14°C
Čen pochází ze Sečuánu, jedné z nejvýznamnějších čínských provincií, která je vyhlášena nejen krásnou přírodou, specificky ostrou kuchyní, ale také největším výskytem pand. V České republice žije a pracuje rok. „Chtěl jsem sečuánské jídlo přivést i někam jinam mimo Sečuán,“ vysvětlil při příležitosti představení provincie Sečuán v rámci akce na podporu turismu 26. října. „Proto jsem se rozhodl pro Českou republiku, aby i místní mohli ochutnat typické domácí sečuánské jídlo.“
„Skoro“ jako doma
Pro Čena představovalo stěhování do Prahy nový životní krok a hlavně nadšení z poznání neznámého. Na svůj první den i dnes vzpomíná se silnými dojmy. „Měl jsem vůbec radost, že se mi podařilo přiletět, a těšil jsem se na novou práci. Jako první mne ale zaujala pražská architektura, která se vůbec nepodobá té čínské.“
Přesto je toho názoru, že život v Praze se od toho v Číně zásadně neliší. „Tady i tam je to vlastně podobné. Lidé se k sobě chovají slušně, ale mají své práce, své starosti i radosti. Jediné, co mi přijde přece jen jiné, je změna času, na kterou jsem si musel zvyknout,“ vysvětluje Čen prostřednictvím tlumočníka, protože sám neumí česky ani slovo. „Rád bych se něco naučil, ale v mém věku už je to složitější.“
Takové pečené koleno…
Kdekdo v Praze přišel do styku s čínskými bistry. Podle Čena však mnohdy jejich úroveň neodpovídá úrovni typické čínské kuchyně. „Já se snažím vařit autentická sečuánská jídla podle rodinných receptů, ne podle toho, jak si zdejší lidé čínskou kuchyni představují,“ vysvětluje vyučený kuchař. V restauraci Bašú, která sídlí ve Slovanském domě, tudíž nevaří pokrmy jako na běžícím pásu, ale dává si na nich záležet.
„Veškeré ingredience si nechávám vozit ze Sečuánu. Lidé opravdu ochutnají to, za čím sem přišli, tedy autentickou sečuánskou kuchyni,“ vysvětluje kuchař. Proto příliš neholduje čínským bistrům. „S pravou čínskou kuchyní se to nedá rovnat,“ komentuje úroveň zdejších čínských bister. „Ani s tím, jak se snažím vařit já.“ Ale i když mu „domácí“ jídlo chutná nejvíce, čas od času vyzkouší i tradiční české pokrmy. „České jídlo je výborné, v mnohém jiné, než to naše. Nejvíce mi zachutnalo asi pečené vepřové koleno,“ skládá poklonu místní kuchyni.
Kraj ostrých chutí
Sečuánská kuchyně představuje jednu z několika regionálních čínských kuchyní. Je specifická především ostrou chutí. „Vyznačuje se dokonce mnoha druhy ostrosti,“ přibližuje Čen s tím, že kromě pálivého koření se do jídel dává i například chili olej. Typické jsou pokrmy z drůbeže a hovězího, která jsou kořeněná čili nebo sečuánským pepřem. „Hodně je kladen i důraz na to, aby jídla byla vizuálně krásná,“ líčí Čen.
Za jedno z nejcharakterističtějších, a zároveň nejnesnazších jídel na přípravu jmenuje dušené hovězí maso po sečuánsku čili šuej-žu-niu. „Hovězí maso pro tento recept se musí připravovat hodně dlouho dopředu. Musí být totiž opravdu jemné, aby se recept povedl.“
Známý neznámý Sečuán
O zajímavostech, kuchyni ale i kuchařském umění pana Shenglianga, se mohli Pražané přesvědčit 26. října, kdy právě restaurace Bašú hostila představení Sečuánu coby ideální turistické destinace. Zájemci se mohli formou informativních panelů o přírodě, kultuře, ale také i ochutnáním tamní kuchyně, sami přesvědčit, čím je právě Sečuán oproti jiným čínským provinciím přitažlivý.
Událost se konala za účasti cestovních agentur i kanceláří pod záštitou čínského velvyslanectví v Praze. „Upřímně doufáme, že Sečuán a Česko vytvoří modelové vztahy v oblasti spolupráce v oblasti jídla, cestovního ruchu a kultury. Sučuánská kulinářská kultura je rozsáhlá a hluboká a existuje nespočet jejích reprezentativních jídel,“ uvedl při akci, kdy mohl každý kolemjdoucí ochutnat tradiční sečuánské pokrmy zdarma, Yang Tianzong za organizátory.
