Krvavé Pražské povstání: Boj o budovu rozhlasu i požár Staroměstské radnice! Kde to vřelo nejvíc?
-
Povstalci se od 5. do 9. května 1945 vyznamenali. V Praze se bojovalo na mnoha „frontách“, některé střety se připomínají dodnes. Volání o pomoc pražského rozhlasu se stalo rozbuškou celého povstání. O budovu následně bojovali redaktoři proti „esesmanům“. Největší střetnutí na Pankráci zase rozhodovalo o osudu celé barikádnické Prahy. Urputné boje a požár zažila také Staroměstská radnice.
Nacistické Německo v poslední fázi druhé světové války ustupovalo sovětským vojskům na východě. S tím, jak v únoru roku 1945 ztratilo Budapešť a v dubnu Vídeň i Bratislavu, nabyly české země významu pro další obranné operace nacistů. „Z výpovědí v květnu v Praze zajatých německých důstojníků vysvítá, že obraně Čech a Prahy byl přisuzován rozhodující význam,“ všímá si plukovník Rudolf Kozák v knize Almanach květnové revoluce 1945. Metropole se mělo stát středobodem obrany na čáře Vltava – Labe.
„Tuto úlohu však splnit nemohla, neboť všechny kalkulace zmařilo právě pražské povstání, jež německé vrchní velení úplně překvapilo,“ uvádí Rudolf Kozák. Tvrdé boje v ulicích a ztráty na lidských životech zabránily ještě většímu krveprolití. Pražské povstání nejen, že vázalo značnou německou posádku Prahy a nutilo německé velení poslat posily ku Praze, ale zhatilo plány generála Schörnera prodloužit válku obranou čáry Vltava – Labe „… a zničit jedno z nejkrásnějších měst světa – naši stověžatou matičku Prahu,“ dodává bývalý legionář.
Boj o Prahu
Ještě před povstáním v Praze se začaly objevovat nepokoje v jiných českých městech. V sobotu 5. května 1945 probíhal Prahou neklid. V šest hodin pronesl rozhlas legendární dvojjazyčné oznámení „je sechs hodin!“. Dopoledne pátého května se pak generál Slunečko rozhodl zahájit boj i v Praze. „Čeští policisté, četníci a protektorátní vládní vojáci započali obsazovat strategické body v Praze,“ popisuje historik Tomáš Jakl v monografii Bojiště a barikády Pražského povstání. Povstání trvalo až do 9. května 1945. Pojďte se s Bleskem podívat na jedny z nejvýznamnějších míst bojů.
-
- 1.
Budova Rozhlasu během akce Rozhlas
Zřejmě největším symbolem pražského povstání navždy zůstane boj o budovu Rozhlasu na Vinohradské třídě odpoledne 5. května 1945. Poprvé za celé povstání zde proti sobě pozvedli zbraně nacisté a Pražané. Němce rozčílilo české vysílání a ironické poznámky na účet Němců. Pronacističtí zaměstnanci se snažili nastolit znovu němčinu, trojice hlasatelů se před nimi však ve studiích zamkla. Německý intendant Ferdinand Thüml proto zavolal posily.
Střelba začíná
Před polednem do budovy vtrhlo 65 „esesmanů“ se zbraněmi v rukou bočním vchodem z Balbínovy ulice. Vysílání se jim ale přerušit nepodařilo. „Nevyznali se ve složitém labyrintu chodem a studií, podobně jako o třiadvacet let později sovětští okupanti,“ píše František Emmert v knize České povstání v květnu 1945. Zatímco Němci bloudily chodbami, z oken rozhlasu svěsili povstalci československou a americkou vlajku. Rozlehly se první výstřely ze zbraní.
Hlasatelům přispěchalo na pomoc 16 protektorátních četníků. Boj se rozhořel jak uvnitř budovy rozhlasu, tak na Vinohradské třídě. Redaktor Mančal začal chvilku po poledni vysílat rozhlasem výzvy o pomoc: „Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby přišly do českého rozhlasu na Fochově třídě na Vinohradech!“ Během tvrdé pouliční bitvy se povstalcům podařilo rozstřílet blížící se vozidlo „esesáků“ a prorazit náklaďákem vrata v Balbínově ulici. „Následně pancéřovou pěstí zlikvidovali německé kulometné hnízdo ve dvoře,“ uvádí autor knihy.
Mrtví civilisté
Povstalcům dorazily další posily, pár odvážlivců se pokoušelo proniknout do budovy přes střechy z Římské ulice. Během bojů nebyli ušetřeni ani čeští nebo němečtí civilisté. Povstalci si zatížili svědomí, když zlomyslně nahnali německé obyvatele do palby SS kulometu. Kolem páté hodiny se zbylí němečtí vojáci přesunuli do sklepů, po další hodině se vzdali. Následující den začali okupanti budovu ostřelovat z děl a dokonce na ni zaútočili letecky. Boje probíhaly až do 8. května, na povstalecké straně si vyžádaly 170 obětí.
- 2.
Pankrác a nejdrsnější střet
O osudu celé barikádnické Prahy rozhodoval boj o Pankrác. Okolí dnešní stanice metra Pražského povstání u náměstí Hrdinů se stalo dějištěm největšího střetu povstání. Tehdy území s velkými nezastavěnými plochami sloužilo jako brána do Prahy pro 35 tisíc „esesmanů“ z výcvikového prostoru u Benešova.
Povstání na Pankráci i v Michli odstartovalo 5. května spontánně. „Na první opravdu nebezpečné ohnisko německého odboru narazili odbojáři ve škole Na Zelené lišce, kde se nacházela nepřátelská jednotka o síle asi 300 mužů,“ uvádí historik Jindřich Marek ve speciálu časopisu II. světová. První den bojů ztratili povstalci 40 padlých a raněných.
Osvobozenci proti přesile
V pankrácké vozovně se mezitím formovala jednotka z policistů, vězeňské stráže a tramvajáků. Posílili je osvobození političtí vězni. Už 6. května ráno postavili povstalci v okolí Pankráce 28 barikád. Na vzbouřence si brousil zuby bojový svazek SS „Wallenstein“ (Valdštejn), k útoku na město vyčlenil dvě skupiny, každá o síle 5 tisíc mužů. „Za úsvitu 6. května 1945 německé jednotky poprvé zaútočily s podporou tanků,“ popisuje Jindřich Marek. Němci kousek postoupili, ale pak museli počkat na posily.
Bojovalo se i další den. Českým povstalcům však přispěchali na pomoc vlasovci z Ruské osvobozenecké armády. Přivezli dva tanky, ozbrojené auto, dvě děla a dvě pěší roty. Německý nápor vrcholil, proti Pankráci se vrhlo 20 tanků a 4 roty pěchoty. I přes nedostatek výbavy se povstalcům podařilo udržet, pomohly jim v tom obrněné vlaky z vršovického nádraží a posily z centra města. Vlasovci se ale nezdrželi, ve večerních hodinách zase odpochodovali, protože je většina povstaleckých politiků považovala za zrádce Sovětského svazu.
Krvavá dohra
„Esesmani“ viděli, že je jejich snaha zbytečná. Začali se proto v úterý 8. května nenápadně stahovat směrem na Zbraslav. Dělostřelecká palba však neustávala. „Večer zapálili esesáci sklad střeliva v barácích jižně od Zelené lišky, který explodoval,“ popisuje Jindřich Marek. Za sebou nechali smrtihlavové vypálené domy a mrtvé civilisty i povstalce. Za boje na Panrkáci, Jezerce a v Michli zaplatilo životem 297 povstalců.
- 3.
Staroměstské náměstí a hoříci radnice
Staroměstská radnice patřila jak ke strategickému bodu povstání, tak k dalšímu symbolu odporu proti nacistům. Jádro povstalecké skupiny tvořily policisté a úředníci nejen z radnice, ale i z dalších dvou magistrátních budov, tedy Nové radnice na Mariánském náměstí a Nové úřední budovy. Ze začátku měli místo zbraní spíše odhodlání. Situace se změnila příchodem záložního poručíka dělostřelectva Antonína Kozla, který nastolil v obraně vládních budov pořádek a vojenský řád.
Tou dobou začaly na povstalce dorážet jednotky SS sídlící v nedaleké budově právnické fakulty. Palba jednoho z jejich obrněných vozidel rozstřílela nedaleko radnice sedm civilistů. „Staroměstského náměstí se v průběhu povstání účastnilo na 300 povstalců, z nich přibližně 70 hájilo bezprostředně historické budovy Staroměstské radnice,“ popisuje Ivo Pejčoch v článku pro časopis II. světová. Radnici ze začátku bránilo 6 policistů, následované četník a povstalci z Pankráce. Byly mezi nimi i ženy.
Historické centrum v plamenech
Němci začali budovu ostřelovat ze dvou samohybných děl a kulometů v podloubí pod Týnským chrámem a v Pražské městské pojišťovně. Druhý den se do sklepeních pod radnicí ukryly stovky žen a dětí. Prchaly před hořící Pařížskou ulicí. „Ve sklepích komplexu dokonce pracovala ošetřovna, jejímž šéflékařem se stal MUDr. Jan Melichar,“ píše Ivo Pejčoch. Sekundoval mu ještě jeden český doktor a lékař Wehrmachtu, který zběhl. Ošetřili na 243 raněných.
Povstalci čelili německému náporu statečně. Několikrát dokonce odrazili tankový útok. „Německé granáty sice několikrát zapálily střechu radnice, ale požár se pokaždé podařilo uhasit,“ uvádí Ivo Pejčoch. Boje vyvrcholily v úterý 8. května, kdy na náměstí vtrhly z Celetné dvě nacistické bojové skupiny „Milowitz“ a „Reimann“, vyslané do Prahy ze středočeské oblasti. Několik pěšáků se prostřílelo až k vestibulu radnice.
„Kolem třetí hodiny bitva na náměstí kulminovala, tehdy však již nové křídlo Staroměstské radnice zachvátil požár, který se nepodařilo uhasit,“ informuje Ivo Pejčoch. Pár statečných obránců do hořící budovy vběhlo s cílem zachránit alespoň ty nejcennější dokumenty ze zdejšího archivu, což se jim podařilo. K zastavení boje došlo téhož dne v 17:15. Na náměstí zbyly tři zničené německé tanky. Rozbořené křídlo radnice z 19. století se po válce už neobnovovalo. V boji o radnici padlo 19 obránců, v celém úseku 72 a přes 244 jich utrpělo zranění.
VideoVideo se připravuje ...Jeden z největších masakrů Pražského povstání: Opilí rekruti Waffen-SS se odporně pomstili na civilistech, postříleli děti i těhotné ženy Videohub
-
Související články
