Zvon 8. května 1945 kolem 16:00 zasáhla podle historika Bohuslava Rejzla střela vyslaná z jižní části náměstí. Zároveň po zásahu zápalným granátem vzplála střecha radnice, která byla jedním z center Pražského povstání. Zvon o váze téměř tři tuny se zřítil na zem a rozbil na mnoho kusů.
Městské muzeum z iniciativy staroměstských zvoníků našlo podle svého ředitele Ivo Macka ve svých depozitářích 46 úlomků, z nichž se pomocí 3D modelování podařilo sestavit 70 procent těla zvonu. Celek pak dotvořilo zvonařství Manoušek, vyrobilo polymerový model ve skutečné velikosti a z žebra určilo tón zvonu. Trosky podle Rejzla po válce putovaly po různých muzejních depozitářích bez inventárního čísla. Jednoho z nich se návštěvníci radnice podle Macka mohou dotknout.
Zvon měl průstřel. „Místo, odkud střela přišla, lokalizujeme na rozhraní Staroměstského a Malého náměstí,“ řekl Rejzl. Z ochozu radnice se totiž povstalci pokoušeli kontrolovat okolí. Proti sobě měli sídlo NSDAP u ústí Celetné ulice, v Pařížské centrálu jednotek SS, z Letné na centrum mířili dělostřelci.
V Křížové chodbě radnice bude podle místopředsedkyně představenstva společnosti Prague City Tourism Jany Adamcové model zvonu do října, pak se patrně přemístí do stálé expozice. Náklady podle Macka představovaly asi půl milionu korun.
Primární funkcí zvonu bylo podle Rejzla odbíjet čas ve spojení s věžními hodinami, nikoli orlojem. Na radnici se dostal v 15. století, původně zvon v roce 1313 nechal podle historičky Jany Bělové vyrobit opat Bavor z Nečtin pro Břevnovský klášter. Na radnici se přesunul patrně v květnu 1420 kvůli husitům.
