18°C
Mnozí lidé se v Praze již setkali se stádem zvědavých ovcí a koz, které putují po zvlášť chráněných území v Divoké Šárce, Prokopském údolí nebo Čmickém háji. Po Praze se stěhují tři stáda asi po 60 kusech a za rok se pasou i několikrát asi na 35 loukách.
Krása rozhovoru
Kamil Vaněk již deset let vede spolek Ábel, který vytváří programy, v jejichž rámci se ke stádům dostanou děti z mateřských a základních škol. Tichý a hloubavý Kamil Vaněk byl sám pasáčkem asi devět let, kdy v devatenácti odešel ze sídliště a od roku 1982 do roku 1989 se staral o stáda ovcí, koz nebo telat. První dva roky prý cítil euforii ze samoty, ale pak to bylo docela drsný: „Ta samota byla nejhorší. Za týden jsem potkal jen pár lidí,“ vrací se k osamělým dnům, během nichž pásl i třistahlavé stádo. A jaký byl návrat do civilizace?
„Když odejdete na dvě sezóny z města, kde je tělo na těle, na samotu do přírody, tak se naučíte vážit si lidí. Vážíte si každého rozhovoru a je vám jedno, jaký ten člověk je, ale berete ho. Každý člověk je zajímavý,“ prozrazuje jednu z největších lekcí, kterou mu dala samota v přírodě mimo hlučící město. V roce 2009 pak založil spolek Ábel, v němž spojil své zkušenosti s výukou děti a přírodou.
Nejhorší jsou psi
V té době bylo v Praze několik zemědělců, kteří vyháněli svá zvířata na pražské pastviny. Nyní obstarává všechny louky jeden zemědělec, jehož někteří pasáčci se zapojili do projektu spolku. Podle Anrey Hanouskové, která si přivydělávala ke studiu pasením ovcí a koz asi šest let, jsou pro pražské pasáčky nejhorší toulaví psi a pejskaři. Cizí psi totiž vždy vyděsí a rozeženou stádo, což může být problém, když nejsou zvířata v ohradě.
Na deset tisíc lidí prošlo Prahou: Účastníci pochodu si připomněli srpen 68 a 69 i aktuální problémy
Dalším problémem jsou bezdomovci, kteří bývají mnohdy agresivní a nehlídají si své psy: „Na Podbabských skalách je zrovna bezdomovec, který pasačce dělá problémy. Kupříkladu nechává psa běhat na volno, a ten plaší stádo, nebo jí rozebírá ohradník,“ prozrazuje jen některé těžkosti městských pasáčků, kteří žijí v přívěsu a musí být u stádu 24 hodin denně. Starost o ovce má i jiná nebezpečí. Pro Andreu byl asi nejhorší moment, když jí minulý rok uteklo stádo u Lochkova na Pražský okruh. Naštěstí se nic nestalo a auta musela poue čekat, až stádo uteče dírou zase do přírody.
Nahánění stáda
Slečna Andrea (28) má navíc k ruce svou neunavitelnou fenku Border kolii se zvláštním jménem Alou a její zatím nezkušené štěněte. Ovšem oba dva se od běžných Border kolií liší, a to nejen tím, že jsou krátkosrsté, ale pocházejí ze speciálního rodu psů, jehož členové se všichni věnují nahánění. Nic moc jiného je nezajímá, oba čtyřnozí přátelé mají pronásledování stáda doslova v krvi, proto je velmi těžké, udržet je v klidu. Dětem Andrea Hanousková během prográmu předvádí, jak se „parkují“ ovce a kozy pomocí povelů ovčáckým psům.
Programy pro školy probíhají od poloviny dubna do poloviny listopadu, ve školních měsících se konají prakticky denně. Podle Kamila Vaňka o tyto programy mají zájem především učitelky, které jsou z vesnic a pracovaly se zvířaty nebo sportovaly. A co na to říkají samotné děti? Rovnou na louce nám nadšeně prozradily, že se jim to moc líbí. Pro některé je to zcela nová zkušenost, jiné život se zvířaty dobře znají, ale shodují se, že je to baví. Nejvíce se jim líbilo nahánění stáda a probouzení tři sta let spícího pasáčka. Herci musely vysvětlit, co se za posledních 300 let změnilo. On jim na oplátku rozdal ovčí vlnu.
Podívejte se, jak border kolie zahání stádo do ohrady:
Andrea Hanousková se svojí border kolií převádí, jak se zahání stádo do ohrady. Jiří Marek
Děti si taky mohou zkusit zpracovat ovčí vlnu, v jiném kurzu se zase peče chleba a populární je i kurz výsadby bramor, následně jejich okopávání a nakonec vyorání. „Kupodivu je nejvíc baví brambory. Pamatují si, že do země zasadili jednu bramboru a najednou se jim z toho místa vyloupne deset. Radlice to vyoře a jsou z toho úplně ohromení. Některé děti to dokonce označily za největší zážitek prvního stupně na škole,“ říká pobaveně Kamil Vaněk, který má svou práci rád, ale mrzí ho, že už tolik nedělá výúku dětí, ale musí být v kanceláři a zařizovat nutnou administrativu. Nejhorší pro organizaci těchto programů je podle něj, že nemohou přesně zaručit, kdy a kde se bude stádo pohybovat, protože o tom rozhodují odborníci podle toho, kde je zrovna potřeba trávu spásat. Přesto by svou práci s ovečkami a kozami neměnil.
