Když se malý Vladivoj v roce 1933 narodil, byla jeho maminka už vdovou, a proto mu dala svoje dívčí jméno. Tento ne zcela jednoduchý Tomkův start do života také později důkladně zneužila komunistická justice, která ho v posudku označila za nemanželské dítě, o které se otec nestaral, a proto vyrůstal v neutěšených poměrech. Což ale nebyla pravda, matka pobírala vdovecký důchod a o malého Vladivoje se starala, jak nejlépe mohla.

Gymnaziální léta a odboj

Že nebyl Tomek žádné zanedbávané dítě, svědčí i jeho studium na gymnáziu. Nejdříve navštěvoval La Guardiova gymnázium na Strossmayerově náměstí. Později chodil do gymnázia v Truhlářské ulici. Ostatně studia na obou gymnáziích zásadně ovlivnily Tomkův budoucí život. Někteří jeho spolužáci byli podobného smýšlení jako Tomek, a tak se kolem něj vytvořila skupina mladých bojovníků proti komunistickému režimu.

I když jim bylo pouhých 16 - 17 let, rozhodně neměli malé cíle. Začínali s tiskem a distribucí různých protirežimních letáků. Některé z nich také kreslil sám Tomek, který měl rozhodně výtvarný talent a některé jeho satirické skici byly proti němu použity i při obžalobě. Mladí pánové ale plánovali daleko větší akce.
Dům, ve kterém Vladivoj Tomek žil
Dům, ve kterém Vladivoj Tomek žil
Autor: Praha 7

Do školy chodili se synem tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, takže moc dobře věděli, kde Slánský bydlí, a plánovali, že ho zastřelí. Zůstalo tehdy jen u plánů, nicméně Slánského o několik málo let později zvládla popravit za vlastizradu během vykonstruovaného procesu vlastní strana.

Přepadení vysílače

Největší akcí bylo přepadení vojenské hlídky, která hlídala vysílač ve Strašnicích. „Při cestě tramvají si Tomek všiml, že čtyři vojáci, kteří vysílač hlídají, nemají nabité samopaly. Proto se se svou čtyřčlennou skupinou rozhodli, že vysílač 16. prosince 1952 přepadnou. Zprvu se zdálo, že jim vojáci samopaly vydají, ale nakonec si to přeci jen rozmysleli a začali se bránit. Při potyčce byl jeden z vojáků zastřelen a jeden člen Tomkovy skupiny postřelen. I přesto se nakonec útočníkům podařilo uprchnout. Největší zajímavostí ovšem je, že následné rozsáhlé pátrání nebylo až do roku 1959 vůbec úspěšné,“ popisuje historik Petr Blažek, který Tomkův život dlouhodobě studuje.

Vyšetřování, soud a odsouzení

Krátce po neúspěšném přepadení vysílače Tomkova skupina svoji činnost téměř pozastavila. Bohužel se ale nepozastavilo vyšetřování. V prosinci 1959 zatkla STB jednoho z členů skupiny - Ladislava Balíka. Ten se při výsleších ke všemu doznal, a podrobně popsal přepadení vysílače ve Strašnicích. Postupně tedy STB zatkla všechny ze skupiny včetně Tomka. Dohromady to bylo sedm lidí.

V červenci roku 1960 se uskutečnil soud. Tomek byl souzen za vraždu i vlastizradu a odsouzen byl k trestu smrti. I když se pokoušel odvolat, Nejvyšší soud rozsudek potvrdil. Poslední Tomkova naděje byla žádost o milost, kterou zaslal tehdejšímu prezidentovi Antonínu Novotnému, ale i ta byla zamítnuta.
Tomkova fotografie pořízená při převzetí do vazby
Tomkova fotografie pořízená při převzetí do vazby
Autor: Národní archiv

10. listopadu roku 1960 si tedy Vladivoj Tomek vyslechl následující rozsudek. „Vladivoj Tomek, narozen dne 9. 6. 1933, posledně bytem v Praze 7, Dukelských hrdinů č. 349/15, t.č. ve vazbě byl odsouzen rozsudkem městského soudu v Praze ze dne 11. – 16. července, potvrzeným rozsudkem Nejvyššího soudu v Praze ze dne 24. – 27. srpna 1960 pro trestné činy vraždy, pokusu vraždy, velezrady, pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejných platidel, k trestu smrti. Výkon trestu budiž vykonán ihned, neboť žádost o milost podaná odsouzeným prezidentu republiky, byla zamítnuta.“

Poprava na Pankráci

Poprava byla nařízena na 17. listopadu 1960. „Tomek byl podle dochovaného protokolu přiveden v 11:40 do suterénu budovy pankrácké věznice, kde se popravovalo. Podle protokolu soudce nařídil popravu  v 11:50 hod. Kat hlásil o pět minut později, že byla vykonána. Lékař pak prohlásil, že smrt popraveného nastala ve 12:05,“ popisuje justiční vraždu Petr Blažek. Jeho ostatky byly zpopelněny a urna předána neznámému státnímu orgánu. Jeho rodina o jeho smrti nikdy nebyla informována.

V ulici Dukelských hrdinů kde Tomek žil, má od roku 2001 pamětní desku. Nově jeho ne příliš známý osud připomíná i billboard nedaleko Výstaviště, konkrétně před viaduktem u hotelu Mama Shelter.

Fotogalerie
13 fotografií