Samotné nalezení ztracené sochy byla souhra náhod. Na podivné kusy upozorňovali několikrát místní, ale pravý objev se udál teprve nedávno: „Figura ležela ve stavebním dvoře ve Sportovní ulici, kde máme dlažební kostky z komunikací, zkrátka technický pozemek čekající na využití. Procházeli jsme tuto oblast v březnu, protože tu chceme skatepark a chtěli jsme se podívat, co tu všechno je,“ říká místostarosta Řeporyjí David Roznětinský (Koalice Strany zelených a Pirátů), který má sám zálibu v umění, a dokonce ho sbírá.
Ve smetí zahlédl dva velké kusy vzácného ružbašského travertinu. To mu bylo divné a zároveň ho to udivilo. Následovala pátrání a „googlování“, díky němuž David Roznětinský zjistil, kam socha patří: „Vyskočil mi obrázek, který na web umístil sochař Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a volavky (pozn. red. skupina, v níž odborníci sbírají informace o umění ve veřejném prostoru v 70. a 80. letech 20. století v Československu), že tato socha v roce 2010 zmizela. Největší dík patří právě jemu, protože hledání podstatně usnadnil,“ popisuje místostarosta Řeporyjí, jak se dopátral k tomu, že Sedící figura patří před KC Novodvorská v Praze 4.
Jak zmizela?
Jak se dílo významného českého sochaře Miloslava Chlupáče (1920-2008) dostalo do Řeporyjí, bylo dlouho záhadou. David Roznětinský po čase našel muže, který sochu přivezl do Řeporyjí a tajemství mu objasnil: „Při stavebních úpravách u KC Novodvorská mu ji naložili do kontejneru a řekli mu, ať ji někam odveze. Převezl ji proto do Řeporyjí, kde ji dočasně uskladnil. Jenže socha tu zůstala,“ vypravuje zprostředkovaně počátek devítiletého pobytu sochy Roznětinský.
Návrat domů
Toho, že se ani po úpravách pozemků socha na své místo nevrátila, si všimli pouze na již zmíněném webu Vetřelci a volavky. Podle mluvčího Prahy 4 Jiřího Bigase se na rozměrnou Sedící figuru zapomněl zčásti i proto, že „nikdy nebyla v majetku ani ve správě MČ Praha 4, a to je zřejmě důvod, proč to u nás nikdo neřešil. Většina plastik ve veřejném prostoru je ve vlastnictví hlavního města, popřípadě ve správě Galerie hlavního města Prahy,“ hledal příčinu mluvčí.
David Roznětinský po svém nálezu krátce zvažoval, že si sochu nechá na zahradě, ale nakonec se rozhodl, že objev oznámí zástupcům Prahy 4. Podle mluvčího Bigase byli touto zprávou na úřadě překvapení a potěšení. Potom už to šlo rychle: „Městská část Praha 4 s ohledem na absenci vlastníka plastiky zajistila její převoz a restaurování včetně vybudování nového podstavce. Zároveň Praha 4 projednala s hlavním městem, že bude plastika zařazena do městského majetku,“ říká Bigas. V pondělí 20. května se po devítiletém nevyžádaném pobytu vrátila socha jen o kousek dál od svého původního plácku, kde již nebylo možné ji umístit. Snad tu vydrží déle, než jen 37 let.
