3°C
Paní Věra z Dolních Chaber pomáhá nejen svému okolí už od devadesátých let. První pomoc patřila českým krajanům na Ukrajině. Tehdy ve městě Černobyl na severu země došlo k jedné z největších jaderných katastrof došlo. „Tehdy mě oslovil pan Václav Havel a můj spolužák Tyl, zdali bych jim nepomohla. A to byl ten impuls. A proto se pro ně rozhodla udělat maximum,“ svěřila, jak se poprvé dala do velké pomoci, která nastartovala její chuť měnit život druhých k lepšímu.
Od první pomoci k další
„Bylo hezké vidět, jak žili takovým venkovským životem jako kdysi má babička. Vzájemně si pekli a nosili koláče, scházeli se každý večer a povídali si. Mluvili archaickým jazykem. Bylo to kouzelné,“ prozradila, jak si ji tehdy získali. Tehdy se jí povedlo přispět k zákonu o jejich přesídlení. Doteď je přitom s těmito rodinami v kontaktu a pravidelně pro jejich děti pořádá tábory.
Po této zkušenosti založila spolek Sedm paprsků, který byl odběratelem Potravinové banky. Jednoho dne ji zvolili na valné hromadě jako předsedkyni. A od té doby už jí její post zůstal. Svou prací ale nepomáhá pouze tisícům rodinám v nouzi skrze potraviny.
Od poradny k rozdávání jídla
„Organizaci jsem založila v roce 1997. Nejdříve pro pomoc rodinám, které pečují o handicapované děti. Bylo tak, že jsem pro ně vydala publikaci, co všechno mohou podniknout a co nevědí... abych jim usnadnila život. Pak to ale přerostlo... Začala jsem dovážet zdravotní pomůcky ze Švédska a vymýšlela víkendové odlehčovací pobyty,“ prozradila Věra, jak se její pomahání stále zvětšovalo. Do té doby totiž pracovala v poradně, kde poslouchala osudy rodin handicapovaných dětí a uvědomila si, že je s tím třeba něco udělat.
„Tehdy jsem byla mladá a plná elánu,“ vzpomíná, jak se s vervou a nadšením pustila do pomoci. A ačkoli je Věře už 71 let, chuť pomáhat ji neopustila. Poté, co se dostala do vedení Potravinové banky, rozhodla se zde zaměstnat ty, kteří by měli v běžné pracovním nasazení problém.
„Je důležité, aby se zde lidi, co sem přichází a využívají našich služeb, necítili špatně a méněcenně. Proto i tady dáváme šanci těm, kteří mají problém najít si plný pracovní úvazek. Všichni skladníci jsou tady z řad klientů,“ prozradila, že se rozhodla nabízet pracovní pozice těm, kterým dopomůže ke zlepšení života. Což do té doby tak nefungovalo. Přes svou celoživotní snahu pomáhat se však necítí nikterak výjimečná. „Prostě to tak všechno přišlo.“
Věra je důkazem toho, že laskavost ještě nevymřela. „Lidé mají pocit, že je svět zkažený, že lidé nejsou dobří a že mají nízké zájmy. Přitom si myslím, že to tak vůbec není. Proto je důležité ukazovat dobré příklady, že to tak opravdu není.“ Dobrosrdečnost a celoživotní pomoc druhým Věry nezůstala nepovšimnuta. Letos se stala jednou z dvanácti laskavců - Čechů, kteří ve svém životě konají nezištné dobro.
