Jsou to řádově tisíce lidí, kteří v hlavním městě žijí bez střechy nad hlavou. Mnozí z nich nemají doslova nic víc, než to, co mají na sobě. A taky též společnost v podobě němých tváří, nejčastěji psů.
Nejdražší přítelkyně
Stejně tak i Petr, který vzal zavděk každodennímu noclehu pod stanem v jednom z pražských lesů. Společnost mu dělá oddaná fenka Žofka. V jednu chvíli však hrozilo, že přijde i o to „nejcennější“, co mu zbylo. Tedy o svou milovanou čtyřnohou parťačku.
Ze dne na den začala kulhat, přestávala chodit a polehávala. Petra napadaly ty nejhorší možné scénáře, které mu vháněly slzy do očí. Byl by svému pejskovi rád pomohl. Kdyby měl jak.
„Pan Petr se s fenkou obával zajít k veterináři, jelikož jej neměl čím zaplatit a doufal, že to přejde samo. Ale později se to začalo zhoršovat a Žofka již nechtěla chodit a přestávala žrát,“ vypráví Jakub Šrámek, terénní pracovník z Centra sociálních služeb Karla Larssona Armády spásy v Praze. Právě na Armádu spásy se muž v nejvyšší nouzi obrátil. Ti mu pomohli najít veterináře, který seznal, jak to s Žofkou vlastně je.
Střep v tlapce
„Zjistilo se, že Žofka měla v tlapce mezi polštářky zapíchnutý střep a místo měla zanícené,“ pokračuje Šrámek. Pro veterináře se tak naštěstí nejednalo o nic složitého, pro Petra šlo o obrovskou úlevu. Pejskovi byl střep odborně vyndán, rána ošetřena, a aby se předešlo případný komplikacím, byla mu naordinována antibiotika.
„Zranění na Žofčině tlapce se úspěšně zahojilo, a to i díky jejímu páníčkovi, který se o ni staral a pravidelně jí podával antibiotika. Život umí být občas dost osamělý, i když nechceme. Pro lidi bez domova, stejně jako pro lidi, kteří domov mají, tvoří zvířecí kamarádi nerozlučné parťáky na celý život,“ míní Jakub Šrámek.
A jak to bylo s placením? Mnozí lidé bez střechy nad hlavou si tuto otázku kladou. A ne každý ví, že v těch nejsložitějších životních údobích jsou jim k dispozici nejen pracovníci Armády spásy, ale také i nejrůznější programy pomoci, které poskytují. Jedním z nich je právě fond, jenž je určen přesně na tyto případy. „Pan Petr byl za toto velmi vděčný, jelikož by to sám nebyl schopen zaplatit a možná by se ani neodhodlal k veterináři sám jít,“ uvádí mluvčí Armády spásy Tereza Melišová.
Mezinárodní den zvířat bez domova
Jde o fond, do kterého štědře přispívá i veřejnost, která si je vědoma, že právě němá tvář umí být tím nejen tím „nejupovídanějším“ parťákem pro někoho, kdo si příliš povídat nechce, ale zároveň i tím, kdo se neotočí zády, když nějaká ta slova zazní. „Bez finanční pomoci veřejnosti by taková pomoc němým tvářím nebyla možná,“ uvědomuje si Melišová.
Tím více právě v srpnu, na nějž připadá Mezinárodní den zvířat bez domova. Ten vznikl ve Spojených státech amerických už v roce 1992. Jeho smyslem je nejen upomenout veřejnost na to, že na ulicích nekončí jen lidé, ale i jejich mazlíčky, zároveň však si klade za cíl upozornit na problémy, se kterými se zvířata bez domova musí potýkat. Včetně těch zdravotních.
