoliv nepříjemným a nelichotivým obchodním úmluvám na pražském tržišti docházelo, zapomenout bychom neměli také na to, že čilý obchodní ruch se týkal i nejrůznějšího zboží a komodit. Josef Janáček například cituje dobovou zprávu kupce Ibráhíma in Jakúba, která je považovaná za vůbec první popis Prahy.
„Prodává se tam za jeden kírát (tehdejší platidlo – pozn. redakce) tolik pšenice, že vystačí jezdci na čtyřicet dní, a dále za tento kírát deset slepic. V městě Fráze se vyrábějí sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích,“ cituje Janáček. Nadto se v Praze čile obchodovalo se šperky, perlami a s korálky, o nichž archeologové soudí, že pocházely z Baltu. Výjimkou nebyla ani kůže, a dokonce se do Prahy poskrovnu mělo dostávat i hedvábí - které nakupovali ti nejzámožnější kupci.
