17. listopad je v České republice státním svátkem, který odkazuje ke dvěma novodobým událostem českých dějin. V Česku se den připomíná jako Den boje za svobodu a demokracii. V parlamentu ovšem leží návrh, který by jméno svátku upravil na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. I Mezinárodní den studentstva má přitom kořeny v českých dějinách

Proč se Den boje za svobodu a demokracii slaví

V současnosti má většina Čechů i Slováků 17. listopad spojený s událostmi sametové revoluce. Datum demonstrace ovšem určily události, které se odehrály o padesát let dříve. Studentské demonstrace v roce 1989 totiž začaly jako vzpomínka na Jana Opletala, jehož smrt se padesát let před tím stala symbolem nacistického útlaku v protektorátu Čechy a Morava.

Jan Opletal a protinacistické demonstrace

Původ Mezinárodního dne studentstva je spojený s protesty proti nacistické okupaci v Protektorátu Čechy a Morava a jejich účastníkem Janem Opletalem.

První demonstrace se konaly již 28. října a jen v Praze se jich zúčastnilo až 100 tisíc demonstrantů. Okupanti ovšem neváhali při potyčkách s davem sáhnout i po střelných zbraních. Výsledkem toho byl zastřelený dělník Václav Sedláček a 15 těžce zraněných, mezi kterými byl i student medicíny Jan Opletal.

Mladý student byl postřelen v Žitné ulici. I přes včasnou pomoc, kdy byl prakticky okamžitě operován ve fakultní nemocnici na Karlově náměstí, byl Opletalův život zpečetěn. Zemřel 11. listopadu na zánět pobřišnice. Jeho pohřbu se o čtyři dny později zúčastnily tisíce studentů, a shromáždění přerostlo v další demonstraci.

V důsledku studentských nepokojů se tehdejší říšský protektor Konstantin von Neurath rozhodl přikročit k zavření českých vysokých škol. Kromě toho nacisté 1200 vysokoškoláků poslali do koncentračního tábora. Devět funkcionářů studentských organizací pak bylo kvůli nepokojům 17. října popraveno. Toto datum o dva roky později vybrala v Londýně Mezinárodní studentská rada jako Mezinárodní den studentstva.

Sametová revoluce

O padesát let později pak připomínka uzavření vysokých škol a uctění památky Jana Opletala spustili řetěz reakcí, které vedli až k pádu komunistického režimu. Tomu ovšem již v lednu roku 1989 předcházely události z ledna, kdy proběhla série demonstrací, které připomínaly 20 let od smrti Jana Palacha. Ty ovšem ještě byly potlačeny policií a lidovými milicemi.

Podzimní připomínku protinacistických protestů si vzali na starosti samotní studenty a tehdejší disent zůstal mimo. Studentské organizace totiž nechtěli, aby byla demonstrace zakázána právě kvůli účasti disidentů.

Studenti se začali scházet v Praze na Albertově již před 16:00. Dostupné zdroje se značně rozcházejí v počtu účastníků piety. StB hovořila o 15 tisících lidech, jiné zdroje ovšem počet účastníků vyčíslili až na 50 tisíc.

Pieta následně pokračovala pochodem na Vyšehrad k hrobu Karla Hynka Máchy, kde byla demonstrace ve čtvrt na sedm demonstrace oficiálně ukončena. Část Davu se ovšem neplánovaně vydala z Veleslavína k původně plánovanému cíli pochodu – Opletalově ulici.

Při pochodu došlo k prvnímu střetu s policií ve Vyšehradské ulici, kde se policejní kordon pokusil demonstrantům zatarasit cestu. To se ovšem povedlo jen částečně. Policejní kordon byl totiž protržen v důsledku tlaku, který v davu vznikl příchodem zadní části průvodu. Pochod nakonec zamířil plaveckou ulicí k Vltavě, kolem které došel až k Národnímu divadlu.

Studentská demonstrace na Národní třídě

Cestou k Národní třídě se ke studentům připojovali i běžní občané. Policejní složky měly rozkaz, aby zablokovali cestu k Hradu nebo na Václavské náměstí. Zablokovali proto Most 1. máje (dnes Most legií). Čelo průvodu tak před půl osmou večer zatočil kolem Národního divadla na Národní třídu.

Ta již ovšem byla zablokována v prostoru Perštýna pohotovostním plukem veřejné bezpečnosti. V půl osmé večer již bylo na Národní třídě kolem 10 tisíc lidí a dav sahal od Perštýna až k ulicím Voršilská a Karolíny Světlé. Obklíčení protestu se uzavřelo, když ulici u Národního divadla přehradil pohotovostní oddíl SNB a další jednotky uzavřely ulice Karolíny Světlé, Voršilskou a Mikulandskou.

V tu chvíli ještě mohli lidé ze zadních řad odcházet průchodem směrem k Národnímu divadlu. Pohotovostní oddíl, který stál protestujícím v zádech, se ovšem začal posouvat kupředu a kolem osmé hodiny večer již stál u Mikulandské ulice. Necelou půlhodinu potom na demonstranty začali útočit příslušníci oddílu zvláštního určení.

V půl osmé byly v policejním kordonu u Mikulandské ulice vytvořeny uličky, kterými mohli demonstranti národní třídu opustit. Při průchodu je ovšem příslušníci bezpečnostních složek bili pendreky a následně je lustrovali.

Rozprášení protestu a policejní brutalita

Před devátou hodinou zahradily Národní třídu u Národního divadla obrněné transportéry a do pohybu se dal kordon od Perštýna. Policisté mlátili pendreky sedící i stojící a nebrali ohledy ani na věk či pohlaví demonstrantů.

Bezpečnostní složky následně vytvořily uličku v podloubí Schirndingovského paláce na rohu Mikulandské ulice, kam byli lidé pohotovostním plukem tlačeni. Při průchodu uličkou ovšem byli lidé biti pendreky a řada z nich byla navíc po průchodu zatčena a odvezena na oddělení Veřejné bezpečnosti.

Prostor se definitivně vylidnil krátce po deváté hodině. Na Národní třídě ovšem zůstalo ležet i bezvládné tělo mladého člověka. Později se ukázalo, že šlo o důstojníka StB Ludvíka Zifčáka. To vedlo k tomu, že se mezi lidmi začala šířit fáma o údajné smrti studenta Martina Šmída.

Co se dělo po demonstraci

Příslušníci pohotovostního pluku v okolí národní třídy útočili na jednotlivce až do půl jedenácté večer. Poté přijely první sanitky a znovu se začali srocovat zbití studenti i svědci brutálního zákroku. Před tři čtvrtě na jedenáct na ně naposledy zaútočili příslušníci oddílu zvláštního určení. Ani to lidem ovšem nezabránilo, aby se na Národní třídě dál scházeli lidé, kteří zde zapalovali svíčky, nebo přinášeli do podloubí květiny.

Podle nezávislé lékařské komise bylo během zásahu zraněno 568 lidí. Události měly za následek aktivizaci občanů. V divadlech a na vysokých školách se hned následující den začaly organizovat stávkové výbory, které požadovaly vyšetření a potrestání osob zodpovědných za tvrdý zásah bezpečnostních složek.

Zároveň zákrok vyvolal další demonstrace. Tři dny po zákroku na Národní třídě se již na Václavském náměstí shromáždilo 200 tisíc lidí. V sobotu 25. listopadu již svou podporu nově vzniklému Občanskému fóru na Letné vyjadřovalo více než 750 tisíc občanů. Další protesty vedly až k oficiálnímu zániku Československé socialistické republiky a prvním demokratickým volbám od roku 1946, které proběhly v roce 1990.

Video
délka: 02:28

Michal Horáček na Národní Jakub Veinlich, Jan Jedlička

Fotogalerie
51 fotografií