Všechny tři dívky studují hudbu na University of Kentucky v třísettisícovém Lexingtonu. V rámci putování svého sboru navštívily Kanadu, Austrálii či jiná města v Evropě. Praha se však do jejich pamětí zapsala nesmazatelnými vzpomínkami. A jak samy studující muzikantky připustily, nejen do pamětí, ale také do srdcí.

Nepopsatelná nádhera v švitořivém ruchu

„Přiletěly jsme kvůli hudebnímu festivalu mladých umělců Prague Summer Nights, jehož orchestru jsme součástí spolu s jinými hudebníky z celého světa. Nejprve jsme byly dva týdny v Táboře, což je mimochodem opravdu krásné město, a dva týdny jsme nyní v Praze,“ vysvětlila nejmladší Mary. Českému obecenstvu se představily již párkrát. Grandiózní finále je teprve čeká, a tak měly spoustu času poznat hlavní město.

„Všechno je tady kvůli té historii tak krásné. Dokonce i koše na odpadky vypadají jako by byly ze starých obrazů,“ uvádí upřímně Katherine. „Mám pocit, že jsem se do Prahy zamilovala,“ doplňuje s úsměvem Bailey „Lidé tu jsou totiž strašně přátelští. Nechovají se k nám, jako bychom byly odjinud. A jak je Praha velká a rozmanitá a krásná, stále je kam chodit a objevovat nové. Člověk se tu rozhodně nenudí!

Zleva: Mary, Katherine a Bailey přicestovaly do Prahy v rámci festivalu mladých umělců Prague Summer Nights. Všechny tři studují na University of Kentucky, kde se věnují hudebnímu vzdělání. Z Prahy si domů povezou nezapomenutelné zážitky a vzpomínk.y
Zleva: Mary, Katherine a Bailey přicestovaly do Prahy v rámci festivalu mladých umělců Prague Summer Nights. Všechny tři studují na University of Kentucky, kde se věnují hudebnímu vzdělání. Z Prahy si domů povezou nezapomenutelné zážitky a vzpomínk.y
Autor: David Zima

Tábor je oproti tomu klidnější. „Měly jsme tam více příležitostí poznat se s místními,“ připouští Katherine, která hraje na housle. Na Praze jim v tomto ohledu mírně vadí nebetyčné množství turistů, které z Ameriky neznají. „Ale je to na jednu stranu pochopitelné. Praha je tak obrovské a nádherné město s tak ohromující historií, kterou si vůbec lze jen těžko uvědomit a představit,“ uvádí violistka Mary a srovnává.

Skoro „jako doma“

Skoro všechno, co je v Kentucky k vidění, je vesměs nové, staré jedno, dvě nebo tři století. Proto když se procházím Prahou, zdá se mi až neuvěřitelné, že některé kostely nebo rotundy jsou staré i třeba jedno tisíciletí,“ vysvětluje. Všechny tři se také podivují nad obrovským turistickým zájmem, který v Americe nezažívají.

„Obrovskou pozornost budí třeba Kentucká derby, která pravidelně navštěvuje okolo 150 tisíc návštěvníků,” vysvětlila Mary. A za zmínku také stojí bourbon. Jinak už tam nic takového, co by budilo podobný turistický zájem, s jakým se dívky setkaly v Praze, není.

Tedy kromě ještě jednoho. Kentucky Fried Chicken. „Ano, stojí u nás to úplně původní,“ uvádí Katherine. „Ale dnes je to spíše taková úsměvná situace. V Kentucky totiž není k vidění mnoho lidí, kteří by do KFC nějak pravidelně zavítali. Přitom v Praze jsou KFC k vidění všude,“ směje se Mary.

Ve šlépějích velikánů

Když se řekne americká hudba, člověka rázem napadne jazz, rock 'n' roll, blues, Louis Armstrong, Elvis Presley, Roy Orbison. Překvapí tedy, že k hudebnímu českému prostředí mají dívky paradoxně blíže než k americkému. „Ne každý se mnou může souhlasit, ale myslím, že u nás je klasická hudba spíše pro starší lidi a vyšší vrstvy,“ nechala se slyšet Mary. „Když jsme přiletěly sem, byly jsme unešeny tím, jak moc to tu klasickou hudbou naopak žije. Reklamy na koncerty jsou vidět prakticky na každém rohu, konají se v nádherných sálech a kostelech,“ dodává Katherine.

Mary, Katherine a Bailey se splnil sen, když vystupovali ve Dvořákově síni v Rudolfinu.
Mary, Katherine a Bailey se splnil sen, když vystupovali ve Dvořákově síni v Rudolfinu.
Autor: Facebook - Mary Meyers

Když proto dívky mohly nejen navštívit, ale i hrát v Dvořákově síni v Rudolfinu, byl to pro ně zážitek k nezopakování. „Něco nepředstavitelného, že jednou budeme hrát Dvořákovy melodie v síni, ve které sám dirigoval. Ve městě, kde toho tolik prožil a zkomponoval,“ rozplývá se Katherine. Kromě Dvořáka, který se obecně v Americe těší velkému uznání, protože tam žil a skládal, znají dívky rovněž Bedřicha Smetanu nebo Oskara Nedbala.

Co se jednou naučíš...

Za měsíc pobytu v České republice měly dívky možnost se i přiučit něco málo z českého jazyka. Když na to přijde řeč, překvapivě až s velmi dobrou, takřka přirozenou výslovností zazní z úst Mary „dobrý den, hezký večer, prosím, děkuji,“ a co jiného také, než „pivo,“ culí se. „Slyšely jsme spoustu hudebních vystoupení, která byla v českém jazyce,“ vysvětluje k tomu Bailey, která je zpěvačkou. „Ale také jsme to odposlouchaly v ulicích. Když někam přijdeme, lidé nás zdraví »dobrý den,« tak jsme se je snažily zdravit také tak, místo anglického »hello«.“

Poslední rozloučení s Prahou

Dívky v Praze v rámci Prague Summer Nights vystoupí ještě ve čtvrtek, v pátek a v neděli ve Stavovském divadle, kde budou uvádět opery Dona Giovanniho a Figarovu svatbu. A pak už je čeká cesta domů a nadšené vyprávění maminkám, tatínkům, příbuzným a kamarádům o tom, jaká Praha vlastně je.

Obrázek si lze udělat z jejich odpovědí na otázku, zda by se jednou nechtěly vrátit. Ani jedna nezaváhá. „Ovšemže,“ nadšeně kývají hlavou. Vypravily se do ní obdivovat, a nakonec odjíždí po právu obdivované, protože o jejich koncerty je nemalý zájem. „Program, v rámci kterého zde jsme, se koná každý rok. Takže když bude příležitost příští rok, určitě budeme sedět v letadle,“ uzavírá Bailey s tím, že když bude příležitost jindy a jinak, ani tak si ji nenechají proklouznout mezi prsty.
Fotogalerie
24 fotografií