16°C
„Tajnými dveřmi z nábřeží, které byly z tak průzračného skla, že jsou téměř neviditelné, a jejichž závěsy jsou namazány olejem z růží, přicházel někdy Guillaume Apollinaire.“ Tak začíná báseň Kavárna Slavie z pera Jaroslava Seiferta, o kavárně s dechberoucím výhledem na Národní divadlo, Vltavu, Petřín a Pražský hrad, kterou kráčely kulturní dějiny. Před 25 lety se Slavia navrátila společenskému a kulturnímu životu po rekonstrukci.
Lázeň, špitál, kavárna pro smetánku
Na místě kavárny stála již ve 14. století takzvaná Malovaná lázeň a později i špitál svaté Anežky pro chudé a nemocné ženy. Ten dal roku 1784 zrušit Josef II. Po několika letech se tu začal stavět řetězový most, přičemž byla vybudována i mohutná nábřežní zeď. Ve volném prostoru navrhl architekt Vojtěch Ignác Ullmann objekty České spořitelny a blíž k Vltavě i palác Lažanských.
Do kavárny, která v něm vznikla v roce 1881 a Slavií se stala o tři roky později, chodívali po představení herci z protějšího Národního divadla. Často je doprovázeli i skladatel Bedřich Smetana či režisér Jaroslav Kvapil. Později se tu scházeli spisovatelé Karel a Josef Čapkovi, Arnošt Lustig, teoretici umění Karel Teige a Václav Černý, básníci Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert, malíři Jan Zrzavý nebo Václav Špála.
Za první republiky byla kavárna přestavěna ve stylu francouzského art deco, s velkým prosklenými okny, s mramorem a dřevem na stěnách a s množstvím zrcadel, spolu s typickými kulatými stolky. Při psaní Budování státu tu sedával novinář Ferdinand Peroutka, který si sem nechával z Hradu vozit potřebnou literaturu. Slavia zažila i pohřební průvody prezidenta T. G. Masaryka i Vítězslava Nezvala, začátek sametové revoluce nebo návštěvu Hillary Clintonové.
Symbolický obraz představující Slavii, matku Slovanů, jejíž jméno kavárna nese, byl přemístěn do sbírek Městské galerie a nahrazen obrazem Piják absintu Viktora Olivy. Po druhé světové válce a zestátnění kavárnu nešťastně rekonstruovali, přesto si udržela přízeň zajímavých hostů. U legendárního stolku výtvarníka a básníka Jiřího Koláře, kde bylo možné zahlédnout Bohumila Hrabala s Josefem Škvoreckým, s oblibou sedával i Václav Havel s přáteli.
Jan Werich si do kavárny v šedesátých letech nechával přinášet jídlo speciálně připravené v sousedním Parnasu. Známými návštěvníky byli Jiří Grossmann či Jiří Šlitr, básník Emanuel Frynta či filosof Jan Patočka. V roce 1992 se ale kavárna uzavřela kvůli zdánlivě nekonečné rekonstrukci, která nakonec vedla k výpovědi smlouvy a dohodě s novým nájemcem. Nynější provozovatelé, kteří vedou Slavii od září 2021, se jí snaží vrátit českým návštěvníkům.
