19°C
Právě na území Hostivaře se nachází jeden z dokladů nejstaršího osídlení lokality v Praze vůbec. Jde o hradiště Šance, které stávalo na ostrohu nad Hostivařskou přehradou, respektive v té době nad poklidným tokem Botiče. „Hradiště bylo obklopeno valy několik staletí před naším letopočtem a stalo se i jedním z prvních sídlišť našich slovanských předků v tomto regionu,“ podotýká dlouholetý pražský kronikář Jiří Bartoň v knížečce Praha 15 se představuje.
Bájný Hostivar
Možná jste si někdy lámali hlavu nad tím, kde se vzalo mnohoznačné pojmenování čtvrti Hostivař. Svádí to k domněnkám, že zde snad v minulosti vařili hosty? Nebyl by to jediný „brutální důvod” pro jméno čtvrti, jaký v Praze známe. Stačí vzpomenout třeba Hrdlořezy, které nesou jméno buď podle vraždy soka v lásce, či podle toho, že v tamních lesích řádila loupeživá, krve dychtivá banda. Původ názvu Hostivař je však docela jiný, řekněme že prozaicky celkem obvyklý.
„Zdejší osídlení nejspíš zřídil a vládl mu muž jménem Hostivar,“ udává kronikář. „Paměť lidí však zachovala pouze výklad jeho jména, spojila jej s hradištěm a tvrdí, že prý kupci a vůbec cizinci – hosté pod ochranou hradiště tábořili. Zde byli chráněni od častých přepadů, které naznačuje i jméno Měcholupy,“ naráží Bartoň na původ jména druhé čtvrti, z níž Praha 15 sestává. Tam se původ označení odvozuje od lupičů pytlů a vaků se zbožím neboli měchů.
Stěžejní dopravní tepna
Jelikož hradiště zaniklo a lidé se přestěhovali do nižších poloh lokality, kterou bychom mohli označit za historické jádro Hostivaře, přesto se „nejvyšší bod hřebene nad Botičem stal důležitým strážním místem,“ podotýká Bartoň. Zde hlídkovali strážní, aby středověká ves Hostivař nepřišla k újmě, pakliže se blížila nepřátelská vojska či zda osídlení třeba hrozily povodně, požáry nebo jiné pohromy.
Historické jádro Hostivaře bychom nalezli u kostela Stětí sv. Jana Křtitele, jenž byl vystavěn ve 13. století. Historie samotné Hostivaře je však podstatně delší. První zmínka o vsi se datuje k roku 1068, a nalezli bychom ji v Kosmově kronice. „Historický kostel a rozsáhlý katastr napovídají, že Hostivař představovala jedno z prvních a předních osídlení v celém okolí,“ uvádí Bartoň.
„Kdysi tudy, stejně jako územím obojích Měcholup, procházela důležitá cesta,“ pokračuje kronikář. „Jednalo se zejména o tzv. pražskou knížecí zemskou cestu z Vyšehradu přes Strašnice, která kopírovala tok Botiče,“ doplníme jej citací z knihy Petrovice – 770 let: Historie, současnost a budoucnost městské části Praha – Petrovice, jímž autorem je Petr Říha. Zmíněná cesta vedla až do rakouského Lince, přičemž lokalita Hostivaře a Petrovic platila za pomyslné hraniční území Přemyslovců. „Za ním se nachází prales – země nikoho a pak území Slavníkovců,“ dodává Bartoň.
Dvoje Měcholupy
Zatímco Hostivař se jako ves vyvíjela autonomně, později k ní přibyla i tvrz, u Měcholup, jež jsou napolo součástí Prahy 15, a které jsou prve letmo zmíněny roku 1293, je tomu jinak. „Osídlení Horních Měcholup se brzy po svém vzniku dělilo mezi dvě vrchnosti. Jedna zpravidla současně držela Dolní Měcholupy, druhá zase sousední Petrovice, ale obě části byly často začleňovány do větších celků,“ líčí Bartoň.
Zatímco dnes Měcholupy rozeznáváme na Dolní a Horní, v minulosti existovaly Velké (Dolní) a Malé (Horní), přičemž v případě Horních Měcholup se podle kronikáře můžeme setkat i s pojmenováním „Měcholupce“. Kdy k rozdělení došlo? První zmínka podle Bartoně spadá do roku 1414, kdy se „poprvé jmenují Měcholupy Velké,“ což představuje „doklad existence dvou obcí.“ Každá ves si pak žila vlastním životem.
Příklon k druhým
Možný původ pospolitosti Horních Měcholup s Petrovicemi nespočíval jen v blízkém zeměpisném určení, kdy vsi stály prakticky jedna u druhé, ale také ve společném vlastníkovi. Tím se ve 14. století stal Mikuláš Klementer, významný to pražský měšťan, znamenitý zejména pro Petrovice. „Erb rodu Klementerů se stal téměř beze změn znakem městské části Praha – Petrovice,“ vysvětluje dříve citovaný Říha. Petrovice mají dodnes ve znaku vinnou révu, tedy plodinu, jíž Klementer na svých vinicích pěstoval.
Horní Měcholupy, na jejichž území se dnes nachází jedno z mladších pražských sídlišť, kvůli kterému „vzal za své dokonce celý starý střed obce,“ se dlouho vyvíjely ve svazku s Petrovicemi, s nimiž v 19. století vytvořily politickou obec, která fungovala ještě do 20. století. „V těch letech pronikala na území Hostivaře a Měcholup železnice. Dnes si už při setkání s železničními kolejemi nedokážeme představit, jaký progres kdysi pro náš region představovaly,“ uvádí Bartoň.
Vstříc k „Patnáctce“
V průběhu novověku měla kvůli třicetileté válce řada vesnic namále. Některé štěstí neměly a zanikly – to je případ pražských Šešovic, které stávaly poblíž Hrdlořezů. Hrozbě zkázy nicméně čelily i Petrovice a Horní Měcholupy, kde k roku 1654 „bylo 1 osídlené hospodářství a 3 zničená,“ konstatuje Bartoň. Hostivař z války vyšla lépe. „Přežila s 13 selskými hospodářstvími, 1 další bylo zničeno, a s 11 chalupami, 2 zbývající byly zničeny.“
V 19. století byla Hostivař přičleněna do Pražského kraje – nejprve „ke karlínskému okresu, po vzniku okresu Královské Vinohrady pak k němu.“ Oproti tomu Horní Měcholupy ve spojení s Petrovicemi náležely do říčanského okresu, a to až do 20. století. Když se metropole roku 1922 rozrostla o nové obce, Hostivař byla jednou z mnoha čtvrtí, které se staly její součástí – na rozdíl od Horních Měcholup, které byly připojeny až v roce 1968. Následoval překotný rozvoj, který byl ne vždy ku prospěchu, neboť roku 1975 bylo rozhodnuto „o výstavbě sídliště Horní Měcholupy – Petrovice a rodinných domků,“ což mělo neblahý důsledek v podobné „postupné demolice starého středu Horních Měcholup.“
Během let se počet obyvatel výrazně navýšil – v Horních Měcholupech, které po připojení k Praze přestaly mít vesnický ráz, žilo k roku 1989 asi 8 tisíc obyvatel, nápodobně tomu tak bylo i v Hostivaři. V současnosti v Praze 15 žije podle posledního sčítaní lidu přes 35 tisíc obyvatel, což je velikost okresního města. Vždyť méně má kupříkladu Písek, Kolín, Znojmo či Tábor. Dáno je to nejen poměrně velkou rozlohou, ale také činžovní a sídlištní zástavbou. Obě čtvrti se definitivně spojily v jednu městskou část 23. června 1994, přičemž o rok později městské části schválil její charakteristický znak a prapor Parlament České republiky.
Praha a obě obce
Jaký onen znak je? Jak tomu začasté bývá, nepřeháněli bychom, pokud jej označíme za umělecké dílo s historickou symbolikou. Ve znaku městské části se odráží jak příslušnost k Praze, tak znázornění obou čtvrtí, z nichž Praha 15 sestává. V pravé polovině je znak Prahy, v levé rozpolcené polovině je pak „ve stříbře modrá kvádrovaná zeď o čtyřech stínkách a nad ní se vidí črvená růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky. Spodní pole je stříbrno-červeně kosmo děleno hřebenovitým řezem o čtyřech a půl špicích,“ uvádí Bartoň.
Jak to souvisí s historií Hostivaře a Horních Měcholup? Chce to trochu představivosti: „Zeď symbolizuje místní tvrz, která dodnes existuje (jde o Toulcův dvůr v Kubatově ulici – pozn. red.), modrá barva zdi připomíná Hostivařskou přehradu, místo pro rekreaci Pražanů. Růže nad dí je převzata ze znaku Viléma z Rožmberka. Jeho osobou je ve znaku zmíněn nejvýznamnější vlastník Hostivaře,“ pokračuje Bartoň.
A co mají Horní Měcholupy společného s horským hřebenem? Místní vědí, že celá čtvrť je vesměs vystavěna spíše na svahu než na rovině, tím to však kupodivu dáno není. Hřeben je totiž „znakem jednoho z prvních držitelů obce, Prokopa Bohuslavova ze staroměstského patricijského rodu Olbramoviců, který Horní Měcholupy koupil roku 1382,“ uzavírá dlouholetý kronikář Prahy 11 Jiří Bartoň.
Toulcův dvůr v létě 2022. Jan Dařílek
