7°C
Soňa si přála být lékařskou už odmalinka. „Obvazovala jsem panenky a ošetřovala drobné úrazy členům své rodiny,“ svěřila se na webových stránkách projektu Donio. „Mým největším snem bylo být záchranářkou a pomáhat lidem přímo.“ Na potřebnou školu se Soňa bohužel nedostala, a kvůli nedobré finanční situaci musela za vzděláním dojíždět na kole do jiné, 30 kilometrů vzdálené školy. „V té době jsem jezdila dokonce závodně.“
První vážné problémy
Dokončit střední školu úspěšně jí tehdy ale přáno nebylo. Ze zdravotních důvodů nemohla přistoupit k maturitě. „V té době mi našli nezhoubný nádor v játrech, znamenalo to tedy okamžité ukončení vrcholového sportování. Přesto jsem to nevzdala, odešla do Prahy a nastoupila na pracovní pozici sanitářka do Fakultní nemocnice na Bulovce,“ vzpomíná. Během zaměstnání pak odmaturovala s vyznamenáním v oboru všeobecná sestra, a mohla tak být přítomná a nápomocná i na operačních sálech i na JIP.
Jenomže nádor z jater sám od sebe nezmizel. Byla nutná komplikovaná operace, již Soňa podstoupila před čtyřmi lety a při které málem zemřela. „Po této operaci se u mě začalo projevovat závažné duševní onemocnění. Byla jsem opakovaně a dlouhodobě hospitalizována na psychiatrii,“ uvádí. Zkoušela se do nemocnice vrátit jako sestřička, ale psychický stav jí to neumožnil. „Příliš jsem se bála, abych neohrozila své pacienty.“
Strach z vlastního stínu
Co konkrétně Soňu sužuje? „Mám diagnostikovanou těžkou smíšenou poruchu osobnosti s úzkostně depresivními reakcemi, se sklony k těžkému sebepoškozování a k sebevražednému jednání,“ připouští upřímně svůj nelehký úděl. Prognóza onemocnění není příliš optimistická.
„Zhoršení nemoci se u mě projevuje intenzivní nespavostí, nechutenstvím, masivními úzkostmi a těžkým sebepoškozováním. Bojím se i vlastního stínu nebo že mě na přechodu přejede auto,“ říká sestřička, a dodává: „mám zvýšenou senzitivitu na zvuky, na které reaguji úlekem, který jde do panické ataky s pocitem, že se udusím.“ Z toho důvodu pro ni další setrvání v nemocnici představovalo nepřeklenutelný problém.
Vizi lepších zítřků rozmlžil covid
Soňa, která je mimochodem milující maminkou dvou dětí, dlouho nevěděla, co si má počít. Dokonce si zažádala o invalidní důchod. Zlom v jejím životě nastal, až když jí psycholožka poradila vyzkoušet studium na vysoké škole. Soňa tak aktuálně studuje druhý ročník bakalářského programu na fyzioterapeutku. Vše by šlo téměř jako po másle. Nebýt současné pandemie koronaviru.
„V době covidu, kdy jsem pomáhala na infekčním oddělení a také jsem vedla svépomocnou psychosociální linku pro osoby s vážným duševním onemocněním, jsem se přepracovala a došlo u mě k náhlému zhoršení nemoci, které se projevovalo intenzivní nespavostí, masivními úzkostmi a panickými atakami s těžkým sebepoškozováním,“ líčí. Kvůli všemožným vládním opatřením také přišla o možnost brigádních přivýdělků, kdy pracovala jako plavčík či zdravotník na školách v přírodě nebo jako výpomoc v kuchyni. A teď musí řešit, co vlastně bude dál?
Pomoc ve spánku
Projekt Donio, na jehož stránkách je celý příběh Soni vylíčen, se pro ni snaží vybrat peněžitý obnos, který by jí pomohl zlepšit kvalitu nesnadného života. „Mým snem je úspěšně odpromovat a pomáhat dalším lidem s psychickými potížemi formou zooterapie,“ uvádí Soňa. „Nechci být v invalidním důchodu, chci zpátky do své milované práce a pomáhat ostatním.“ Ale pomůže v tom někdo i jí?
Donio se snaží formou sbírky vybrat 32 tisíc korun na pořízení AVS přístroje, který má zlepšit spánek, obecně i relaxaci a napomoci tak i lepší koncentraci při studiu. Zjednodušeně se jedná o psychowalkman, který pomocí multisenzorické stimulace přeladí mozek na určitou frekvenci, která je totožná s určitou činností. Jedná se v podstatě o terapii pomocí barevného světla a audiostimulace.
„Cena intenzivní psychoterapie se pohybuje kolem 800 až 1000 Kč za jedno sezení,“ stojí na stránkách, kde se lze o Sonině životním příběhu dočíst více, a také ji tam je možné i finančně pomoci. „Začíná se s ní týden obden, potom dvakrát týdně, a pak jednou týdně. Poté následuje udržovací fáze v podobě návštěvy jednou za měsíc.“
