9°C
Historickým centrem hlavního města se v úterý od rána linul zvuk starých flašinetů. Konalo se tu mezinárodní setkání flašinetářů s názvem Flašinet žije! Pouliční umělci na originální nástroje vyhrávali již v devatenáctém století, a jak se zdokonalovala a zmenšovala technika, tak i flašinety uměly zahrát i další písně, ne jen jednu stále dokola. Mezi flašinetáře patří krátce i Marko Lucina z Prahy 4.
Falešný flašinet
Povoláním řidič zájezdních autobusů začal s pouličním vystupováním pár let zpátky. Se svojí přítelkyní Alenou Němcovou tehdy dělali loutková představení pro děti a s sebou mívali i falešný flašinet: „Byla to vlastně jen dřevěná schránka flašinetu, v níž jsme měli kazeťák, který přehrával písně. Výhodou bylo, že jsme se mohli věnovat loutkám a nikdo nemusel točit klikou,“ směje se Alena, vedoucí mateřské školky v Táboře.
Marko Lucina si ale dlouho přál mít svůj vlastní, starý a opravdový stroj: „Asi před šesti lety jsem viděl na internetu inzerát na prodej nizozemského flašinetu asi ze sedmdesátých let. Neváhal jsem a hned si pro něj přijel do Brna. Stál sedmdesát tisíc,“ popisuje, jak se dostal ke svému dřevěnému a rozložitelnému flašinetu.
Vyřezat si píseň
Uvnitř flašinetu se skrývají píšťaly, které otevírají kolíčky na základě děrované skládačky. Této skládačce se říká leporelo a na každé z nich je 36 řádků, jež odpovídají jedné píšťale. Když je tam dírka, tak píšťala vydá zvuk. Markovi se na flašinetu nejvíc líbí, že si písně může vyrábět sám: „Z midi souborů to vyřezávám do papíru. Mám takto vytvořených asi 35 různých písní. Lidovky, ale také třeba tři písně od Bacha. Rád bych vyřezával i vlastní písně, ale ještě se v tom musím zlepšit“ říká skromně flašinetář.
Na cestování s flašinetem prý nemá tolik času, a vystupuje proto jen výjimečně. Navíc mu vadí vyhláška pražského magistrátu o buskingu, kdy každou lichou hodinu musí být na levém břehu Vltavy a každou sudou na pravém: „Je to docela vopruz. Když můžete hrát, tak zrovna nemůžete, a když zrovna můžete hrát, tak tam nejsou lidi,“ stěžuje si flašinetář.
Přesto by na svůj koníček profesionální řidič nedal dopustit. Je rád, že lidi na flašinetáře pozitivně reagují: „Někdy jsem sám překvapený, že posluchači neví, co to je za nástroj, a že se jmenuje flašinet,“ prozrazuje Marko Lucina a dodává: „Taky mám na svém koníčku rád, že se kvůli flašinetu můžu potkat s různými lidmi. Jenom točení klikou je nuda,“ směje se sympatický flašinetář se svojí partnerkou.
