Anna Honzáková, která se narodila 16. listopadu 1875, byla k lékařské dráze v podstatě předurčena od dětství. Jejím otcem byl totiž absolvent Chirurgicko-lékařského lycea v Olomouci, a vykonával práci městského lékaře v Kopidlně. „Jan Honzák byl rovněž osobním lékařem a zároveň přítelem hraběte Ervína Šlika, vlastníka několika paláců v Praze a Vídni a majoritního pána velikých panství,“ rozvádí v knize Anna Honzáková a jiné dámy Eva Uhrová.
Maličká doktorka
Anna vyrůstala ve spokojené a zaopatřené rodině, která si mohla dovolit pomocnice v domácnosti i kočího. Už od útlého věku ji přitom fascinovalo, jak se někdo umí lékařsky postarat o druhé. „Anička ráda chodila k otci do ordinace,“ píše publicistka. „Někdy se vyhoupla do kočáru nebo do saní a ujížděla s ním k pacientovi.“
Jak Anička dospívala, stále více doma na přetřes přicházela otázka jejího vzdělání. Otec pro ni chtěl to nejlepší, nevadilo mu, kdyby kráčela v jeho šlépějích. Problém ovšem byl, že medicína a vůbec univerzitní vzdělání byly v Čechách ženám zapovězeny. „Když se rodiče dočetli o medičkách v zahraničí, shodli se: Pošleme tě do Švýcar, budeš lékařkou,“ zmiňuje Uhrová.
Směr: Praha
Smělé plány nicméně roztrhala smutná tragédie. V červenci 1889, když bylo Aničce 14 let, zemřel
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
