Do usměvavé a upovídaná spisovatelky, ekonomky, trenérky boxu a hlavně zkušené milovnice psů pod uměleckým pseudonymem Emilia Miluše Baco by nikdo neřekl, co si v roce 2015 a 2016 prožila. To stejné lze prohlásit o pohodovém psu Conanovi, který do svého roku a dvou měsíců znal jen bolest, strach a násilí. E. M. Baco se 5. prosince 2015 stala jeho pátou majitelkou.

Ta předchozí se nebezpečného a zlého psa potřebovala zbavit, dva měsíce ho podle Emilie držela ve sklepě, protože se psa celá rodina bála. „Myslím si, že v tom sklepě žral jen vlastní exkrementy, byl hrozně podvyživený a další půlrok trpěl zažívacími potížemi. Měl utrhané vousy, strupy po těle, mokvavé rány, zlámané kosti, utržené vazy, prostě hrůza. Myslím si, že ho jiní majitelé klidně mohli používat na psí zápasy,“ vzpomínala Emilie, v jak zuboženém stavu byl Diesel, později přejmenovaný na Conana.

Jako týraný vězeň

Když si ho koncem roku 2015 paní Baco přebírala, ani zdaleka netušila, co ji čeká. Utáhnout silného psa na vodítku a naložit ho do auta bylo vyčerpávající. Následovala první bezesná noc, kdy pes na Emilii z předsíně vrčel a ona se bála pohnout ze své postele. „Během noci jsem si v hlavě srovnala svoji situaci a řekla si, že ten pes potřebuje pomoc. Byl silný a chytrý, ale kvůli lidem se choval jako dlouhodobě fyzicky týraný vězeň,“ vracela se k hrozným začátkům trenérka.

Zbavte se ho

Druhá noc v novém prostředí pak byla ještě horší. „Úplně vyčerpaná jsem padla do postele a vzbudilo mě, jak nade mnou ten pes stojí, otevřenou tlamu, vrčí a neví, co má dělat. Bylo to hrozné,“ popsala majitelka děsivý okamžik. „Nechala jsem ho, on skočil z postele dolů. Obcházel bytem, vrčel, klapal zubama. Fakt jsem nikdy neviděla nic tak strašidelného,“ svěřila se paní Baco.

Takto hrozně vypadal Conan v prvních dnech, kdy bydlel s paní Baco.
Takto hrozně vypadal Conan v prvních dnech, kdy bydlel s paní Baco.
Autor: E. M. Baco

O tři dny později ukázala Conana trenérovi psů, který jí řekl, ať se ho zbaví. Specializovaná trenérka bojových psů jí doporučila to samé a E. M. Baco v nejhorších chvílích přemýšlela, že nezvladatelného psa předá někomu na střežení objektu. Nechtěla to ale vzdát.

Začátky sbližování byly těžké a opatrné. „Musela jsem s ním komunikovat jako pes. Nebýt k němu agresivní, naopak pozitivní. Říkala jsem mu – když se mnou budeš agresivně mluvit, tak já ti nerozumím. Důležité bylo ho zaměstnat fyzicky, ale i psychicky. Proto jsem mu třeba schovávala jídlo na naší zahradě a on ho musel hledat. Hrozně ho to bavilo a naučil se, že já mu dávám jídlo,“ řekla trenérka.

První vycházky ven dopadly katastroficky. Conan přecházel do loveckého módu a hledal psy, na něž by mohl útočit. Dvojice tak raději zůstávala doma na zahrádce, kde se vyučovaly základní povely. „Musel mít zafixované ‚stůj‘ a ‚ke mně‘. To stačí. Negativní příkazy jako ‚nesmíš‘, ‚ne‘ a podobně jsou nesmysl. Projevuji tím jen svou nelibost. Lepší je mu říct, co chci, aby dělal. Když to nesměl, nebo mu hrozilo nebezpečí, říkala jsem mu, že to pálí,“ vysvětlila spisovatelka první pokyny.

Po týdnu se vydali k doktorovi, kde Conana vykastrovali. Hormony mu podle paní Baco hrozně „lítaly“ a byla to možnost, jak ho zklidnit. Jeden z nejhorších momentů přišel úplně nečekaně po 11 dnech, kdy se brutálně porvali o pozici alfa samce.

Krvavá rvačka

„Věděla jsem, že tento moment přijde. V minulosti jsem podobné souboje již zažila, ale překvapil mě. Dávala jsem mu žrádlo. V tom jsem periferně zahlédla, že se na mě řítí. Srazil mě na kolena. Pomohlo mi, že jsem byla v prosinci oblečená a využila jsem své zkušenosti z trénování boxu. Levý hák ho úplně sundal,“ smála se trenérka po letech.

Mým cílem bylo ho dostat na zem a zalehnout. To nebylo vůbec jednoduché. Několikrát se mi zakousnul do ramene, do rukou a celou dobu mi útočil na krk. Nakonec se podařilo, že jsem ho zalehla a pořádně kousla do nejbolestivějších míst. Do pysků a do ucha,“ vzpomínala na nejtěžší rvačku svého života paní Baco. Pes po chvíli povolil a znamenalo to, že uznal svoji porážku. „Tento moment trvá jen několik sekund a je hrozně důležitý. Musíte psa nechat jít a nevšímat si ho. Conan si zalezl v domě do svého koutku a vyrovnával se s tím, že nejspíš poprvé v životě prohrál,“ sdělila majitelka. Po čase se souboj opakoval, protože Conan si potřeboval výsledek ověřit, ale tentokrát rvačka trvala kratší dobu a měla stejný výsledek.

Poté, co se ujasnily pozice v domácnosti, začalo se vše otáčet k lepšímu. Rejstřík povelů se ustálil a pomalu se začínal rozšiřovat. Od ledna 2016 Conan pravidelně vyrážel ven. „První rok jsem chodila z procházek pořád špinavá. Musela jsem totiž Conana nejednou zalehnout, když se dostal do sporu s dalšími psy,“ řekla už s úsměvem obyvatelka Zličína.

Důležité bylo Conana naučit, že venku nemá lovit, ale užívat si vycházky. Chodil tak s majitelkou pozorovat lidi na kopeček nad metro, kde ho to prý strašně bavilo. Ze všeho nejvíc si ale zamiloval běhání v polích, kde cítil volnost a radost z pohybu. Zpočátku utíkal na dvacetimetrovém vodítku, později dostal elektrický obojek a teď může běhat bez něj. Asi po roce Conan totiž začal perfektně poslouchat, na ostatní psy přestal útočit a vyhýbal se jim.

Conan zachránce

Nejvíc hrdá na něj byla majitelka 17. února 2019, kdy se projevil jako psí superhrdina. Jeho kamarádka labradorka Gábinka toho večera porodila 11 štěňátek, ale sama ztratila dost krve. Na veterině proto co nejrychleji potřebovali silného dárce. Majitelka tak naložila Conana do auta a urychleně vyjela na pomoc, jenže košík zůstal doma.

Aby mohl doktor Conanovi vzít krev, musel mu oholit krk. Conan nejprve očuchal holicí strojek a pak bez pohnutí držel. Ještě mu oholili levou tlapku, do které zavedli hadičku a odebírali krev. Conan tak zachránil maminku jedenácti štěňátek a já jsem ne něj byla hrozně hrdá,“ vzpomínala dojatá trenérka. O celém příběhu s Conanem jí v roce 2018 vyšla kniha „…bude dobrej…“, dnes Emilia Miluše Baco pomáhá i jiným lidem s výchovou pejsků. 

Fotogalerie
12 fotografií