8°C
„Potká takhle prezident Antonín Novotný při cestě do úřadu u dveří své kanceláře muže v montérkách, který se klaní k zámku. Copak tady děláte? Ptá se ho. Opravuji zámek, pane prezidente, dostává se mu odpovědi. Když navečer odchází, muž u dveří klečí pořád. Copak, že tak dlouho? Já bych ho měl opravený za pár minut, diví se Novotný. Vy ano, pane prezidente, jste přece zámečník, já jsem advokát...“ Takové a podobné anekdoty, mířící na vzdělání bývalého československého prezidenta, a především na poměry, které v Československu panovaly, nebyly ničím výjimečným. Čím vším si Novotný ve svém životě prošel, a která místa v Praze jsou s ním spjata?
Od mládí ve víru politiky
Na svět přišel Antonín Novotný 10. prosince 1904 v Letňanech, které tou dobou byly ještě samostatnou obcí za Prahou. „Vyučil jsem se v ČKD strojním zámečníkem, v tehdejší pracovní konkurenci to naprosto nestačilo k zajištění zaměstnání,“ vzpomínal Novotný po letech v knize Antonín Novotný: Vzpomínky prezidenta, které zaznamenal Rudolf Černý.Už od velmi útlého věku se zúčastňuje politického života, aby pro mladou „proletářskou“ generaci zajistil „lepší zítřky.“ Když v roce 1921 vznikala Komunistická strana Československa (KSČ), byl teprve 17letý Novotný jejím zakládajícím členem. Než to ovšem dopracoval až do čela strany, a vůbec na post prvního muže státu, proteklo Vltavou spousta vody. Málem tomu ani nemuselo být.
Boj o život silou vůle
Stejně jako životů druhých, i Novotného se citelně dotkl nástup nacismu ve 30. letech. Coby komunista, člen strany, kterou nacisté zakázali, se ihned po okupaci začal věnovat ilegálnímu odboji. V roce 1941 byl zatčen a umístěn do koncentračního tábora Mauthausen.
„V té době jsem byl zaměstnán jako strojník ve vysočanské Včele. Měl jsem na starost vytápění budovy. Těsně předtím, než byla naše ilegální organizace odhalena, došlo k výbuchu,“ vzpomínal Novotný na rok 1941. „Hořely mně ruce, šaty, nadýchal jsem se otravných plynů. Letěl jsem po schodech na dvůr, popadl konev s mlékem, pil jsem a zároveň hasil plameny na těle...“ Vážné popáleniny i několikaletý pobyt v koncentračním táboře jako zázrakem přežil. „To, co se dělo v Mauthausenu, bylo peklo. Oběti jsme počítali denně na desítky.“
„Průměrný” člověk prezidentem
Po válce se Novotný dostal do úzkého vedení strany, přičemž jeho vzestup gradoval. Po smrti Klementa Gottwalda (†56) v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, o čtyři roky později se skonem Antonína Zápotockého (†72) se stal i prezidentem ČSR, kterého na tento post údajně vybral sám Chruščov. Na domácí scéně se totiž mnohem větší vážnosti těšili jiní politici, pro které bylo do jisté míry protežování Novotného překvapením.
„Antonín Novotný byl aparátčíkem par excelence, žil výhradně pro svou rodnou stranu a jako jeden z jejích posledních povstalých Nových bojovníků jí bezvýhradně věřil,“ uvádí Václav Junek v knize Slavné vily slavných. Rudolf Černý upozorňuje, že Gustáv Husák (†78) Novotného popisoval jako člověka „průměrných kvalit a typického byrokrata“.
Doma v Radlicích na Smíchově
V 50. letech, ještě než se stal prezidentem, bydlel Novotný s rodinou ve vile v ulici Na Loužku, která je středem pozornosti kvůli jejímu možnému zbourání. „V principu jde o rodinnou vilu, solidně vystavěnou kolem ústředního patrového kubusu, završeného jehlancovou střechou, korunovanou makovicí. Ta jako by vypadla z času historických slohů,“ popisuje pozoruhodnou stavbu Václav Junek. Po dobu svého prezidentování se pak stěhoval o pár set metrů dál do neméně skvostné vily U Mrázovky.
Ta tak zažila jeho vzestup i pád, kdy v podstatě nechtěně zapříčinil rozpuk Pražského jara. Internetové stránky Pražského hradu představují Antonína Novotného v 60. letech takto: „Intelektuálně nestačil úkolům doby a jeho spontánní vystoupení vyvolávala osvobozující smích (když například po jedné prvomájové manifestaci v improvizovaném rozhovoru slíbil, že "maso bude vbrzku", byla ihned republika plna dotazů, "kdeže to Brzko je"). Oproti tomu však Rudolf Černý píše, že Novotný byl politikem 24 hodin denně. „Dokázal zpaměti opakovat citáty, které kdysi pronesl a pokládal je i dnes za důležité,“ líčí.
Zkraje ledna 1968 byl Novotný odvolán z postu 1. tajemníka ÚV KSČ, o dva měsíce později byl nucen opustit i úřad prezidenta. V roce 1970 se rodina Novotných stěhovala zpět „domů“ do Radlic. „Právě sem totiž teď už bývalý prezident a stejně tak bývalý první tajemník, ale konečně i bývalý člen strany, která pro něj stále byla naprosto vším, ustoupil před zájmem médií, nezájmem bývalých kolegů a běsněním radostí ze všech jeho pádů,“ píše Junek.
Zaslíbená Praha
Zbytek svého života Novotný strávil v ústraní. Jednosměrná ulice Na Loužku musela být po dobu jeho pobytu zcela uzavřena. I když byl v penzi, neustále jej na různých vycházkách a procházkách doprovázeli „tajní,“ stejně jako se to po několika letech stalo i Alexandru Dubčekovi (†70), který Novotného nahradil na postu 1. tajemníka ÚV KSČ.
„Po Praze šla fáma, že na Smíchově a v Radlicích navštěvuje tento stále ještě dobře vypadající muž lepší hostinské podniky a v živých debatách se štamgasty na tehdy stále ještě značně žhavé téma srpnové Okupace tam hrdě tvrdívá: já je nepozval. Já ne!“ líčí Junek s odkazem na srpnovou invazi sovětských vojsk v roce 1968.
Poslední léta strávil Antonín Novotný se svou manželkou Boženou (†70) v přepychové vilce se zahradou u Mirošovic na Sázavě. „Někdy si tu připadám jako svržený car Mikuláš II. (†50),“ zavzpomínal v rozhovoru ex prezident na posledního cara Ruska, kterého paradoxně svrhli právě komunisté v roce 1917. Titíž jej pak s celou rodinou nechali popravit. „Ten se také prý také bavil po svržení řezáním dříví a caroval v zahrádce o několika jitrech půdy.“
Na samém sklonku života se Novotný přece jen vrátil do Prahy. Na následky těžkého infarktu byl hospitalizován ve Státním sanatoriu v Praze (SANOPZ) na Malvazinkách. Tam také 28. ledna 1975 vydechl naposledy. Smuteční obřad se konal 1. února ve Strašnické krematoriu, načež byly ostatky bývalého prezidenta převezeny na hřbitov Malvazinky – v jehož docházkové blízkosti prožil značnou část svého života.
