Andrea je módní návrhářkou, která studuje na Central Saint Martins – University of the Arts London, mezi jejíž absolventy lze nalézt zvučná jména světové módy, jako třeba Alexander McQueen nebo Stella McCartney. Jak se dívka z podkrkonoší dostala až do jedné z význačných líhní evropské módy?

„Vždycky jsem si ráda kreslila. I doteď je pro mne kreslení neoddělitelnou součástí navrhování,“ svěřila se Andrea, která se chtěla módnímu návrhářství věnovat odmala. „Nikdo v mém okolí nebyl výtvarně nadaný, k mým snům proto i mí blízcí přistupovali spíše skepticky. Když jsem se do Londýna dostala, zůstali zírat s otevřenou pusou,“ směje se dívka, která šla do světa prakticky na zkušenou.

Sama totiž vystudovala gymnázium čili žádnou odbornou školu, která by jí v kreativním oboru poskytla nějaké základy. Přípravu ovšem nepodcenila. „Schválně jsem si vybrala gymnázium, kde byl kladen velký důraz na jazyky, protože jsem věděla, že bych jednou ráda studovala v zahraničí,“ říká.

Život tady, život tam

První měsíce studií v Londýně si Andrea nezvykala lehce. Dnes už ale rozdíly nevnímá. „V zásadě jediný, který mě napadá, je ten, že se u nás jezdí napravo, v Londýně nalevo,“ líčí. „Takže vždy když se vracím domů, mívám tendence držet se nalevo.“ Londýn je jinak podle ní oproti Praze kreativnější a více otevřenější umění, přestože Praha je menší a o to víc malebnější.

Není to však jen Praha a Londýn, mezi kterými Andrea pendlovala. Loňský rok byl pro ní nadmíru hektický. Absolvovala totiž několikaměsíční stáže ve Stockholmu v Acme Studios, v New Yorku u Marka Jacobse nebo v Paříži v Kenzu. „Byl to dost intenzivní rok, ale nezaplatitelná zkušenost,“ vrací se k loňsku Andrea, která procestovala půl světa.

Za vtipný oděv bodovala Andrea na na soutěži Fabulous Dress for Grayson Perry. Obdržela 1. cenu.
Za vtipný oděv bodovala Andrea na na soutěži Fabulous Dress for Grayson Perry. Obdržela 1. cenu.
Autor: Archiv Andrey Vytlačilové

Kolikrát prý kvůli pracovnímu vytížení spala třeba jen dvě hodiny. „To si potom člověk více váží volného času,“ svěřuje se. Že se ale její píle a odhodlání vyplatilo, dokládá ocenění Golden Claire na soutěži Fabulous Dress for Grayson Perry, které obdržela za svou kolenci, která nese název My Bohemian Faith neboli Má česká víra.

Každodenní práce každodenní zábavou?

Málokdo si umí představit, jak vůbec tvůrčí proces módní návrhářky vypadá. Většina lidí zná pouze její výsledek: trička, šaty, šály, boty, kabelky, šátky. Ačkoliv Andrea je teprve na začátku své návrhářské dráhy, i ona má již za sebou několik vlastních kolekcí. Jaká práce se za nimi skrývá?

„Vstávám brzo ráno, abych stíhala všechny fáze tvůrčího procesu. Předkreslování, navrhování, barvení, šití. Většinou přijdu ráno do školního ateliéru, jsem v něm celý den do deseti večer, kdy se zavírá, a pak pokračuji doma,“ uvádí sympatická dívka, která nejvíce času stráví kreslením, denně třeba 16 hodin. Výkresy pak naskenuje, na počítači k nim přidá barvy.

Pro Museum Balenciaga vytvářela několik vlastních kusů oděvu včetně celých šatů. Takto vznikaly.
Pro Museum Balenciaga vytvářela několik vlastních kusů oděvu včetně celých šatů. Takto vznikaly.
Autor: Archiv Andrey Vytlačilové

Vzor potom nechá zkusmo vytisknout na zkušební látku, a když vypadá dobře, ušije se a potiskne finální oděv. Při své tvorbě se nechává vést inspirací, kterou hledá všemožně: „V přírodě, v architektuře, v jiné módě. Kolikrát to jsou drobnosti,“ říká dívka, jejímž vzorem je Coco Chanel. 

Nejhorentnější období jsou přitom před módními přehlídkami, kdy studentští návrháři pracuji přes noci i přes víkendy. A složité jsou také vrtochy profesorů nebo návrhářů, u kterých jsou zrovna na stáži. „Večer dostanete zadání, na kterém celou noc pracujete, a druhý den ráno se dozvíte, že si to návrhář rozmyslel, třeba se špatně vyspal a nechce to ani vidět, protože to pro něj není relevantní. To občas bývá frustrující.“

Řehole návrhářky i modelky

Jak ale sama Andrea připouští, někdy to ani modelky na módních přehlídkách nemají s návrháři jednoduché. Dokládá to vlastním zážitkem. „Byly mi svěřeny šaty, které jsem měla ušít. Z jemného hedvábí se udělaly květiny, které se rozstříhaly na jemné plátky a ty se potom našívaly na šaty. Působilo to efektem peří.“

Na modelku, která oděv měla na módním molu prezentovat, je přímo musela našívat. „Šaty byly těžké a chudák slečna už se těšila, až to bude mít za sebou,“ vzpomíná Andrea. Jak jí šaty šila přímo na tělo, modelka si musela dávat setsakramentský pozor, aby se nenadechla více, než by se bylo bývalo hodilo, aby šaty vydržely. „Hrozilo, že by popraskaly švy a celá práce by přišla vniveč. Dívka model předvedla doslova zašitá, lidem se líbil. Po přehlídce jsme jí z něj zase museli párat.“

Módní doplněk i dekorace

„Ve škole nám vštěpují, že návrhář by neměl zůstávat ve své škatulce, protože se tak cítí pohodlně a může ustrnout. Naopak by měl vyhledávat nové přístupy a možnosti,“ říká sličná umělkyně ke svému stylu. Ten je založen především na kresbě a potisku. Co do vzhledu pak vychází z výrazně vizuálního jazyka, která zakládá na inspiraci folklorem a mýty. „Sama se přitom nejlépe cítím v černé barvě,” usmívá se.

Tento oděv navrhovala Andrea ve spolupráci s firmou Swarowski a 20th Century Fox.
Tento oděv navrhovala Andrea ve spolupráci s firmou Swarowski a 20th Century Fox.
Autor: Archiv Andrey Vytlačilové

Nejraději se zabývá tvorbou šátků. „Ty totiž může nosit každý. Baví mě, že ani není ohraničen nějakou definovanou velikostí či materiálem. Může být jako módní doplněk i třeba jako dekorace v domě,“ myslí si Andrea, která už má za sebou kromě módních přehlídek i pár výstav, nejnověji nyní v Sotheby’s Realty na Malostranském nábřeží, kde do konce října vystavuje spolu se svým přítelem, reprezentantem nadějné generace mladých malířů Josefem Zlamalem (35).

Před zraky celého světa

Příští rok ji na škole čeká absolventská přehlídka, v rámci které bude chtít vyniknout. Půjde totiž o vizitku, která se s ní potáhne celý život, budou při ní přítomná různá světová média včetně nejrespektovanějšího módního časopisu Vogue. Uspět před náročnými pedagogy přitom není jednoduché. „Móda je o subjektivním vkusu,“ ví Andrea. Přesto si nezoufá.

„Naštěstí nás ale hodnotí racionálně. Profesoři jsou schopní říci, že se jim osobně některá kreace nelíbí, ale že si váží tvůrčího procesu a zpracování, kterým jsme si při jejím tvoření prošli,“ dodává. A co bude dál? Ráda by na nějaký čas zůstala v zahraničí u některého z výrazných módních návrhářů, od kterého by čerpala inspiraci a zkušenosti. Ty jsou podle ní v dnešním světě nenahraditelné.

Fotogalerie
69 fotografií