Správa pražských hřbitovů (SPH) spustila projekt adopce náhrobků už v roce 2013. Z počátku se netýkal ani všech hřbitovů, to nyní ale neplatí. „Správa hřbitovů má ve správě třicet dva pražských hřbitovů a adopce probíhá na všech. V současnosti máme v tomto projektu zařazených 510 hrobů, z toho je 285 je adoptovaných,“ říká Šárka Těšíková ze Správy pražských hřbitovů, která má adopce na starosti a Pražané ji mohou potkat například na komentovaných prohlídkách po hřbitovech, které SPH také pořádá.
I přes tento dlouhodobě trvající projekt je však až 60 procent hrobů opuštěných. „Lidé umírají dvakrát. Poprvé, když přestane fungovat tělo a podruhé, když se na ně zapomene,“ uvádí základní myšlenku projektu Oldřiška Dvořáčková, zakladatelka celého projektu. Aby se hrob dostal do projektu adopce, musí splňovat alespoň jedno z následujících kritérií: Musí v něm být uloženy ostatky prokazatelně významné osoby, hrob samotný má vysokou uměleckou nebo historickou hodnotu, hrob někdo do projektu navrhl s úmyslem o něj pečovat nebo se musí jednat o tzv. volný hrob, který nikomu nepatří.
Adoptují jednotlivci, spolky i městské části
Zapojit se do projektu a adoptovat hrob si však může úplně kdokoli. Podmínkou je „finanční dar určený na opravu anebo údržbu konkrétního hrobového zařízení a to ve výši minimálně 75 procent odhadovaných nákladů na opravu konkrétního hrobového zařízení. Tyto opravy a údržbu pak zajišťuje z těchto prostředků SPH.“.
Adoptovat lze hroby významných českých stavitelů, lékařů, spisovatelů, vynálezců nebo vojáků. Řadu hrobů adoptují i sportovní kluby. Třeba hrob nejúspěšnějšího trenéra pražské fotbalové Slavie Johna „Dědka“ Maddena na Olšanech má adoptovaný Odbor přátel pražské Slavie a nejenže se o něj pravidelně stará, ale také zde pořádá u různých příležitostí setkání s fanoušky.
Do adopce se zapojila například i Praha 3, která má v adopci hned čtyři hroby, mezi nimiž nechybí ten sester Klenkových. „Tento náhrobek je známý tím, že se k němu váže jedna žižkovská legenda z počátku 19. století. Sestry Františka a Antonie Klenkovy si hrály na polní cestě, přejel je formanský vůz a na místě tragicky zahynuly,“ vypráví příběh děvčátek radní Pavel Křeček. „Na deset let jsme zaplatili nájem tohoto hrobového místa. Snažíme se také o jeho restauraci. Nosíme sem kytky a svíčky. Je to hodně navštěvovaného hrobové místo,“ doplňuje Křeček.
Adoptovat lze i hroby od českých umělců
Adoptovat však lze i hrobky od významných českých umělců. Třeba hrobku Jaromíra Nečase na Olšanských hřbitovech navrhl sám František Bílek. Nečas (1879–1962) „byl městský lékař a lidumil. Na náhrobku je vytesáno také jméno jeho bratra Viktora, účetního, který zde byl pohřben už v roce 1908. Byli to švagři sochaře Františka Bílka, který vytvořil tento reliéf spolu s lucernou a vše zakomponoval do kompozičně dokonale vyváženého náhrobku z různobarevných pískovců,“ uvádí karta na webu adopce.
Adopce může sloužit i jako netradiční dárek. „Jeden mladík například adoptoval náhrobek literárního oblíbence své přítelkyně jako narozeninové překvapení pro ni,“ Každá adopce je vlastně další příběh, schovaný za příběhem. A každý zachráněný a opravený náhrobek je něco, co mi dělá velkou radost a dává mi i pocit, že moje práce je smysluplná.“ uzavírá Dvořáčková.
Tajemný Malostranský hřbitov Věra Exnerová