„Dvacet lůžek stojí v síni,
na nich dvacet nemocných,
na tvářích horečné jíní
a na rukou padlý sníh.
V koutě, jenž se věčně stmívá,
od okna nejdál v jizbě té
leží, trpí, odpočívá,
člověk číslo třinácté.“

Tak začíná svou Baladu z nemocnice Jiří Wolker, výrazná básnická osobnost své doby. Sídliště Prosek a Střížkov se nevyznačují pouze tisícovými aglomeracemi vtěsnanými do podlouhlých panelových domů a od nedávné doby také patrně nejnápaditější stanicí metra, ale také rozlehlým parkem Přátelství. Ten disponuje jednak patrně nejdelší umělou vodní soustavou v Praze, ale také nadživotní sochou Jiřího Wolkera.

Ikona bez sochy

Wolker, který se narodil 29. března 1900, tedy na den přesně před 120 lety, přitom k Proseku nijak zvláštní vztah neměl. Po dobu svých vysokoškolských studií práv bydlel na Smíchově v ulici Na Celné. Magistrát hlavního města už od 40. let řešil, kam by sochu věnovanou oblíbenému sociálně smýšlejícímu básníkovi, který zemřel předčasně na tuberkulózu, umístil.

Až koncem 70. let vyplynulo, že vhodným místem se stane nově vznikající sídliště Prosek, které za Wolkerova života ještě ani neexistovalo. „Rada Národního výboru hlavního města Prahy schválila záměr postavit pomník Jiřímu Wolkerovi na svém zasedání 26. dubna 1977,“ líčí dlouholetý kronikář Prahy 9 Miroslav Kuranda ve vlastivědném zpravodaji Rokytka. A proč Prosek?

Důvodů bylo nepochybně více. Jelikož byl Wolker představitelem tzv. proletářské poezie, bylo nabíledni, aby jeho odkaz ideologicky korespondoval s prostředím. Ve vilových čtvrtích by to tak úplně příznačné nebylo, kdežto na panelovém sídlišti, které poskytovalo rychlé a především levné bydlení pro všechny sociální vrstvy, ano. Zároveň se v té době také v rámci výstavby sídlišť počítalo s různými uměleckými objekty v ulicích a na veřejných prostranstvích. Wolkerova socha se stala jedním z nich.

Ozdobou parku

Původně měla stát blíže sídlištní zástavbě u nikdy nerealizovaného kulturního centra v Jiřetínské ulici. Nakonec bylo rozhodnuto o jejím umístění do parku. „Při zpracování plastiky se kromě profesně zdatné modelace a optimálních proporcí očekávalo také ideologicky vyhovující ztvárnění,“ píše Kuranda. „Projektanti svůj návrh měli koncipovat do již existujícího prostředí městské zeleně, v němž se daly předpokládat houstnoucí řady relaxujících obyvatel sídliště.“ Návrhů na sochu se od předních československých umělců sešlo celkem 11, přičemž za nejzdařilejší byl zvolen ten od Miloslava Šonky, Stanislava Hanzla a Jana Poláka.

Video
Video se připravuje ...

Park Přátelství, který se rozprostírá od Střížkova na Prosek, zdobí od konce 80. let socha Jiřího Wolkera. David Zima

„Porota kladně hodnotí civilní pojetí díla, odpovídající básníkovým myšlenkám,“ cituje kronikář znění hodnocení soutěže. „Úsporná modelace podporuje výraz figury, stejně jako náznak gesta rukou. Rovněž portrét je plasticky hodnotný a shodný s celkovým pojetím díla.“

Jak se „rodí“ socha

I když o realizaci bylo rozhodnuto na jaře v roce 1979, trvalo těžko představitelných osm let, než se téměř třímetrová socha v parku Přátelství objevila. „Vzhledem k zamýšlené výšce budoucí plastiky vytvářeli sochaři nejprve poloviční model. Následující dvojnásobné zvětšení trvalo autorům dalšího dva a půl roku, konečná verze hliněné sochy byla potvrzena až v červnu 1983,“ uvádí Kuranda.

Do dalších instalačních prací se pak promítla špatná hospodářská situace a potřeba investic do jiných odvětví. Až na jaře 1987 začaly finální práce na soše, kterou do bronzu odlily Závody umělecké kovovýroby (ZUKOV), a která pak byla koncem října téhož roku slavnostně odhalena.

„Poloviční“ Zápotocký, „čtvrtinový“ Gottwald

Výroba pomníku měla tehdy přijít na částku dosahující obstojných jeden milion československých korun, včetně honoráře autorů. Vyjma sochy, která znázorňuje Wolkera coby studenta nesoucího si učebnici, stojí za pozornost také podstavec s bronzovým básníkovým podpisem.

Pro srovnání – třeba rozměrově podobná socha Klementa Gottwalda na nynějším nábřeží Ludvíka Svobody z roku 1973 měla podle historika Jana Šindeláře stát 3 983 205,- Kčs, jak uvádí ve svém příspěvku v periodiku Paměť a dějiny. A socha Gottwaldova nástupce Antonína Zápotockého, která byla vztyčená na dnešním náměstí Winstona Churchilla měla podle téhož vyjít český stát na dvojnásobek toho, co socha Wolkera. Žádná z nich se však, na rozdíl od té Wolkerovy, do dnešních dnů z celkem pochopitelných důvodů nedochovala.

Jedna ze tří

Kým vlastně Jiří Wolker byl? Svou sociálně laděnou, emočně vyhraněnou poezií do značné míry předběhl dobu. Kdo by neznal jeho sbírku Host do domu, Těžkou hodinu či Baladu o očích topičových, nebo hravou Poštovní schránku. O to více možná udiví, že oproti jiným slavným českým literátům má po celé republice mistr zvučných veršů takovéto figurální sochy pouze tři. Jednu v Praze, dvě v Prostějově, kde se narodil i v roce 1924 zemřel.

Park Přátelství, který se rozprostírá od Střížkova na Prosek, zdobí od konce 80. let socha Jiřího Wolkera.
Autor: David Zima

„Spolu s koncem básnikovy ideologické protekce už další zřejmě nepřibydou, místo toho lze číst Wolkerovy vnímavé a nápadité verše bez hořké příchuti propagandy. Třeba u jeho sochy v parku Přátelství,“ domnívá se v Rokytce Jan Šindelář.

Fotogalerie
27 fotografií