První bod soudního stání projednával zacházení s Josefou Slánskou. Ta potom, co v listopadu 1952 tajné služby na přání Josifa Stalina a následný rozkaz Klementa Gottwalda zatkli generální tajemníka ÚV KSČ a její manžela Rudolfa Slánského, putovala do vazební věznice. Později mimo jiné uvedla, že za mřížemi chytila svrab, protože ji neumožnili se ani pořádně umýt. „Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že přinejmenším od 1. března do 30. dubna 1952 byla Josefa Slánská zbavena osobní svobody ve vazební věznici Praha-Ruzyně v souvislosti s procesem s jejím manželem, který byl typickým komunistickým monstrprocesem,“ uvedl předseda senátu pražského městského soudu Michal Roubíček.
Druhý bod líčení řešil Rudolfa Slánského mladšího, který aktivně působil v disentu, pročež jej Státní bezpečnost bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí držela od 31. ledna do 2. února 1972 v ruzyňské věznici. „Šlo o nezákonné omezení svobody v souvislosti s údajnou blíže nespecifikovanou protistátní činností, kdy byl po třech dnech následně propuštěn na svobodu,“ prohlásil obhájce rodiny Slánských Lubomír Müller. I jemu proto soud v této věci rovněž přiznal účast na právní rehabilitaci.
Soudní senát v čele s jeho předsedou Michalem Roubíčkem o rehabilitaci rozhodnul na základě historických pramenů, které dokládají obě zadržení. Není jich však mnoho a v případě Josefy Slánské se nepodařilo ani přesně její pobyt v ruzyňské věznici vymezit. Soud o její rehabilitaci rozhodl na základě jejích memoárů v knize Zpráva o mém muži, kde své zadržení popisuje. V případě Rudolfa Slánského mladšího to měl soudní senát o něco jednodušší, záznamy o jeho uvěznění se dochovaly.
Soudce Michal Roubíček v odůvodnění rozsudku zdůraznil, že smyslem středečního líčení nebylo zkoumat, jakou roli sehrála Slánského rodina v komunistickém převratu, ale jak s nimi následně státní moc zacházela: „Toto soudní rozhodnutí není rozhodnutím o Josefě Slánské nebo o jakékoliv její roli. Tím méně pak o Rudolfovi Slánském mladším. Je to rozhodnutí o konkrétních aktech, konkrétních úkonech, kterým tyto osoby čelily ze strany státní moci a rozhodnutím o tom, zda tyto úkony státní moci byly či nebyly optikou zákona o soudní rehabilitaci akceptovatelné,“ uvedl Roubíček.
Vypořádání s minulostí
„Jde nám o to, aby se stát vypořádal se svou minulostí a pokud bylo vydáno rozhodnutí, které neprochází normami z pohledu dnešního demokratického práva, aby bylo učiněno za dost osobám, které prošly působením trestní represe,“ sdělil novinářům státní zástupce Aleš Cimbala a připomněl známé pravidlo, které říká, že pokud se národ umí vypořádat se svou minulostí nebude stejné chyby opakovat v budoucnosti.
Návrh k rehabilitaci k soudu podala Slánského dnes pětasedmdesátiletá dcera Marta, která se však z hlavního líčení pro zdravotní důvody omluvila. „Pro ní je to velmi emocionálně silná záležitost. Provází jí to celý její život od jejích dvou let,“ vysvětlil novinářům její zmocněnec Lubomír Müller. Z vyneseného rozsudku se pochopitelně těší: „Mám z rozsudku radost, protože bylo učiněno spravedlnosti za dost. Bylo deklarováno, že postup státu vůči Josefě slánské byl nezákonný a stejně tak uvěznění Rudolfa Slánského mladšího v roce 1972,“ řekl novinářům obhájce.
Na dotaz, zda bude Marta Slánská na základě rehabilitace požadovat po státu odškodnění její obhájce odpověděl, že spolu toto téma zatím neprobírali. V kauze se bude konat ještě další soud, který posoudí rehabilitaci ve věci internace, kdy byla Josefa, Rudolf ml. a nejmladší Marta Slánská, která podala návrh na obě soudní projednání, necelé čtyři roky držena v předem určených bytech a domech.
Městský soud v Praze ve středu vynesl rozsudek o rehabilitaci rodiny komunisty Slánského krátce po desáté hodině Blesk
